Compare

Knjiga o Jovu 11

Linked scrollingBoth columns scroll together

Chapter 11

1 A Sofar Namaćanin odgovori i reče:

2 Zar na mnoge reči nema odgovora? Ili će čovek govorljiv ostati prav?

3 Hoće li tvoje laži ućutkati ljude? I kad se rugaš, zar te neće niko posramiti?

4 Jer si rekao: Čista je nauka moja, i čist sam pred očima tvojim.

5 Ali kad bi Bog progovorio i usne svoje otvorio na te,

6 I pokazao ti tajne mudrosti, jer ih je dvojinom više, poznao bi da te Bog kara manje nego što zaslužuje tvoje bezakonje.

7 Možeš li ti tajne Božije dokučiti, ili dokučiti savršenstvo Svemogućeg?

8 To su visine nebeske, šta ćeš učiniti? Dublje je od pakla, kako ćeš poznati?

9 Duže od zemlje, šire od mora.

10 Da prevrati, ili zatvori ili sabere, ko će Mu braniti?

11 Jer zna ništavilo ljudsko, i videći nevaljalstvo zar neće paziti?

12 Čovek bezuman postaje razuman, premda se čovek rađa kao divlje magare.

13 Da ti upraviš srce svoje i podigneš ruke svoje k Njemu,

14 Ako je bezakonje u ruci tvojoj, da ga ukloniš, i ne daš da nepravda bude u šatorima tvojim,

15 Tada ćeš podignuti lice svoje bez mane i stajaćeš tvrdo i nećeš se bojati;

16 Zaboravićeš muku, kao vode koja proteče opominjaćeš je se;

17 Nastaće ti vreme vedrije nego podne, sinućeš, bićeš kao jutro;

18 Uzdaćeš se imajući nadanje, zakopaćeš se, i mirno ćeš spavati.

19 Ležaćeš, i niko te neće plašiti, i mnogi će ti se moliti.

20 Ali oči će bezbožnicima iščileti, i utočišta im neće biti, i nadanje će im biti izdisanje.

Chapter 11

1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:

2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?

3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.

4 Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.

5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,

6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.

7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?

8 Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?

9 Delší jest míra její než země, a širší než moře.

10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?

11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?

12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.

13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;

14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:

15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.

16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.

17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.

18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.

19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.

20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.