Compare
Knjiga o Jovu 24
Linked scrollingBoth columns scroll together
Knjiga o Jovu
Chapter 24
1
Zašto Svemogućem nisu sakrivena vremena?
I koji Ga znaju, ne vide dana Njegovih?
2
Međe pomiču bezbožni,
otimaju stado i pasu;
3
Magarca sirotama odgone;
u zalogu uzimaju vola udovici;
4
Siromahe odbijaju s puta;
ubogi u zemlji kriju se svi.
5
Gle, kao divlji magarci u pustinji
izlaze na posao svoj
ustajući rano na plen;
pustinja je hrana njima i deci njihovoj.
6
Žanju njivu
i beru vinograd koji nije njihov;
7
Gola nagone da noćuje bez haljine,
koji se nemaju čim pokriti po zimi,
8
Okisli od pljuska u gori, nemajući zaklona,
privijaju se k steni.
9
Grabe siroče od dojke
i sa siromaha skidaju zalog.
10
Golog ostavljaju da ide bez haljine,
i one koji nose snopove da gladuju.
11
Koji među njihovim zidovima ulje cede i grožđe u kacama gaze,
podnose žeđ.
12
Ljudi u gradu uzdišu,
i duše pobijenih viču,
a Bog ne ukida to.
13
Oni se protive svetlosti,
ne znaju za puteve njene
i ne staju na stazama njenim.
14
Zorom ustajući krvnik ubija siromaha i ubogog;
a noću je kao lupež.
15
I oko kurvarovo pazi na sumrak govoreći: Da me oko ne vidi.
I sakriva lice.
16
Prokopavaju po mraku kuće, koje obdan sebi zabeleže;
ne znaju za svetlost.
17
Jer je zora njima svima sen smrtni;
ako ih ko pozna, strah ih je sena smrtnog.
18
Brzi su kao povrh vode,
proklet je deo njihov na zemlji;
neće videti puta vinogradskog.
19
Kao što suša i vrućina grabi vode snežne,
tako grob grešnike.
20
Zaboravlja ih utroba materina,
slatki su crvima,
ne spominju se više;
kao drvo skršiće se nepravednik.
21
Združuje s njim nerotkinju koja ne rađa,
i udovici ne čini dobra.
22
Grabi jake svojom silom;
ostane li koji, ne uzda se u život svoj.
23
Da mu Bog da u šta će se pouzdati;
ali oči Njegove paze na njihove pute.
24
Uzvise se za malo, pa ih nema;
padaju i ginu kao svi drugi,
i kao vrh od klasa odsecaju se.
25
Nije li tako?
Ko će me uterati u laž
i obratiti u ništa reči moje?
Jób
Chapter 24
1
Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
2
Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
3
Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
4
Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
5
Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
6
Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
7
Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
8
A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
9
Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
10
Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
11
Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
12
Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
13
Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
14
Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
15
Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
16
Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
17
Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
18
Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
19
Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.
20
Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
21
Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
22
Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
23
Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
24
Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
25
Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?