Compare
LAMENTAZIONI 2
Linked scrollingBoth columns scroll together
LAMENTAZIONI
Chapter 2
1
COME ha il Signore involta, nella sua ira, la figliuola di Sion,
Come di una nuvola!
Come ha gettata a basso di cielo in terra la gloria d'Israele;
E non si è ricordato, dello scannello de' suoi piedi,
Nel giorno del suo cruccio!
2
Il Signore ha distrutte tutte le stanze di Giacobbe, senza risparmiarle;
Egli ha diroccate le fortezze della figliuola di Giuda,
Nella sua indegnazione,
E le ha abbattute in terra;
Egli ha profanato il regno, ed i suoi principi.
3
Egli ha troncato, nell'ardor dell'ira, tutto il corno d'Israele;
Egli ha ritratta indietro la sua destra d'innanzi al nemico;
E si è appreso a Giacobbe, come il fuoco di una fiamma,
Ed ha divorato d'ogn'intorno.
4
Egli ha teso il suo arco, come un nemico;
La sua destra si è presentata a battaglia, a guisa di avversario,
Ed ha uccisi tutti i più cari all'occhio;
Egli ha sparsa la sua ira, a guisa di fuoco,
Sopra il tabernacolo della figliuola di Sion.
5
Il Signore è stato come un nemico;
Egli ha distrutto Israele;
Egli ha distrutti tutti i suoi palazzi, ha guaste le sue fortezze,
Ed ha moltiplicato, nella figliuola di Giuda, tristizia e duolo.
6
Ed ha tolto via con violenza il suo tabernacolo, come la capanna di un orto;
Egli ha guasto il luogo della sua raunanza;
Il Signore ha fatto dimenticare in Sion festa solenne, e sabato;
Ed ha rigettato, nell'indegnazione della sua ira, re e sacerdote.
7
Il Signore ha gettato via il suo altare, ha distrutto il suo santuario,
Ha messe in man de' nemici le mura de' palazzi di Gerusalemme;
Essi hanno messe grida nella Casa del Signore,
Come si soleva fare a' dì delle solennità.
8
Il Signore ha pensato di guastar le mura della figliula di Sion,
Egli ha steso il regolo, e non ha rimossa la sua mano da dissipare;
Ed ha distrutti ripari, e mura;
Tutte quante languiscono.
9
Le porte di essa sono affondate in terra;
Egli ha disfatte, e spezzate le sue sbarre;
Il suo re ed i suoi principi sono fra le genti; la Legge non è più,
I profeti di essa eziandio non hanno trovata alcuna visione
Da parte del Signore.
10
Gli anziani della figliuola di Sion seggono in terra, e tacciono;
Si son messa della polvere sopra il capo,
Si son cinti di sacchi;
Le vergini di Gerusalemme bassano il capo in terra.
11
Gli occhi mi si son consumati di lagrimare, le mie interiora si son conturbate,
Il mio fegato si è versato in terra,
Per lo fiaccamento della figliuola del mio popolo,
Quando i fanciulli, ed i bambini di poppa spasimavano
Per le piazze della città.
12
E dicevano alle madri loro:
Dove vi è del frumento e del vino?
E svenivano, come un ferito per le strade della città,
E l'anima loro si versava nel seno delle madri loro.
13
Con che ti scongiurerò? a che ti assomiglierò, figliuola di Gerusalemme?
A che ti agguaglierò, per consolarti,
Vergine, figliuola di Sion?
Conciossiachè il tuo fiaccamento sia grande come il mare: chi ti medicherà?
14
I tuoi profeti ti han vedute visioni di vanità, e di cose scempie;
E non hanno scoperta la tua iniquità,
Per ritrarti di cattività,
E ti hanno veduti carichi di vanità, e traviamenti.
15
Ogni viandante si è battuto a palme per te;
Ha zufolato, e ha scosso il capo contro alla figliuola di Gerusalemme,
Dicendo: È questa quella città, che diceva esser compiuta in bellezza,
La gioia di tutta la terra?
16
Tutti i tuoi nemici hanno aperta la lor bocca contro a te;
Hanno zufolato, e digrignati i denti;
Hanno detto; Noi l'abbiamo inghiottita;
Questo è pur quel giorno che noi aspettavamo,
Noi l'abbiam trovato, noi l'abbiam veduto.
17
Il Signore ha fatto ciò ch'egli avea divisato;
Egli ha adempiuta la sua parola, ch'egli avea ordinata già anticamente;
Egli ha distrutto, senza risparmiare;
Ed ha rallegrato di te il nemico, ed ha innalzato il corno de' tuoi avversari.
18
Il cuor loro ha gridato al Signore:
O muro della figliuola di Sion, spandi lagrime giorno e notte,
A guisa di torrente; non darti posa alcuna;
La pupilla dell'occhio tuo non resti.
19
Levati, grida di notte, al principio delle vegghie delle guardie;
Spandi il cuor tuo, come acqua, davanti alla faccia del Signore;
Alza le tue mani a lui, per l'anima de' tuoi piccoli fanciulli,
Che spasimano di fame, ad ogni capo di strada.
20
Vedi, Signore, e riguarda a cui tu hai giammai fatto così;
Conviensi che le donne mangino il lor frutto,
I bambini ch'esse allevano?
Conviensi che nel santuario del Signore sieno uccisi sacerdoti e profeti?
