Compare
Druga knjiga o carevima koja se zove i Četvrta knjiga o carevima 18
Linked scrollingBoth columns scroll together
Druga knjiga o carevima koja se zove i Četvrta knjiga o carevima
Chapter 18
1
A treće godine carovanja Osije sina Ilinog nad Izrailjem zacari se Jezekija sin Ahazov nad Judom.
2
Beše mu dvadeset i pet godina kad poče carovati, i carova dvadeset i devet godina u Jerusalimu. Materi mu beše ime Avija, kći Zaharijina.
3
I činjaše što je pravo pred Gospodom sasvim kao što je činio David, otac njegov.
4
On obori visine, i izlomi likove i iseče lugove, i razbi zmiju od bronze, koju beše načinio Mojsije, jer joj do tada kađahu sinovi Izrailjevi; i prozva je Neustan.
5
Uzdaše se u Gospoda Boga Izrailjevog, i ne bi takvog između svih careva Judinih posle njega ni pre njega.
6
Jer prionu za Gospoda, ne odstupi od Njega, nego drža zapovesti koje zapovedi Gospod Mojsiju.
7
I Gospod beše s njim; kuda god iđaše napredovaše; i odmetnu se od cara asirskog, te mu ne bi sluga.
8
On pobi Filisteje do Gaze i međe njene, od kule stražarske do grada ozidanog.
9
A četvrte godine carovanja Jezekijinog, a to je sedma godina carovanja Osije sina Ilinog nad Izrailjem, podiže se Salmanasar car asirski na Samariju, i opkoli je.
10
I posle tri godine uze je; šeste godine carovanja Jezekijinog, a devete godine carovanja Osijinog nad Izrailjem, bi uzeta Samarija.
11
I odvede car asirski Izrailjce u Asiriju i naseli ih u Alaju i u Avoru na vodi Gozanu i po gradovima midskim.
12
Jer ne slušaše glas Gospoda Boga svog i prestupaše zavet Njegov, sve što im je zapovedio Mojsije sluga Gospodnji, ne slušaše niti tvoriše.
13
A četrnaeste godine carovanja Jezekijinog podiže se Senahirim, car asirski na sve tvrde gradove Judine, i uze ih.
14
Tada Jezekija, car Judin posla u Lahis k caru asirskom i poruči mu: Zgrešio sam; vrati se od mene, šta god nametneš na me nosiću. A car asirski nametnu na Jezekiju, cara Judinog, trista talanata srebra i trideset talanata zlata.
15
I dade car Jezekija sve srebro što se nađe u domu Gospodnjem i u riznicama carskog dvora.
16
U to vreme car Jezekija raskopa vrata na crkvi Gospodnjoj i pragove koje sam beše okovao, i dade caru asirskom.
17
Ali car asirski posla Tartana i Ravsarisa i Ravsaka iz Lahisa k caru Jezekiji u Jerusalim s velikom vojskom; i oni se podigoše i dođoše u Jerusalim; i podigavši se i došavši stadoše kod jaza gornjeg jezera, koji je pokraj puta u polju beljarevom.
18
I stadoše vikati cara. Tada dođe k njima Elijakim, sin Helkijin, koji beše nad dvorom i Somna pisar i Joah sin Asafov, pametar.
19
I reče im Ravsak: Kažite caru Jezekiji: Ovako kaže veliki car, car asirski: Kakva je to uzdanica, u koju se uzdaš?
20
Ti veliš, ali su prazne reči, da imaš saveta i sile za rat. U šta se dakle uzdaš, te si se odmetnuo od mene?
21
Gle, uzdaš se u Misir, u štap od trske slomljene, na koji ako se ko nasloni, ući će mu u ruku i probošće je; takav je Faraon car misirski svima koji se uzdaju u nj.
22
Ako li mi kažete: Uzdamo se u Gospoda Boga svog; nije li to onaj čije je visine i oltare oborio Jezekija i zapovedio Judi i Jerusalimu: Pred ovim oltarom klanjajte se u Jerusalimu.
23
Hajde, zateci se mom gospodaru, caru asirskom; i daću ti dve hiljade konja, ako možeš dobaviti koji će jahati na njima.
24
Kako ćeš dakle odbiti i jednog vojvodu između najmanjih slugu gospodara mog? Ali se ti uzdaš u Misir za kola i konjike.
25
Svrh toga, eda li sam ja bez Gospoda došao na ovo mesto da ga zatrem? Gospod mi je rekao: Idi na tu zemlju, i zatri je.
26
Tada Elijakim, sin Helkijin i Somna i Joah rekoše Ravsaku: Govori slugama svojim sirski, jer razumemo, a nemoj nam govoriti judejski da sluša narod na zidu.
