Compare
PROVERBI 19
Linked scrollingBoth columns scroll together
PROVERBI
Chapter 19
1
Il povero, che cammina nella sua integrità,
Val meglio che il perverso di labbra, il quale è stolto.
2
Come chi è frettoloso di piedi incappa;
Così non vi è alcun bene, quando l'anima è senza conoscimento.
3
La stoltizia dell'uomo perverte la via di esso;
E pure il suo cuore dispetta contro al Signore.
4
Le ricchezze aggiungono amici in gran numero;
Ma il misero è separato dal suo intimo amico.
5
Il falso testimonio non resterà impunito,
E chi sbocca menzogne non iscamperà.
6
Molti riveriscono il principe;
Ma ognuno è amico del donatore.
7
Tutti i fratelli del povero l'odiano;
Quanto più si dilungheranno i suoi amici da lui!
Egli con parole li supplica, ma essi se ne vanno.
8
Chi acquista senno ama l'anima sua;
Chi osserva l'intendimento troverà del bene.
9
Il falso testimonio non resterà impunito,
E chi sbocca menzogne perirà.
10
I diletti non si convengono allo stolto;
Quanto meno conviensi al servo signoreggiar sopra i principi!
11
Il senno dell'uomo rallenta l'ira di esso;
E la sua gloria è di passar sopra le offese.
12
L'indegnazione del re è come il ruggito del leoncello;
Ma il suo favore è come la rugiada sopra l'erba.
13
Il figliuolo stolto è una grande sciagura a suo padre;
E le risse della moglie sono un gocciolar continuo.
14
Casa e sostanza sono l'eredità de' padri;
Ma dal Signore viene la moglie prudente.
15
La pigrizia fa cadere in profondo sonno;
E la persona negligente avrà fame.
16
Chi osserva il comandamento guarda l'anima sua;
Ma chi trascura le sue vie morrà.
17
Chi dona al povero presta al Signore;
Ed egli gli farà la sua retribuzione.
18
Gastiga il tuo figliuolo, mentre vi è ancora della speranza;
Ma non imprender già di ucciderlo.
19
Chi è grandemente iracondo ne porterà la pena;
Che se tu lo scampi, tu lo renderai vie più iracondo.
20
Ascolta consiglio, e ricevi correzione,
Acciocchè tu diventi savio alla fine.
21
Vi sono molti pensieri nel cuor dell'uomo;
Ma il consiglio del Signore è quello che sarà stabile.
22
La benignità dell'uomo è il suo ornamento;
E meglio vale il povero, che l'uomo bugiardo.
23
Il timor del Signore è a vita;
E chi lo teme passerà la notte sazio, e non sarà visitato da alcun male.
24
Il pigro nasconde la mano nel seno,
E non la ritrae fuori, non pure per recarsela alla bocca.
25
Percuoti lo schernitore, e il semplice ne diventerà avveduto;
E se tu correggi l'uomo intendente, egli intenderà la scienza.
26
Il figliuolo che fa vergogna e vituperio,
Ruina il padre, e scaccia la madre.
27
Figliuol mio, ascoltando l'ammaestramento,
Rimanti di deviare da' detti di scienza.
28
Il testimonio scellerato schernisce la dirittura;
E la bocca degli empi trangugia l'iniquità.
29
I giudicii sono apparecchiati agli schernitori,
E le percosse al dosso degli stolti.
Přísloví
Chapter 19
1
Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
2
Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
3
Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
4
Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
5
Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
6
Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
7
Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
8
Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
9
Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
10
Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
11
Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
12
Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
13
Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
14
Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
15
Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
16
Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
17
Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
18
Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
19
Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
20
Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
21
Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
22
Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
23
Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
24
Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
25
Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
26
Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
27
Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
28
Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
29
Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.