Compare
Jérémie 6
Linked scrollingBoth columns scroll together
Jérémie
Chapter 6
1
Fils de Benjamin, fuyez du milieu de Jérusalem, et sonnez de la trompette à Thekoa, et élevez un signal sur Beth-Hakkérem! car du nord apparaît le mal, et une grande ruine.
2
La belle et la délicate, la fille de Sion, je la détruis.
3
Les pasteurs et leurs troupeaux viennent contre elle; ils dressent leurs tentes contre elle tout à l'entour; ils broutent chacun son quartier.
4
Préparez le combat contre elle; levez-vous, et montons en plein midi. Malheur à nous! car le jour baisse, car les ombres du soir s'allongent.
5
Levez-vous, et montons de nuit, et détruisons ses palais.
6
Car ainsi dit l'Éternel des armées: Coupez des arbres, et élevez des terrasses contre Jérusalem: c'est la ville qui doit être visitée; tout est oppression au milieu d'elle.
7
Comme un puits fait couler ses eaux, ainsi elle fait sourdre son iniquité; on entend en elle la violence et la dévastation; il y a devant moi continuellement souffrance et blessure.
8
Reçois instruction, ô Jérusalem, de peur que mon âme ne se détache de toi, de peur que je ne fasse de toi une désolation, une terre inhabitée.
9
Ainsi dit l'Éternel des armées: On grappillera entièrement, comme une vigne, le reste d'Israël. Remets, comme le vendangeur, ta main dans les paniers.
10
A qui parlerai-je, et qui avertirai-je, pour qu'ils entendent? Voici, leur oreille est incirconcise, et ils ne peuvent prêter attention; voici, la parole de l'Éternel est en opprobre parmi eux, ils n'y trouvent point de plaisir.
11
Et je suis plein de la fureur de l'Éternel, je suis las de la retenir. Verse-la sur les petits enfants dans la rue, et sur l'assemblée des jeunes gens réunis; car et l'homme et la femme seront pris, le vieillard et celui qui est comblé de jours.
12
Et leurs maisons passeront à d'autres, les champs et les femmes également; car j'étendrai ma main sur les habitants du pays, dit l'Éternel;
13
car, depuis le petit d'entre eux jusqu'au grand, ils sont tous adonnés au gain déshonnête, et, depuis le prophète jusqu'au sacrificateur, tous usent de fausseté.
14
Et ils ont pansé la plaie de la fille de mon peuple légèrement, disant: Paix, paix! et il n'y avait point de paix.
15
Avaient-ils honte, parce qu'ils avaient commis l'abomination? Ils n'ont eu même aucune honte, ils n'ont même pas connu la confusion; c'est pourquoi ils tomberont parmi ceux qui tombent; au temps où je les visiterai, ils trébucheront, dit l'Éternel.
16
Ainsi dit l'Éternel: Tenez-vous sur les chemins, et regardez, et enquérez-vous touchant les sentiers anciens, quelle est la bonne voie; et marchez-y, et vous trouverez du repos pour vos âmes. Mais ils ont dit: Nous n'y marcherons pas.
17
J'ai aussi établi sur vous des sentinelles: soyez attentifs à la voix de la trompette. Mais ils ont dit: Nous n'y serons pas attentifs.
18
C'est pourquoi écoutez, nations; et toi, assemblée, sache ce qui est au milieu d'eux.
19
Écoute, terre: Voici, je fais venir un mal sur ce peuple, le fruit de leurs pensées; car ils n'ont pas été attentifs à mes paroles, et ma loi, ils l'ont rejetée.
20
A quoi me sert que l'encens vienne de Sheba, et le doux roseau du pays lointain? Vos holocaustes ne me sont pas agréables, et vos sacrifices ne me plaisent pas.
21
C'est pourquoi, ainsi dit l'Éternel: Voici, je mets devant ce peuple des pierres d'achoppement, et les pères et les fils ensemble trébucheront contre elles, le voisin et son compagnon périront.
22
Ainsi dit l'Éternel: Voici, un peuple vient du pays du nord, et une grande nation se réveille des extrémités de la terre.
23
Ils saisissent l'arc et le javelot; ils sont cruels, et ils n'ont pas de compassion; leur voix bruit comme la mer, et ils sont montés sur des chevaux, préparés comme un homme pour la guerre, contre toi, fille de Sion.
24
Nous en avons entendu la rumeur; nos mains sont devenues lâches, la détresse nous a saisis, l'angoisse comme celle d'une femme qui enfante.
25
Ne sortez pas dans les champs, et n'allez point par le chemin; car l'épée de l'ennemi, la terreur est partout.
26
Fille de mon peuple, ceins-toi d'un sac, et roule-toi dans la cendre; mène deuil comme pour un fils unique, fais une lamentation amère, car le dévastateur est venu subitement sur nous.
27
Je t'ai établi comme un essayeur au milieu de mon peuple, une forteresse, afin que tu connaisses et que tu éprouves leur voie.
28
Ils sont tous des rebelles entre les rebelles: ils marchent dans la calomnie; ils sont de l'airain et du fer; ils sont tous des corrupteurs.
29
Le soufflet brûle, le plomb est consumé par le feu, on affine, on affine en vain: les mauvais n'ont point été ôtés.
