Compare
Druga knjiga Mojsijeva koja se zove Izlazak 10
Linked scrollingBoth columns scroll together
Druga knjiga Mojsijeva koja se zove Izlazak
Chapter 10
1
A Gospod reče Mojsiju: Idi k Faraonu, jer sam ja učinio da otvrdne srce njegovo i srce sluga njegovih, da učinim ove znake svoje među njima,
2
i da pripovedaš sinovima svojim i unucima svojim šta učinih u Misiru i kakve znake svoje pokazah na njima, da biste znali da sam ja Gospod.
3
I otide Mojsije i Aron k Faraonu, i rekoše mu: Ovako veli Gospod Bog jevrejski: Dokle ćeš se protiviti da se ne poniziš preda mnom? Pusti narod moj da mi posluži.
4
Jer ako nećeš pustiti narod moj, evo sutra ću naneti skakavce na zemlju tvoju;
5
i pokriće svu zemlju da se neće videti zemlja, i poješće ostatak što se sačuvao, koji vam je ostao iza grada, i poješće sva drveta što vam rastu u polju.
6
I napuniće ih se kuće tvoje i kuće svih sluga tvojih i kuće svih Misiraca, šta nisu videli oci tvoji ni oci otaca tvojih, otkako su postali na zemlji do danas. I okrenuvši se otide od Faraona.
7
A sluge rekoše Faraonu: Dokle će nas taj mučiti? Pusti ih neka posluže Gospodu Bogu svom. Zar još ne vidiš gde propade Misir?
8
I dozvaše opet Mojsija i Arona pred Faraona, i reče im: Idite, poslužite Gospodu Bogu svom. A koji su što će ići?
9
A Mojsije reče: S decom svojom i sa starcima svojim ići ćemo, sa sinovima svojim i sa kćerima svojim, sa stokom svojom sitnom i krupnom ići ćemo, jer imamo praznik Gospodnji.
10
A on im reče: Tako bio Gospod s vama, kako ću vas ja pustiti s decom vašom! Vidite da zlo mislite.
11
Neće biti tako; nego vi ljudi idite i poslužite Gospodu, jer to ištete. I otera ih od sebe Faraon.
12
Tada reče Gospod Mojsiju: Pruži ruku svoju na zemlju misirsku, da dođu skakavci na zemlju misirsku i pojedu sve bilje po zemlji, šta god osta iza grada.
13
I pruži Mojsije štap svoj na zemlju misirsku, i Gospod navede ustoku na zemlju, te duva celi dan i celu noć; a kad svanu, donese ustoka skakavce.
14
I dođoše skakavci na svu zemlju misirsku, i popadaše po svim krajevima misirskim silni veoma, kakvih pre nikada nije bilo niti će kad biti onakvih.
15
I pokriše svu zemlju, da se zemlja ne viđaše, i pojedoše svu travu na zemlji i sav rod na drvetima, što osta iza grada, i ne osta ništa zeleno od drveta i od bilja poljskog u svoj zemlji misirskoj.
16
Tada Faraon brže dozva Mojsija i Arona, i reče: Zgreših Gospodu Bogu vašem i vama.
17
Ali mi još sada samo oprosti greh moj, i molite se Gospodu Bogu svom da ukloni od mene samo ovu smrt.
18
I otide Mojsije od Faraona, i pomoli se Gospodu.
19
I okrenu Gospod vetar od zapada vrlo jak, koji uze skakavce i baci ih u Crveno more, i ne osta nijedan skakavac u celoj zemlji misirskoj.
20
Ali Gospod učini te otvrdnu srce Faraonu, i ne pusti sinove Izrailjeve.
21
I reče Gospod Mojsiju: Pruži ruku svoju k nebu, i biće tama po zemlji misirskoj takva da će je pipati.
22
I Mojsije pruži ruku svoju k nebu, i posta gusta tama po svoj zemlji misirskoj za tri dana.
23
Ne viđahu jedan drugog, i niko se ne mače s mesta gde beše za tri dana; ali se kod svih sinova Izrailjevih videlo po stanovima njihovim.
24
Tada Faraon dozva Mojsija, i reče: Idite, poslužite Gospodu; samo stoka vaša sitna i krupna neka ostane, a deca vaša neka idu s vama.
25
A Mojsije reče: Treba da nam daš i šta ćemo prineti i sažeći na žrtvu Gospodu Bogu svom;
26
zato i stoka naša nek ide s nama, da ne ostane ni papka, jer između nje treba da uzmemo čim ćemo poslužiti Gospodu Bogu svom, a ne znamo kojim ćemo poslužiti Gospodu dokle ne dođemo onamo.
27
Ali Gospod učini te otvrdnu srce Faraonu, i ne hte ih pustiti.
28
I reče mu Faraon: Idi od mene, i čuvaj se da mi više ne dođeš na oči, jer ako mi dođeš na oči, poginućeš.
29
A Mojsije reče: Pravo si kazao; neću ti više doći na oči.
