Compare
Psalmen 88
Linked scrollingBoth columns scroll together
Psalmen
Chapter 88
1
Een lied; een psalm van de zonen van Kore. Voor muziekbegeleiding; met de fluit. Een klaag- en leerdicht van Heman, den Ezrachiet. Jahweh, mijn God, overdag roep ik om hulp, En schrei des nachts voor uw aanschijn.
2
Laat mijn gebed voor uw aangezicht dringen; Luister toch naar mijn klagen.
3
Want mijn ziel is zat van ellende, Mijn leven het rijk der doden nabij;
4
Men telt mij bij hen, die ten grave dalen, Ik ben als een man, aan het eind van zijn kracht.
5
Ik ben als de doden verstoten, Als lijken, die in het graf zijn gelegd: Aan wie Gij niet langer meer denkt, En die aan uw hand zijn onttrokken.
6
Gij hebt mij in de diepe grafkuil gestort, In duisternis en in de schaduw des doods;
7
Uw toorn drukt zwaar op mij neer, Al uw golven slaan over mij heen.
8
Gij hebt mijn vrienden van mij vervreemd, En ze van mij laten walgen; Ik zit in de knel, en kan er niet uit,
9
Mijn oog versmacht van ellende. De ganse dag, Jahweh, roep ik U aan, En strek mijn handen naar U uit:
10
Of doet Gij aan de doden nog wonderen, Staan de schimmen soms op, om U te loven?
11
Zal men in het graf van uw goedheid gewagen, Van uw trouw in de afgrond;
12
Zal men in de duisternis uw wondermacht kennen, Uw gerechtigheid in het land van vergeten?
13
Daarom, Jahweh, roep ik U aan, Treedt iedere morgen mijn bede U tegen.
14
Waarom zoudt Gij mij dan verstoten, o Jahweh, En mij uw aanschijn verbergen?
15
Van jongsaf ben ik in ellende en zorgen gedompeld, Ik ben radeloos onder de last van uw plagen;
16
Uw gramschap slaat over mij heen, Uw verschrikkingen overstelpen mij.
17
Als water omringen ze mij iedere dag, En sluiten mij helemaal in;
18
Gij hebt vrienden en makkers van mij vervreemd, En mijn bekenden door mijn ellende.
Žalmy
Chapter 88
1
Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.
2
Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
3
Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
4
Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.
5
Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
6
Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
7
Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
8
Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.
9
Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
10
Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
11
Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? Sélah.
12
I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
13
Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
14
Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
15
Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
16
Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
17
Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
18
Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
19
Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.