Compare
Knjiga proroka Isaije 41
Linked scrollingBoth columns scroll together
Knjiga proroka Isaije
Chapter 41
1
Umuknite preda mnom, ostrva;
i narodi neka se potkrepe,
neka pristupe, i tada neka kažu:
Hajdemo da se sudimo.
2
Ko je podigao pravdu s istoka?
Ko je dozvao da ide za njim ustopce?
Ko joj je pokorio narode
i dao joj vlast nad carevima
i učinio te su kao prah maču njenom
i kao razvejana pleva luku njenom?
3
Pogna ih, prođe mirno putem,
kojim ne beše hodao nogama svojim.
4
Ko je uradio i učinio to?
I zove naraštaje od iskona?
Ja, Gospod,
prvi i poslednji, ja isti.
5
Videše ostrva i uplašiše se,
krajevi zemaljski zadrhtaše,
približiše se i dođoše.
6
Jedan drugom pomagaše,
i bratu svom govoraše: Budi hrabar.
7
Drvodelja hrabraše zlatara:
koji kleplje hrabraše onog koji kuje na nakovnju,
govoreći: Dobro je za spajanje.
I pritvrđivaše klincima da se ne pomiče.
8
Ali ti, Izrailju, slugo moj;
Jakove, koga izabrah,
seme Avrama prijatelja mog;
9
Ti, koga uzeh s krajeva zemaljskih,
i između izabranih njenih dozvah te,
i rekoh ti: Ti si moj sluga,
ja te izabrah, i ne odbacih tebe;
10
Ne boj se, jer sam ja s tobom;
ne plaši se, jer sam ja Bog tvoj;
ukrepiću te i pomoći ću ti,
i podupreću te desnicom pravde svoje.
11
Gle, postideće se i posramiće svi koji se ljute na tebe;
biće kao ništa i izginuće protivnici tvoji.
12
Potražićeš suparnike svoje,
ali ih nećeš naći, biće kao ništa,
i koji vojuju na te, nestaće ih.
13
Jer ja Gospod Bog tvoj držim te za desnicu,
i kažem ti: Ne boj se, ja ću ti pomagati.
14
Ne boj se, crviću Jakovljev, narodiću Izrailjev,
ja ću ti pomagati,
govori Gospod i Izbavitelj tvoj, Svetac Izrailjev.
15
Gle, učiniću te da budeš kao sprava za vršenje nova sa zupcima:
vreći ćeš gore i satrćeš ih,
i brda ćeš obratiti u plevu.
16
Vijaćeš ih, i vetar će ih odneti
i vihor će ih rasuti,
a ti ćeš se veseliti u Gospodu
i hvalićeš se Svecem Izrailjevim.
17
Siromahe i uboge,
koji traže vode a nje nema,
kojima se jezik osušio od žeđi,
njih ću uslišiti ja Gospod,
ja Bog Izrailjev neću ih ostaviti.
18
Otvoriću reke na visovima,
i izvore usred dolina,
pustinju ću obratiti u jezero vodeno,
i suvu zemlju u izvore vodene.
19
Posadiću u pustinji kedar, sitim, mirtu i maslinu;
posadiću u pustoj zemlji jelu, brest i šimšir,
20
Da vide i poznaju i da promisle i razumeju
da je to uradila ruka Gospodnja,
i Svetac Izrailjev da je to stvorio.
21
Iznesite parbu svoju, veli Gospod,
pokažite razloge svoje, veli car Jakovljev.
22
Neka dođu i neka nam objave šta će biti;
objavite nam šta je prvo bilo,
da promislimo i poznamo šta će biti iza toga;
ili kažite nam šta će biti unapredak.
23
Kažite šta će biti posle,
i poznaćemo da ste bogovi;
ili učinite šta dobro ili zlo,
i divićemo se i gledati svi.
24
Gle, vi niste ništa, i delo vaše nije ništa;
koji vas izbira, gad je.
25
Podigoh jednog sa severa, i doći će;
od istoka sunčanog prizvaće ime moje,
stupaće po glavarima kao po kalu
i kao što lončar gazi blato.
26
Ko je objavio od iskona, da bismo znali,
ili od starina, da bismo rekli: Istina je?
Ali nema nikoga da bi objavio,
niti ima koga da je napred kazao,
niti ima koga da bi čuo reči vaše.
27
Ja prvi Sionu kažem: Eto, eto toga.
U Jerusalimu ću dati ko će javljati dobre glasove.
28
Jer pogledam, ali nema nikoga,
nema među njima nijednoga ko bi savetovao;
pitam ih, ali ne odgovaraju ni reči.
29
Gle, svi su taština, ništa su dela njihova;
liveni su likovi njihovi vetar i ništavilo.
