Compare

Jeremias 4

Linked scrollingBoth columns scroll together

Jeremias

Chapter 4
1 “Se você voltar, ó Israel”, diz o SENHOR, “se você voltar para mim, e se afastar as suas abominações da minha presença; então você não será removido;
2 e você jurará: ‘Como vive o SENHOR’, em verdade, em justiça e em retidão. As nações se abençoarão nele, e nele se gloriarão.”
3 Pois assim diz o SENHOR aos homens de Judá e a Jerusalém: “Lavrem a sua terra não cultivada, e não semeiem entre espinhos.
4 Circuncidem-se para o SENHOR, e tirem os prepúcios do seu coração, vocês, homens de Judá e habitantes de Jerusalém; para que a minha ira não saia como fogo, e queime de modo que ninguém possa apagá-la, por causa da maldade das suas ações.
5 Anunciem em Judá, e publiquem em Jerusalém; e digam: ‘Toquem a trombeta na terra!’ Gritem em alta voz e digam: ‘Reúnam-se! Vamos para as cidades fortificadas!’
6 Levantem um estandarte em direção a Sião. Fujam para um lugar seguro! Não esperem; pois eu trarei o mal do norte, e uma grande destruição.”
7 Um leão subiu do seu matagal, e um destruidor de nações está a caminho. Ele saiu do seu lugar para tornar a sua terra desolada, para que as suas cidades sejam devastadas, ficando sem habitantes.
8 Por isso, vistam-se de pano de saco, lamentem e uivem; pois a ira ardente do SENHOR não se desviou de nós.
9 “Acontecerá naquele dia”, diz o SENHOR, “que o coração do rei perecerá, junto com o coração dos príncipes. Os sacerdotes ficarão pasmos, e os profetas ficarão espantados.”
10 Então eu disse: “Ah, Senhor DEUS! Certamente o Senhor enganou grandemente a este povo e a Jerusalém, dizendo: ‘Vocês terão paz;’ enquanto a espada chega até o coração.”
11 Naquele tempo será dito a este povo e a Jerusalém: “Um vento quente sopra das alturas desoladas no deserto em direção à filha do meu povo, não para joeirar, nem para limpar.
12 Um vento forte vindo destas alturas virá para mim. Agora eu também pronunciarei juízos contra eles.”
13 Eis que ele subirá como nuvens, e os seus carros serão como o redemoinho. Os seus cavalos são mais ligeiros do que as águias. Ai de nós! Pois estamos arruinados.
14 Ó Jerusalém, lave o seu coração da maldade, para que você possa ser salva. Até quando os seus maus pensamentos se alojarão dentro de você?
15 Pois uma voz declara desde Dã, e publica o mal desde as colinas de Efraim:
16 “Avisem às nações, eis que publiquem contra Jerusalém: ‘Vigias vêm de uma terra distante, e levantam a sua voz contra as cidades de Judá.
17 Como guardas de um campo, eles estão contra ela por todos os lados, porque ela tem sido rebelde contra mim’”, diz o SENHOR.
18 “O seu caminho e as suas ações trouxeram estas coisas sobre você. Esta é a sua maldade, pois é amarga, pois chega até o seu coração.”
19 Minha angústia, minha angústia! Sinto dores no fundo do meu coração! Meu coração treme dentro de mim. Não posso me calar, porque você ouviu, ó minha alma, o som da trombeta, o alarme de guerra.
20 Destruição sobre destruição é decretada, pois toda a terra está devastada. De repente as minhas tendas são destruídas, e as minhas cortinas se vão em um momento.
21 Até quando verei o estandarte e ouvirei o som da trombeta?
22 “Pois o meu povo é tolo. Eles não me conhecem. São filhos insensatos, e não têm entendimento. São hábeis para fazer o mal, mas não sabem fazer o bem.”
23 Eu vi a terra e, eis que era sem forma e vazia, e os céus, e não tinham luz.
24 Eu vi os montes, e eis que tremiam, e todas as colinas balançavam de um lado para o outro.
25 Eu vi, e eis que não havia homem algum, e todas as aves do céu haviam fugido.
26 Eu vi, e eis que o campo fértil era um deserto, e todas as suas cidades estavam derrubadas na presença do SENHOR, diante da sua ira ardente.
27 Pois assim diz o SENHOR: “Toda a terra será uma desolação; contudo, não a destruirei por completo.
28 Por isso a terra pranteará, e os céus em cima escurecerão, porque eu o disse. Eu o planejei, e não me arrependi, nem voltarei atrás.”
29 Por causa do barulho dos cavaleiros e dos arqueiros, toda cidade foge. Eles entram nos matagais e sobem nas rochas. Todas as cidades são abandonadas, e nenhum homem habita nelas.
30 E você, quando for desolada, o que fará? Embora se vista de escarlate, embora se enfeite com ornamentos de ouro, embora aumente os seus olhos com maquiagem, você se embeleza em vão. Os seus amantes a desprezam. Eles buscam a sua vida.
31 Pois ouvi uma voz como a de uma mulher em trabalho de parto, a angústia como a daquela que dá à luz o seu primeiro filho, a voz da filha de Sião, que ofega, que estende as mãos, dizendo: “Ai de mim agora! Pois a minha alma desfalece diante dos assassinos.”