27
A Ravsak im reče: Eda li me je gospodar moj poslao ka gospodaru tvom ili k tebi da kažem ove reči? Nije li k tim ljudima, što sede na zidu, da jedu svoju nečist i da piju svoju mokraću s vama?
28
Tada stade Ravsak i povika glasno judejski, i reče govoreći: Čujte reč velikog cara, cara asirskog.
29
Ovako kaže car: Nemojte da vas vara Jezekija; jer vas ne može izbaviti iz moje ruke.
30
Nemojte da vas nagovori Jezekija da se pouzdate u Gospoda, govoreći: Gospod će nas izbaviti, i ovaj se grad neće dati u ruke caru asirskom.
31
Ne slušajte Jezekije; jer ovako kaže car asirski: Učinite mir sa mnom, i hodite k meni pa jedite svaki sa svog čokota i svaki sa svoje smokve, i pijte svaki iz svog studenca.
32
Dokle ne dođem i odnesem vas u zemlju kao što je vaša, u zemlju obilnu žitom i vinom, u zemlju obilnu hlebom i vinogradima, u zemlju obilnu maslinom i uljem i medom, pa ćete živeti i nećete izginuti. Ne slušajte Jezekije, jer vas vara govoreći: Gospod će nas izbaviti.
33
Je li koji između bogova drugih naroda izbavio svoju zemlju iz ruke cara asirskog?
34
Gde su bogovi ematski i arfadski? Gde su bogovi sefarvimski, enski i avski? Jesu li izbavili Samariju iz mojih ruku?
35
Koji su između svih bogova ovih zemalja izbavili zemlju svoju iz moje ruke? A Gospod će izbaviti Jerusalim iz moje ruke?
36
Ali narod ćutaše, i ne odgovoriše mu ni reči, jer car beše zapovedio i rekao: Ne odgovarajte mu.
37
Tada Elijakim, sin Helkijin, koji beše nad dvorom i Somna pisar i Joah sin Asafov, pametar, dođoše k Jezekiji razdrvši haljine, i kazaše mu reči Ravsakove.
2 Královská
Chapter 18
1
Stalo se pak léta třetího Ozee syna Ela, krále Izraelského, kraloval Ezechiáš syn Achasa, krále Judského.
2
V pětmecítma letech byl, když počal kralovati, a dvadceti devět let kraloval v Jeruzalémě. Jméno matky jeho bylo Abi, dcera Zachariášova.
3
Ten činil, což jest dobrého před očima Hospodinovýma, všecko tak, jakž činil David otec jeho.
4
On zkazil výsosti a stroskotal obrazy, a háje posekal, a ztloukl hada měděného, jehož byl udělal Mojžíš; nebo až do těch dnů synové Izraelští kadívali jemu, a nazval jej Nechustam.
5
V Hospodinu Bohu Izraelském doufal, a nebylo po něm jemu rovného mezi všemi králi Judskými, i z těch, kteříž byli před ním.
6
Nebo se přídržel Hospodina, aniž se uchýlil od něho, a ostříhal přikázaní jeho, kteráž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi.
7
A byl Hospodin s ním; k čemuž se koli obrátil, šťastně se mu vedlo. Zprotivil se pak králi Assyrskému, a nesloužil jemu.
8
On porazil Filistinské až do Gázy a končin jeho, od věže strážných až do města hrazeného.
9
Stalo se pak léta čtvrtého krále Ezechiáše, (jenž byl sedmý rok Ozee syna Ela, krále Izraelského), vytáhl Salmanazar král Assyrský proti Samaří a oblehl ji.
10
I vzali ji při konci léta třetího; léta šestého Ezechiášova, (jenž byl rok devátý Ozee krále Izraelského), vzata jest Samaří.
11
I zavedl král Assyrský Izraele do Assyrie, a osadil jej v Chelach a v Chabor při potoku Gozan, a v městech Médských,
12
Proto že neposlouchali hlasu Hospodina Boha svého, ale přestupovali smlouvu jeho, i všecko to, což přikázal Mojžíš služebník Hospodinův, tak že ani poslechnouti ani činiti nechtěli.
13
Potom čtrnáctého léta krále Ezechiáše přitáhl Senacherib král Assyrský proti všechněm městům Judským hrazeným, a zdobýval jich.
14
Tedy poslal Ezechiáš král Judský k králi Assyrskému do Lachis, řka: Zhřešilť jsem, odtáhni ode mne; cožkoli na mne vzložíš, ponesu. I uložil král Assyrský Ezechiášovi králi Judskému tři sta centnéřů stříbra a třidceti centnéřů zlata.