Izajáš
Chapter 41
1
Umlknětež přede mnou ostrovové, a národové nechať se ssilí, nechať přistoupí, a tu ať mluví. Přistupmež spolu k soudu.
2
Kdo vzbudil od východu spravedlivého, aby ho následoval? Kdo jemu podmanil národy, a způsobil, aby nad králi panoval, vydav je jako prach meči jeho, a jako plevy rozptýlené lučišti jeho?
3
Sháněje se s nimi, prošel pokojně cestou, po níž nohama svýma nechodíval.
4
Kdo to spravil a učinil, povolávaje rodin od počátku? Já Hospodin, první i poslední, já sám.
5
Viděli ostrovové, a ulekli se, končiny země předěsily se, shromáždili se a sešli.
6
Jeden druhému pomáhal, a bratru svému říkal: Posilň se.
7
A tak posilňoval tesař zlatníka, vyhlazujícího kladivo tlučením na nákovadlí, říkaje: K sletování toto dobré jest. I utvrdil to hřebíky, aby se nepohnulo.
8
Ale ty, Izraeli služebníče můj, ty Jákobe, kteréhož jsem vyvolil, símě Abrahama, přítele mého,
9
Ty, kteréhož jsem vychvátil od končin země, nýbrž pominuv přednějších jejich, povolal jsem tě, řka tobě: Služebník můj jsi, vyvolil jsem tě, aniž jsem zavrhl tebe.
10
Nebojž se, nebo jsem já s tebou; nestrachujž se, nebo já jsem Bůh tvůj. Posilním tě, a pomáhati budu tobě, a podpírati tě budu pravicí spravedlnosti své.
11
Aj, zastydí se, a zahanbeni budou všickni, kteříž se zlobí proti tobě; v nic obráceni budou, a zahynou ti, kteříž tobě odporují.
12
Hledal-li bys jich, nenalezneš jich. Ti, kteříž se s tebou nesnadní, v nic obráceni budou, a na nic přijdou ti, jenž s tebou válčí.
13
Nebo já, Hospodin Bůh tvůj, ujal jsem tě za tvou pravici, a pravímť: Neboj se, já tobě pomáhati budu.
14
Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova, já spomáhati budu tobě, praví Hospodin, a vykupitel tvůj, Svatý Izraelský.
15
Aj, učinil jsem tě jako smyk i s zuby novými po obou stranách; pomlátíš hory, a zetřeš je, a s pahrbky jako s plevami naložíš.
16
Převěješ je, v tom je vítr zachvátí, a vicher rozptýlí, ty pak plésati budeš v Hospodinu, v Svatém Izraelském chlubiti se budeš.
17
Chudé a nuzné, kteříž hledají vody, an jí není, jejichž jazyk žízní prahne, já Hospodin vyslyším, já Bůh Izraelský neopustím jich.
18
Vyvedu na vysokých místech řeky, a u prostřed rovin studnice; obrátím poušť v jezero vod, a zemi vyprahlou v prameny vod.
19
Nasadím na poušti cedrů, výborných cedrů, myrtoví, a olivoví; vysadím poušť jedlovím, jilmem, též i pušpanem,
20
Aby viděli, a poznali, a rozvažujíce, srozuměli, že to ruka Hospodinova učinila, a Svatý Izraelský že to stvořil.
21
Veďte při svou, praví Hospodin, ukažte mocné důvody své, dí král Jákobův.
22
Nechať přistoupí, a nechť nám oznámí to, což se státi má. Věci prvé stalé oznamte, abychom povážili v srdci svém, a poznali cíl jejich, aneb aspoň co jest budoucího, povězte nám.
23
Oznamte, co se budoucně státi má, a poznáme, že bohové jste. Pakli, učiňte něco dobrého neb zlého, abychom se děsili, když bychom to viděli spolu.
24
Aj, vy naprosto nic nejste, a dílo vaše tolikéž nic není; protož ohavnýť jest, kdo vás zvoluje.
25
Vzbudím od půlnoci, ten přitáhne, od východu slunce, ten svolá ve jménu mém, a oboří se na knížata jako na bláto, a pošlapá je jako hrnčíř hlinu.
26
Kdo oznámí od počátku, abychom věděli, aneb od starodávna, abychom řekli: Práv jest? Naprosto žádného není, kdo by oznámil, aniž jest kdo, ješto by se dal slyšeti, aneb ješto by slyšel řeči vaše.
27
Já jsem první, kterýž Sionu předpovídám: Aj, aj, teď jsou; a Jeruzalému: Zvěstovatele potěšených věcí dám.
28
Nebo vidím, že není žádného, není žádného mezi nimi rozumného; ač se jich otazuji, však neodpovídají slova.
29
Aj, všickni ti jsou marnost, za nic nestojí dílo jejich, vítr a daremní věc jsou slitiny jejich.