Jeremjáš

Chapter 4
1 Budeš-li se míti navrátiti, Izraeli, dí Hospodin, ke mně se navrať. Nebo odejmeš-li ohavnosti své od tváři mé a nebudeš-li se toulati,
2 A budeš-li přisahati právě, náležitě a spravedlivě, říkaje: Živť jest Hospodin, tedy požehnání dávati sobě v něm budou národové, a v něm se chlubiti.
3 Nebo takto praví Hospodin mužům Judským a Jeruzalémským: Zořte sobě ouhor, a nerozsívejte do trní.
4 Obřežte se Hospodinu, a odejměte neobřízky srdce vašeho, muži Judští a obyvatelé Jeruzalémští, aby nevyšla jako oheň prchlivost má, a nehořela, tak že by nebyl kdo uhasiti, pro nešlechetnost předsevzetí vašich.
5 Oznamte v Judstvu, a v Jeruzalémě ohlaste, a rcete: Trubte trubou v zemi, svolejte a sbeřte lid, a rcete: Shromažďte se, a vejděme do měst hrazených.
6 Vyzdvihněte korouhev na Sionu, zmužile se mějte, nepostávejte; nebo já zlé věci uvedu od půlnoci, a potření veliké.
7 Vychází lev z houště své, a ten, kterýž hubí národy, vyšed z místa svého, táhne, aby obrátil zemi tvou v pustinu, a města tvá aby zbořena byla, tak aby nebylo žádného obyvatele.
8 Protož přepašte se žíněmi, kvělte a naříkejte; nebo není odvrácen hněv prchlivosti Hospodinovy od nás.
9 Stane se zajisté v ten den, dí Hospodin, že zhyne srdce královo a srdce knížat, užasnou se i kněží, a proroci diviti se budou.
10 I řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, jistě že jsi velice podvedl lid tento, i Jeruzalém, říkaje: Pokoj míti budete, a však pronikl meč až k duši.
11 V ten čas řečeno bude lidu tomuto i Jeruzalému: Vítr tuhý z míst vysokých na poušti jde upřímo na lid můj, ne aby převíval, ani přečišťoval.
12 Vítr silnější než oni přijde mi, nyní já také vypovím jim úsudky.
13 Aj, jako oblakové vystupuje, a jako vicher vozové jeho, rychlejší jsou nežli orlice koni jeho. Běda nám, nebo popléněni jsme.
14 Obmej od nešlechetnosti srdce své, Jeruzaléme, abys vysvobozen byl. Dokudž zůstávati budou u prostřed tebe myšlení marnosti tvé?
15 Nebo hlas oznamujícího přichází od Dan, a toho, kterýž ohlašuje nepravost, s hory Efraim.
16 Připomínejte těmto národům, aj, ohlašujte Jeruzalémským, že strážní táhnou z země daleké, a vydávají proti městům Judským hlas svůj.
17 Jako ti, kteříž hlídají polí, položí se proti němu vůkol; nebo jest mi odporný, dí Hospodin.
18 Cesta tvá a skutkové tvoji to způsobili tobě; toť nešlechetnost tvá, žeť to hořké jest, a že dosahá až do srdce tvého.
19 Ó, střeva má, střeva má, bolest trpím, ó osrdí mé, kormoutí se ve mně srdce mé, nemohuť mlčeti. Nebo hlas trouby slyšíš, duše má, a prokřikování vojenské.
20 Potření za potřením provolává se, popléněna zajisté bude všecka země, náhle popléněni budou stanové moji, v okamžení kortýny mé.
21 Až dokud vídati budu korouhev, slýchati hlas trouby?
22 Nebo bláznivý lid můj nezná mne, synové nemoudří a nerozumní jsou. Moudří jsou k činění zlého, ale činiti dobře neumějí.
23 Hledím-li na zemi, a aj, nesličná jest a prázdná; pakli na nebe, není na něm žádného světla.
24 Hledím-li na hory, a aj, třesou se, a všickni pahrbkové pohybují se.
25 Hledím-li, a aj, není žádného člověka, a všeliké ptactvo nebeské zaletělo.
26 Hledím-li, a aj, pole úrodné jest pouští, a všecka města jeho zbořena jsou od Hospodina a od hněvu prchlivosti jeho.
27 Nebo takto praví Hospodin: Spustne všecka země, a však konce ještě neučiním.
28 Kvíliti bude nad tím země, a zasmuší se na hoře nebe, proto že jsem mluvil, co jsem myslil, a nelituji, aniž se odvrátím od toho.
29 Před hřmotem jezdců a těch, kteříž střílejí z lučiště, uteče všecko město. Vejdou do hustých oblaků, a na skálí vylezou; všecka města opuštěna budou, a žádný nebude bydliti v nich.
30 Ty pak pohubena jsuc, což činiti budeš? Ačkoli obláčíš se v šarlat, ačkoli se ozdobuješ ozdobou zlatou, ačkoli líčíš tvář svou líčidlem, darmo se okrašluješ. Pohrdají tebou frejíři, bezživotí tvého hledají.
31 Nebo slyším hlas jako rodičky, svírání jako té, kteráž po nejprvé ku porodu pracuje, hlas dcery Sionské, ustavičně vzdychající, a lomící rukama svýma, říkající: Běda mně nyní, nebo ustala duše má pro vrahy.

Choose a book