15
I dal Ezechiáš všecky peníze, kteréž jsou nalezeny v domě Hospodinově a v pokladích domu královského.
16
Toho času obloupal Ezechiáš dvéře chrámu Hospodinova, i sloupy, kteréž byl obložil Ezechiáš král Judský, a dal je králi Assyrskému.
17
A však poslal král Assyrský Tartana a Rabsara a Rabsace z Lachis k králi Ezechiášovi s vojskem velikým k Jeruzalému. Kteříž vytáhše, přijeli k Jeruzalému, a přitáhše, přitrhli a položili se u struhy rybníka hořejšího, kteráž jest podlé cesty dlážené při poli valchářovu.
18
A když volali na krále, vyšel k nim Eliakim syn Helkiášův, kterýž byl správce domu, a Sobna písař, a Joach syn Azafův kancléř.
19
I mluvil k nim Rabsace: Povězte medle Ezechiášovi: Toto praví král veliký, král Assyrský: Jakéž jest to doufání, na kterémž se zakládáš?
20
Mluvils, (ale slova rtů svých), že jest rady i síly k válce dosti. V kohož tedy nyní doufáš, že mi se protivíš?
21
Aj, nyní zpolehl jsi na hůl třtinovou, a to ještě nalomenou, na Egypt, na niž zpodepřel-li by se kdo, pronikne ruku jeho a probodne ji. Takovýť jest Farao král Egyptský všechněm, kteříž doufají v něho.
22
Pakli mi díte: V Hospodina Boha svého doufáme: zdaliž on není ten, jehož Ezechiáš pobořil výsosti i oltáře, a přikázal Judovi i Jeruzalému, řka: Před tímto oltářem klaněti se budete v Jeruzalémě.
23
Nyní tedy, založ se medle se pánem mým, králem Assyrským, a dámť dva tisíce koní, budeš-li moci míti, kdo by na nich jeli?
24
I jakž bys tedy odolati mohl jednomu knížeti z nejmenších služebníků pána mého, ačkoli máš doufání v Egyptu pro vozy a jezdce?
25
Přesto, zdali bez Hospodina přitáhl jsem proti místu tomuto, abych je zkazil? Hospodin řekl mi: Táhni proti zemi té a zkaz ji.
26
I řekl Eliakim syn Helkiášův a Sobna a Joach Rabsacovi: Mluv medle k služebníkům svým Syrsky, však rozumíme, a nemluv k nám Židovsky před lidem tímto, kterýž jest na zdech.
27
I odpověděl jim Rabsace: Zdaliž ku pánu tvému a k tobě poslal mne pán můj, abych mluvil slova tato? Však k mužům těm, kteříž jsou na zdech, aby lejna svá jedli, a moč svůj spolu s vámi pili.
28
A tak stoje Rabsace, volal hlasem velikým, Židovsky mluvě a řka: Slyšte slovo krále velikého, krále Assyrského.
29
Toto praví král: Nechť vás nesvodí Ezechiáš, neboť nebude moci vás vysvoboditi z ruky mé.
30
A nechť vám nevelí Ezechiáš doufati v Hospodina, řka: Zajisté vysvobodí nás Hospodin, a nebudeť dáno město toto v ruku krále Assyrského.
31
Neposlouchejtež Ezechiáše, nebo takto praví král Assyrský: Učiňte se mnou smlouvu, a vyjděte ke mně, a jezte jeden každý z vinice své a z fíku svého, a píte jeden každý vodu z čisterny své,
32
Dokudž nepřijdu a nepřenesu vás do země podobné zemi vaší, do země úrodné, země chleba a vinic, země olivoví, oleje a medu, a budete živi a nezemřete. Neposlouchejtež Ezechiáše, neboť vás svodí, řka: Hospodin vysvobodí nás.
33
Zdaliž mohli vysvoboditi bohové národů jeden každý zemi svou z ruky krále Assyrského?
34
Kdež jsou bohové Emat a Arfad? Kde jsou bohové Sefarvaim, Ana a Ava? Zdaliž jsou vysvobodili Samaří z ruky mé?
35
Kteří jsou mezi všemi bohy těch zemí, ješto by vysvobodili zemi svou z ruky mé? Aby pak Hospodin vysvoboditi mohl Jeruzalém z ruky mé?
36
Lid pak mlčel, a neodpověděl mu žádného slova; nebo takové bylo rozkázaní královo, řkoucí: Neodpovídejte jemu.
37
Přišli tedy Eliakim syn Helkie, kterýž byl správcím domu, a Sobna písař, a Joach syn Azafův kancléř k Ezechiášovi, majíce roucho roztržené, a oznámili jemu slova Rabsacova.