30
On les nommera: Argent réprouvé; car l'Éternel les a rejetés.
Jeremjáš
Chapter 6
1
Shromažďte se, synové Beniaminovi, z prostředku Jeruzaléma, a v Tekoa trubte trubou, a nad Betkarem vyzdvihněte korouhev; nebo viděti zlé od půlnoci, a potření veliké.
2
Panně krásné a rozkošné připodobnil jsem byl dceru Sionskou.
3
Ale přitáhnou k ní pastýři s stády svými, rozbijí proti ní stany vůkol, spase každý místo své.
4
Vyzdvihněte proti ní válku, vstaňte a přitrhněme o poledni. Běda nám, že pomíjí den, že se roztáhli stínové večerní.
5
Vstaňte a přitrhněme v noci, a zkazme paláce její.
6
Takto zajisté praví Hospodin zástupů: Nasekejte dříví, a zdělejte proti Jeruzalému náspy. Toť jest to město, kteréž navštíveno býti musí; což ho koli, jen nátisk jest u prostřed něho.
7
Jakož studnice vypryšťuje vodu svou, tak ono vypryšťuje zlost svou. Nátisk a zhoubu slyšeti v něm před oblíčejem mým ustavičně, bolest i bití.
8
Usmysl sobě, ó Jeruzaléme, aby se neodloučila duše má od tebe, abych tě neobrátil v pustinu, v zemi nebydlitelnou.
9
Takto praví Hospodin zástupů: Jistě paběrovati budou jako vinný kmen ostatek Izraele, říkajíce: Sahej rukou svou jako ten, kterýž víno zbírá do putny.
10
Komuž mluviti budu, a kým osvědčovati, aby slyšeli? Aj, neobřezané jsou uši jejich, tak že nemohou pozorovati; aj, slovo Hospodinovo mají v posměchu, a nemají líbosti v něm.
11
Protož plný jsem prchlivosti Hospodinovy, ustal jsem, drže ji v sobě. Vylita bude i na maličké vně, spolu i na shromáždění mládenců, ovšem pak muž s ženou jat bude, stařec s kmetem.
12
A dostanou se domové jejich jiným, též pole i ženy, když vztáhnu ruku svou na obyvatele této země, dí Hospodin.
13
Od nejmenšího zajisté z nich, až do největšího z nich, všickni napořád vydali se v lakomství, anobrž od proroka až do kněze všickni napořád provodí faleš.
14
A hojí potření dcery lidu mého povrchu, říkajíce: Pokoj, pokoj, ješto není žádného pokoje.
15
Styděli-liž se pak co proto, že ohavnost páchali? Aniž se lid co styděl, aniž jich proroci k zahanbení přivesti uměli. Protož padnou mezi padajícími; v čas, v němž je navštívím, klesnou, praví Hospodin.
16
Když takto říkával Hospodin: Zastavte se na cestách, a pohleďte, a vyptejte se na stezky staré, která jest cesta dobrá, i choďte po ní, a naleznete odpočinutí duši své, tedy říkávali: Nebudeme choditi.
17
Když jsem pak ustanovil nad vámi strážné, řka: Mějtež pozor na zvuk trouby, tedy říkávali: Nebudeme pozorovati.
18
Protož slyšte, ó národové, a poznej, ó shromáždění, co se děje mezi nimi.
19
Slyš, ó země: Aj, já uvedu zlé na lid tento, ovoce myšlení jejich, proto že nepozorují slov mých, ani zákona mého, ale jím pohrdají.
20
K čemuž mi kadidlo z Sáby přichází, a vonná třtina výborná z země daleké? Zápalů vašich nelibuji sobě, aniž oběti vaše jsou mi příjemné.
21
Protož takto praví Hospodin: Aj, já nakladu lidu tomuto úrazů, a zurážejí se o ně otcové, tolikéž i synové, soused i bližní jeho, a zahynou.
22
Takto praví Hospodin: Aj, lid přitáhne z země půlnoční, a národ veliký povstane od končin země.
23
Lučiště i kopí pochytí, každý ukrutný bude, a neslitují se. Hlas jejich jako moře zvučeti bude, a na koních jezditi budou, zšikovaní jako muž k boji, proti tobě, ó dcero Sionská.
24
Jakž uslyšíme pověst o něm, opadnou ruce naše; ssoužení zachvátí nás, a bolest jako rodičku.
25
Nevycházejte na pole, a na cestu nechoďte; nebo meč nepřítele a strach jest vůkol.
26
Ó dcero lidu mého, přepaš se žíní, a válej se v popele. Vydej se v kvílení, jako po synu jednorozeném, v kvílení přehořké; nebo náhle přitáhne zhoubce na nás.
27
Dal jsem tě za věži v lidu tvém, a za baštu, abys spatřoval a zkušoval cesty jejich.
28
Všickni jsou z zarputilých nejzarputilejší, chodí jako utrhač, jsou ocel a železo, všickni napořád zhoubcové jsou.
29
Prahnou měchy, od ohně mizí olovo, nadarmo ustavičně přepaluje zlatník; nebo zlé věci nemohou býti odděleny.
30
Stříbrem falešným nazovou je, nebo Hospodin zavrhl je.