Compare
Druga knjiga Mojsijeva koja se zove Izlazak 5
Linked scrollingBoth columns scroll together
Druga knjiga Mojsijeva koja se zove Izlazak
Chapter 5
1
A posle izađoše Mojsije i Aron pred Faraona, i rekoše mu: Ovako veli Gospod Bog Izrailjev: Pusti narod moj da mi praznuju praznik u pustinji.
2
Ali Faraon reče: Ko je Gospod da poslušam glas njegov i pustim Izrailja? Ne znam Gospoda, niti ću pustiti Izrailja.
3
A oni rekoše: Bog jevrejski srete nas; molimo ti se da otidemo tri dana hoda u pustinju da prinesemo žrtvu Gospodu Bogu svom, da ne pošalje na nas pomor ili mač.
4
A car misirski reče im: Mojsije i Arone, zašto odvlačite narod od rada njegovog? Idite na svoj posao.
5
Još reče Faraon: Eto, naroda je mnogo u zemlji; a vi još hoćete da ostavlja svoje poslove.
6
I u isti dan zapovedi Faraon nastojnicima nad narodom i upraviteljima njegovim, i reče:
7
Od sad nemojte davati narodu plevu za opeke kao do sada, neka idu sami i kupe sebi plevu.
8
A koliko su opeka do sad načinjali toliko izgonite i od sad, niti šta smanjite; jer besposliče, i zato viču govoreći: Da idemo da prinesemo žrtvu Bogu svom.
9
Valja navaliti poslove na te ljude, pa će raditi i neće slušati lažljive reči.
10
I izašavši nastojnici narodni i upravitelji rekoše narodu govoreći: Tako veli Faraon: Ja vam neću davati plevu.
11
Idite sami i kupite sebi plevu gde nađete, a od posla vam se neće popustiti ništa.
12
I raziđe se narod po svoj zemlji misirskoj da čupa strnjiku mesto pleve.
13
A nastojnici navaljivahu govoreći: Svršujte poslove svoje koliko dolazi na dan, kao kad je bilo pleve.
14
I upravitelji sinova Izrailjevih, koje postaviše nad njima nastojnici Faraonovi, dopadahu boja, i govoraše im se: Zašto ni juče ni danas ne načiniste onoliko opeka koliko vam je određeno, kao pre?
15
I otidoše upravitelji sinova Izrailjevih, i povikaše k Faraonu govoreći: Zašto činiš tako slugama svojim?
16
Pleva se ne daje slugama tvojim, pa opet kažu nam: Gradite opeke. I evo biju sluge tvoje, a kriv je tvoj narod.
17
A on reče: Besposličite, besposličite, i zato govorite: Da idemo da prinesemo žrtvu Gospodu.
18
Nego idite, radite; pleva vam se neće davati, a opeke da dajete na broj.
19
I upravitelji sinova Izrailjevih videše da je zlo po njih što im se kaza: Da ne bude opeka manje na dan.
20
I otišavši od Faraona sretoše Mojsija i Arona, koji iziđoše pred njih.
21
Pa im rekoše: Gospod neka vas vidi i sudi, što nas omraziste Faraonu i slugama njegovim, i dadoste im mač u ruku da nas pobiju.
22
I Mojsije se vrati ka Gospodu i reče: Gospode, zašto si navukao to zlo na narod? Zašto si me poslao?
23
Jer otkako iziđoh pred Faraona i progovorih u tvoje ime, još gore postupa s narodom ovim, a Ti ne izbavi narod svoj.
2 Mojžíšova
Chapter 5
1
Potom pak přišli Mojžíš s Aronem, a řekli Faraonovi: Takto praví Hospodin, Bůh Izraelský: Propusť lid můj, ať mi slaví svátky na poušti.
2
Odpověděl Farao: Kdo jest Hospodin, abych poslechl hlasu jeho a propustil Izraele? Hospodina neznám, Izraele také nepropustím.
3
I řekli: Bůh Hebrejský potkal se s námi. Nechť medle jdeme cestou tří dní na poušť, a obětujeme Hospodinu Bohu našemu, aby nedopustil na nás moru neb meče.
4
I řekl jim král Egyptský: Proč ty Mojžíši a Arone, odtrhujete lid od prací jejich? Jděte k robotám svým.
5
Řekl také Farao: Hle, již nyní mnoho jest lidu toho v zemi, a vy odvozujete je od robot jejich.
6
I přikázal Farao v ten den úředníkům nad lidem a šafářům jeho, řka:
7
Nedávejte již více slámy lidu k dělání cihel jako prvé; nechať jdou sami a sbírají sobě slámu.
8
Však touž summu cihel, kterouž udělávali prvé, uložte na ně, nic neujímejte z ní; neboť zahálejí, a protož volají, řkouce: Poďme, obětujme Bohu našemu.
9
Nechť se přitíží robot mužům těm; a nechť pracují v nich, aby se neohlédali na slova lživá.
10
Vyšedše tedy úředníci nad lidem a šafáři jeho, mluvili k lidu, řkouce: Takto praví Farao: Já nebudu vám dávati slámy.
11
Sami jděte, beřte sobě slámu, kdekoli naleznete; ale nic nebude ujato díla vašeho.
12
I rozběhl se lid po vší zemi Egyptské, aby trhal strniště místo slámy.
13
A úředníci nutili je, řkouce: Vyplňte díla svá, úkol denní v den jeho, jako když sláma byla.
14
I biti jsou šafáři synů Izraelských, kteréž ustanovili nad nimi úředníci Faraonovi, a mluveno k nim: Proč jste nevyplnili úkolu svého v díle cihel, jako prvé, ani včera ani dnes?
15
I přišli šafáři synů Izraelských, a volali k Faraonovi, řkouce: Proč tak děláš služebníkům svým?
16
Slámy se nedává služebníkům tvým, a říkají nám: Dělejte cihly; a hle, služebníci tvoji biti bývají, a hřeší lid tvůj.
17
I řekl: Zahálíte, zahálíte, a protož mluvíte: Poďme, obětujme Hospodinu.
18
Protož nyní jděte, dělejte; slámy se vám dávati nebude, ale vy summu cihel vyplňujte.
19
Vidouce šafáři synů Izraelských, že zle s nimi, poněvadž řečeno: Neujmete počtu cihel vašich z úkolu denního v den jeho,
20
Potkali se s Mojžíšem a Aronem, kteříž stáli, aby jim vstříc vyšli, když by se vraceli od Faraona.
21
A mluvili jim: Pohlediž Hospodin na vás, a suď; nebo zošklivili jste nás před Faraonem a služebníky jeho, a dali jste meč v ruku jejich, aby nás zamordovali.
22
I navrátil se Mojžíš k Hospodinu a řekl: Pane, proč jsi tyto zlé věci uvedl na lid tento? Proč jsi mne sem poslal?
23
Nebo od té chvíle, jakž jsem všel k Faraonovi, abych mluvil jménem tvým, hůře nakládá s lidem tímto, a ty jsi vždy nevysvobodil lidu svého.