Compare
Knjiga Isusa Navina 14
Linked scrollingBoth columns scroll together
Knjiga Isusa Navina
Chapter 14
1
A ovo je što dobiše nasledstvo sinovi Izrailjevi u zemlji hananskoj, što razdeliše u nasledstvo Eleazar sveštenik i Isus sin Navin i poglavari porodica otačkih po plemenima sinova Izrailjevih,
2
žrebom deleći im nasledstvo, kao što zapovedi Gospod preko Mojsija, među devet plemena i polovinu plemena.
3
Jer Mojsije dade nasledstvo dvema plemenima i polovini plemena s ove strane Jordana, a Levitima ne dade nasledstvo među njima.
4
Jer sinova Josifovih behu dva plemena: Manasijino i Jefremovo, i Levitima ne daše deo u zemlji, osim gradova u kojima će živeti i podgrađa njihovih za stoku njihovu i za blago njihovo.
5
Kako beše zapovedio Gospod Mojsiju, tako učiniše sinovi Izrailjevi i podeliše zemlju.
6
A sinovi Judini dođoše k Isusu u Galgal, i reče mu Halev sin Jefonijin Kenezej: Ti znaš šta je kazao Gospod Mojsiju sluzi Božjem za me i za te u Kadis-Varniji.
7
Bilo mi je četrdeset godina kad me posla Mojsije sluga Gospodnji iz Kadis-Varnije da uhodim zemlju, i javih mu stvar, kako mi je bilo u srcu.
8
A braća moja što iđoše sa mnom uplašiše srce narodu; ali se ja jednako držah Gospoda Boga svog.
9
I zakle se Mojsije onaj dan govoreći: Zaista zemlja po kojoj si hodio nogama svojim, dopašće tebi u nasledstvo i sinovima tvojim doveka; jer si se sasvim držao Gospoda Boga mog.
10
A sada, eto, sačuva me Gospod u životu, kao što je rekao; ima već četrdeset i pet godina kako to reče Gospod Mojsiju, kad Izrailj iđaše po pustinji; i sad, eto, ima mi danas osamdeset i pet godina.
11
I danas sam jošte krepak, kao što sam bio kad me je Mojsije slao; krepost mi je i sad onakva kakva je bila onda za boj i da odlazim i dolazim.
12
Zato daj mi sada ovu goru, za koju je govorio Gospod u onaj dan; jer si čuo u onaj dan da su onde Enakimi i gradovi veliki i tvrdi; da ako bude Gospod sa mnom, te ih isteram, kao što je Gospod kazao.
13
I Isus ga blagoslovi, i dade Hevron Halevu sinu Jefonijinom u nasledstvo.
14
Zato pripade Hevron Halevu sinu Jefonijinom Kenezeju u nasledstvo do današnjeg dana, jer se jednako držao Gospoda Boga Izrailjevog.
15
A ime Hevronu beše pre Kirijat-Arva, a Arva beše velik čovek među Enakimima. I zemlja počinu od rata.
Jozue
Chapter 14
1
Toto pak jest, což dědičně obdrželi synové Izraelští v zemi Kanán, což uvedli jim právem dědičným k vládařství Eleazar kněz, a Jozue, syn Nun, a přední z otců, v pokolení synů Izraelských,
2
Losem dělíce dědictví jejich, jakož přikázal Hospodin skrze Mojžíše, aby dal devateru pokolení a polovici pokolení.
3
Nebo byl dal Mojžíš dědictví půltřetímu pokolení před Jordánem, Levítům pak nedal dědictví u prostřed nich.
4
Nebo synů Jozefových bylo dvoje pokolení, Manassesovo a Efraimovo; a nedali dílu Levítům v zemi, kromě měst k bydlení, a podměstí jejich pro dobytek a stáda jejich.
5
Jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak učinili synové Izraelští, a rozdělili zemi.
6
Přistoupili pak synové Juda k Jozue v Galgala, i promluvil k němu Kálef, syn Jefonův, Cenezejský: Ty víš, co jest mluvil Hospodin k Mojžíšovi, muži Božímu, z příčiny mé a tvé v Kádesbarne.
7
Ve čtyřidceti letech byl jsem, když mne poslal Mojžíš, služebník Hospodinův, z Kádesbarne k spatření země, a oznámil jsem jemu tu věc, jakž bylo v srdci mém.
8
Ale bratří moji, kteříž šli se mnou, zkormoutili srdce lidu, já pak cele kráčel jsem za Hospodinem Bohem svým.
9
I přisáhl Mojžíš toho dne, řka: Jistě že země, po kteréž jsi chodil nohama svýma, bude v dědictví tobě i synům tvým až na věky, proto že jsi cele následoval Hospodina Boha mého.
10
A nyní, aj, propůjčil mi Hospodin života, jakož zaslíbil. Již čtyřidceti a pět let jest od toho času, jakž toto mluvil Hospodin k Mojžíšovi, a jakž chodil Izrael po poušti, a aj, již dnes jsem v osmdesáti pěti letech,
11
A ještě nyní jsem při síle jako tehdáž, když poslal mne Mojžíš. Jaká byla síla má tehdáž, taková i nyní síla má jest k boji, a k vycházení i k vcházení.
12
Protož nyní dej mi horu tuto, o níž mluvil Hospodin onoho dne, nebo ty slyšel jsi toho dne, že Enakim jsou tam, a města veliká a pevně hrazená. Bude-li Hospodin se mnou, vyhladím je, jakož mluvil Hospodin.
13
I požehnal mu Jozue, a dal Hebron Kálefovi, synu Jefone, v dědictví.
14
Protož dostal se Hebron Kálefovi, synu Jefona Cenezejského, v dědictví až do tohoto dne, proto že cele kráčel za Hospodinem Bohem Izraelským.
15
Sloulo pak Hebron prvé město Arbe, kterýžto Arbe byl člověk veliký mezi Enakim. I odpočinula země od bojů.