2 Mojžíšova
Chapter 10
1
I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vejdi k Faraonovi, ačkoli jsem já obtížil srdce jeho, a srdce služebníků jeho, abych učinil divy tyto své u prostřed nich;
2
A abys ty vypravoval v uši synů svých i vnuků svých, co jsem učinil v Egyptě, a znamení má, kteráž jsem prokázal na nich; abyste věděli, že já jsem Hospodin.
3
I všel Mojžíš s Aronem k Faraonovi, a řekli jemu: Takto praví Hospodin Bůh Hebrejský: Dokavadž nechceš se ponížiti přede mnou? Propusť lid můj, ať mi slouží.
4
Pakli nechceš propustiti lidu mého, aj, já uvedu zítra kobylky na krajinu tvou.
5
A přikryjí svrchek země, aby jí nebylo viděti, a snědí ostatky pozůstalé, kteříž vám zanecháni jsou po krupobití; zhryzou vám také každý strom pučící se na poli.
6
A naplní domy tvé, i domy všech služebníků tvých, a domy všech Egyptských; čehož neviděli otcové tvoji a otcové otců tvých, od počátku bytu svého na zemi až do dne tohoto. A odvrátiv se, vyšel od Faraona.
7
Řekli pak služebníci Faraonovi k němu: Dokavadž tento bude nám osídlem? Propusť ty muže, ať slouží Hospodinu Bohu svému. Zdaž ještě nevíš, že zkažen jest Egypt?
8
I zavolán jest Mojžíš s Aronem před Faraona. Jimž řekl: Jděte, služte Hospodinu Bohu svému. Kdo jsou ti, kteříž jíti mají?
9
A odpověděl Mojžíš: S dítkami i s starými našimi půjdeme, s syny i s dcerami našimi, s ovcemi a s větším dobytkem naším odejdeme; nebo slavnost Hospodinovu držeti máme.
10
Tedy řekl jim: Nechať jest tak Hospodin s vámi, jako já propustím vás i dítky vaše. Hleďte, nebo zlé jest před tváři vaší.
11
Nebudeť tak. Jděte vy sami muži, a služte Hospodinu, nebo toho vy toliko žádáte. I vyhnáni jsou od tváři Faraonovy.
12
Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou na zemi Egyptskou pro kobylky, ať vystoupí na zemi Egyptskou, a sežerou všelikou bylinu země té, cožkoli zůstalo po krupobití.
13
I vztáhl Mojžíš hůl svou na zemi Egyptskou; a Hospodin uvedl vítr východní na zemi, aby vál celého toho dne a celou noc. A když bylo ráno, vítr východní přinesl kobylky.
14
A vystoupily kobylky na všecku zemi Egyptskou, a připadly na všecky končiny Egyptské nesčíslně. Před těmi nebylo takových kobylek, aniž po těch takové budou.
15
I přikryly veškeren svrchek země, tak že pro ně nebylo lze znáti země; a sežraly všelikou bylinu země, a všeliké ovoce na stromích, kteréž zůstalo po krupobití; a nepozůstalo nic zeleného na stromích a bylinách polních ve vší zemi Egyptské.
16
Tedy Farao spěšně povolav Mojžíše s Aronem, řekl: Zhřešil jsem proti Hospodinu Bohu vašemu, i proti vám.
17
Ale nyní, odpusť, prosím, hřích můj aspoň tento, a modlte se Hospodinu Bohu vašemu, ať jen tuto smrt odejme ode mne.
18
Protož vyšed Mojžíš od Faraona, modlil se Hospodinu.
19
I obrátil Hospodin vítr západní tuhý velmi, kterýžto zachvátiv kobylky, uvrhl je do moře Rudého, tak že nezůstalo žádné kobylky ve vší krajině Egyptské.
20
Ale obtížil Hospodin srdce Faraonovo, a nepropustil synů Izraelských.
21
I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou k nebi, a bude tma na zemi Egyptské, a makati ji budou.
22
I vztáhl Mojžíš ruku svou k nebi, a byla tma přehustá po vší zemi Egyptské za tři dni.
23
Aniž viděl jeden druhého, a aniž kdo vstal z místa svého za tři dni; ale synové Izraelští všickni měli světlo v příbytcích svých.
24
Potom povolav Farao Mojžíše, řekl: Jděte, služte Hospodinu. Toliko ovce vaše a větší dobytek váš nechať zůstane, také dítky vaše půjdou s vámi.
25
Odpověděl Mojžíš: Dáš také v ruce naše oběti a zápaly, kteréž bychom obětovali Hospodinu Bohu našemu.
26
A protož také dobytek náš půjde s námi, a nezůstane ani kopyta; nebo z nich vezmeme ku poctě Hospodinu Bohu našemu. My pak nevíme, čím sloužiti máme Hospodinu, dokudž nepřijdeme tam.
27
Zatvrdil pak Hospodin srdce Faraonovo, tak že nechtěl propustiti jich.
28
I řekl mu Farao: Odejdi ode mne, a varuj se, abys více neviděl tváři mé; nebo v který den uzříš tvář mou, umřeš.
29
Odpověděl Mojžíš: Dobře jsi řekl; neuzřímť více tváři tvé.