Compare
Jeremias 12
Linked scrollingBoth columns scroll together
Jeremias
Chapter 12
1
Tu és justo, SENHOR,
quando argumento contigo;
contudo, eu gostaria de pleitear uma causa contigo.
Por que o caminho dos ímpios prospera?
Por que vivem tranquilos todos os que agem com grande traição?
2
Tu os plantaste. Sim, eles criaram raízes.
Eles crescem. Sim, eles produzem frutos.
Tu estás perto na boca deles,
mas longe do coração deles.
3
Mas tu, SENHOR, me conheces.
Tu me vês, e provas o meu coração para contigo.
Arraste-os como ovelhas para o matadouro,
e separe-os para o dia da matança.
4
Até quando a terra lamentará,
e a erva de todo o campo secará?
Por causa da maldade dos que nela habitam,
os animais e as aves são consumidos;
porque eles disseram:
“Ele não verá o nosso fim.”
5
“Se você correu com os que vão a pé,
e eles o cansaram,
então como você poderá competir com os cavalos?
Embora você esteja seguro numa terra de paz,
como você fará nas matas do Jordão?
6
Pois até mesmo os seus irmãos, e a casa do seu pai,
até eles agiram traiçoeiramente com você!
Até eles gritaram alto atrás de você!
Não acredite neles,
ainda que lhe digam belas palavras.
7
“Eu abandonei a minha casa.
Eu rejeitei a minha herança.
Eu entreguei a amada da minha alma nas mãos dos seus inimigos.
8
Minha herança tornou-se para mim como um leão na floresta.
Ela levantou a sua voz contra mim.
Por isso eu a odiei.
9
Acaso a minha herança é para mim como uma ave de rapina manchada?
Estão as aves de rapina contra ela por todos os lados?
Vão, reúnam todos os animais do campo.
Tragam-nos para devorar.
10
Muitos pastores destruíram a minha vinha.
Eles pisaram a minha porção debaixo dos pés.
Eles fizeram da minha porção agradável um deserto desolado.
11
Eles a tornaram em desolação.
Ela lamenta diante de mim, estando desolada.
Toda a terra está desolada,
porque ninguém se importa.
12
Destruidores vieram sobre todas as colinas estéreis no deserto;
pois a espada do SENHOR devora desde uma extremidade da terra até a outra extremidade da terra.
Nenhuma carne tem paz.
13
Eles semearam trigo,
e colheram espinhos.
Eles se esgotaram,
e não lucraram nada.
Vocês se envergonharão dos seus frutos,
por causa da ira ardente do SENHOR.”
14
O SENHOR diz: “A respeito de todos os meus maus vizinhos, que tocam na herança que fiz o meu povo Israel herdar: Eis que eu os arrancarei da sua terra, e arrancarei a casa de Judá do meio deles.
15
Acontecerá que, depois de eu os ter arrancado, voltarei e terei compaixão deles. Eu os trarei de volta, cada um para a sua herança, e cada um para a sua terra.
16
Acontecerá que, se eles diligentemente aprenderem os caminhos do meu povo, para jurarem pelo meu nome: ‘Como vive o SENHOR’; assim como ensinaram o meu povo a jurar por Baal, então eles serão edificados no meio do meu povo.
17
Mas se eles não ouvirem, então eu arrancarei aquela nação, arrancando-a e destruindo-a”, diz o SENHOR.
Jeremjáš
Chapter 12
1
Spravedlivý zůstaneš, Hospodine, povedu-li odpor proti tobě, a však o soudech tvých mluviti budu s tebou. Proč se cestě bezbožníků šťastně vede? Mají pokoj všickni, kteříž se pyšně zpronevěřili.
2
Štěpuješ je, ano i vkořeňují se; rostou, ano i ovoce nesou ti, jejichžto úst blízko jsi, ale daleko od ledví jejich.
3
Ale ty, Hospodine, znáš mne, prohlédáš mne, a zkusils srdce mého, že s tebou jest, onyno pak táhneš jako ovce k zabíjení, a připravuješ je ke dni zabití.
4
Dokudž by žalostila země, a bylina všeho pole svadla pro zlost přebývajících v ní, a hynulo každé hovado i ptactvo? Nebo říkají: Nevidíť Bůh skončení našeho.
5
Poněvadž tebe s pěšími běžícího k ustání přivodí, kterakž bys tedy stačil při koních? A poněvadž v zemi pokojné, jíž jsi se dověřil, ustáváš, což pak spravíš při tom zdutém Jordánu?
6
Nebo i bratří tvoji i dům otce tvého zpronevěřili se tobě, a ti také povolávají za tebou plnými ústy. Nevěř jim, byť pak mluvili s tebou přátelsky.
7
Opustil jsem dům svůj, zavrhl jsem dědictví své, dal jsem to, což velice milovala duše má, v ruce nepřátel jeho.
8
Učiněno jest mi dědictví mé podobné lvu v lese, vydává proti mně hlas svůj, pročež ho nenávidím.
9
A což ptákem dravým jest mi dědictví mé? Což ptactvo vůkol bude proti němu? Jdětež nu, shromažďte se všecka zvířata polní, sejděte se k jídlu.
10
Mnozí pastýři zkazí vinici mou, pošlapají podíl můj, podíl mně velmi milý obrátí v poušť nejhroznější,
11
Obrátí jej v pustinu. Kvíliti bude, spustošen jsa ode mne; spustne všecka tato země, nebo není žádného, kdo by to v srdci skládal.
12
Na všecka místa vysoká po poušti potáhnou zhoubcové, meč zajisté Hospodinův zžíře od jednoho kraje země až do druhého, nebude míti pokoje žádné tělo.
13
Nasejí pšenice, ale trní žíti budou; bolestně to ponesou, že užitku nevezmou, a styděti se budou za úrody své pro prchlivost hněvu Hospodinova.
14
Takto praví Hospodin o všech mých sousedech zlých, jenž se dotýkají dědictví, kteréž jsem uvedl v dědictví lidu svému Izraelskému: Aj, já vypléním je z země jejich, když dům Judský vypléním z prostředku jejich.
15
Stane se však, když je vypléním, že se navrátím a smiluji se nad nimi, a přivedu zase jednoho každého z nich k dědictví jeho, a jednoho každého do země jeho.
16
Stane se také, jestliže by se pilně učili cestám lidu mého, a přisahali by ve jménu mém, říkajíce: Živť jest Hospodin, jakž oni učívali lid můj přisahati skrze Bále, že vzděláni budou u prostřed lidu mého.
17
Jestliže by pak neposlouchali, tedy pléniti budu národ ten ustavičně a hubiti, dí Hospodin.