21
Fanciulli e vecchi son giaciuti per terra in su le strade;
Le mie vergini, ed i miei giovani son caduti per la spada;
Tu hai ucciso nel giorno della tua ira,
Tu hai ammazzato, tu non hai risparmiato.
22
Tu hai chiamati, d'ogn'intorno, i miei spaventi,
Come ad un giorno di solennità;
E nel giorno dell'ira del Signore, niuno si è salvato, nè è scampato;
Il mio nemico ha consumati quelli che io aveva allevati, e cresciuti.
Pláč
Chapter 2
1
Jak hustým oblakem prchlivosti své přikryl Pán dceru Sionskou! Shodil s nebe na zem slávu Izraelovu, aniž se rozpomenul na podnože noh svých v den prchlivosti své.
2
Sehltil Pán beze vší lítosti všecky příbytky Jákobovy, zbořil v prchlivosti své ohrady dcery Judské, udeřil jimi o zem, v potupu uvedl království i knížata její.
3
Odťal v rozpálení hněvu všecken roh Izraelův, odvrátil zpět pravici svou od nepřítele, a rozpáliv se proti Jákobovi jako oheň plápolající, pálí do cela vůkol.
4
Natáhl lučiště své jako nepřítel, postavil pravici svou jako protivník, i zbil všecky nejzdařilejší z lidu, a vylil do stánku dcery Sionské jako oheň prchlivost svou.
5
Učiněn jest Pán podobný nepříteli, sehltil Izraele, sehltil všecky paláce jeho, zkazil ohrady jeho, a rozmnožil v lidu Judském zámutek a žalost.
6
Mocí zajisté odtrhl jako od zahrady plot svůj, zkazil stánek svůj, v zapomenutí uvedl Hospodin na Sionu slavnost a sobotu, a v prchlivosti hněvu svého zavrhl krále i kněze.
7
Zavrhl Pán oltář svůj, v ošklivost vzal svatyni svou, vydal v ruku nepřítele zdi a paláce Sionské; křičeli v domě Hospodinově jako v den slavnosti.
8
Uložiltě Hospodin zkaziti zed dcery Sionské, roztáhl šňůru, a neodvrátil ruky své od zhouby; pročež val i zed kvílí, a spolu mdlejí.
9
Poraženy jsou na zem brány její, zkazil a polámal závory její; král její i knížata její mezi pohany. Není ani zákona, proroci také její nemívají vidění od Hospodina.
10
Starší dcery Sionské usadivše se na zemi, mlčí, posýpají prachem hlavy své, a přepasují se žíněmi panny Jeruzalémské, svěšují k zemi hlavy své.
11
Zhynuly od slz oči mé, zkormoutily se vnitřnosti mé, a vykydla se na zem játra má, pro potření dcery lidu mého, když i nemluvňátka a prsí požívající na ulicích města se svírají.
12
A říkají matkám svým: Kdež jest obilé a víno? když se jako zraněný svírají po ulicích města, a vypouštějí duše své na klíně matek svých.
13
Kohoť za svědka přivedu? Koho připodobním k tobě, ó dcero Jeruzalémská? Koho tobě přirovnám, abych tě potěšil, panno dcero Sionská? Nebo veliké jest jako moře potření tvé. Kdož by tě zhojiti mohl?
14
Proroci tvoji předpovídali tobě lživé a ničemné věci, a neodkrývali nepravosti tvé, aby odvrátili zajetí tvé, ale předpovídali tobě těžkosti, oklamání a vyhnání.
15
Všickni, kteříž jdou cestou, tleskají nad tebou rukama, diví se a potřásají hlavou svou za tebou, dcero Jeruzalémská, říkajíce: To-li jest to město, o němž říkávali, že jest nejkrásnější a utěšením vší země?
16
Všickni nepřátelé tvoji rozdírají na tebe ústa svá, hvízdají a škřipí zuby, říkajíce: Sehlťme ji. Totoť jest jistě ten den, jehož jsme očekávali; jižtě nastal, vidíme.
17
Učinil Hospodin to, což byl uložil, splnil řeč svou, kterouž přikazoval ode dnů starodávních, bořil bez lítosti, a obveselil nad tebou nepřítele, povýšil rohu protivníků tvých.
18
Vykřikovalo srdce jejich proti Pánu. Ó ty zdi dcery Sionské, vylévej jako potok slzy dnem i nocí, nedávej sobě odpočinutí, aniž se spokojuj zřítelnice oka tvého.
19
Vstaň, křič v noci, při počátku bdění, vylévej jako vodu srdce své před oblíčejem Páně; pozdvihuj k němu rukou svých za život dítek svých svírajících se hladem, na rohu všech ulic, a rci:
20
Pohleď, Hospodine, a popatř, komu jsi tak kdy učinil? Zdaliž jídají ženy plod svůj, nemluvňátka rozkošná? Zdaliž mordován býti má v svatyni Páně kněz a prorok?
21
Leží na zemi po ulicích mladý i starý, panny mé i mládenci moji padli od meče, zmordoval jsi je, a zbil v den prchlivosti své bez lítosti.
22
Svolal jsi jako ke dni slavnosti z vůkolí ty, jichž se velice straším, a nebylo v den prchlivosti Hospodinovy, kdo by ušel neb pozůstal. Kteréž jsem na rukou pěstovala a vychovala, ty nepřítel můj do konce zhubil.