Compare
Knjiga proroka Isaije 57
Linked scrollingBoth columns scroll together
Knjiga proroka Isaije
Chapter 57
1
Pravednik mre, i niko ne mari;
i pobožni se ljudi uzimaju,
a niko se ne seća da se pred zlo uzima pravednik;
2
Dolazi u mir i počiva na postelji svojoj
ko god hodi pravim putem.
3
A vi sinovi vračarini,
rode kurvarski, koji se kurvate,
pristupite ovamo.
4
Kim se rugate?
Na koga razvaljujete usta i plazite jezik?
Niste li sinovi prestupnički, seme lažno?
5
Koji se upaljujete za lugovima,
pod svakim zelenim drvetom,
koljete sinove svoje u potocima,
pod vrletima kamenim.
6
Deo ti je među glatkim kamenjem potočnim;
to je, to je tvoj deo;
njemu liješ naliv svoj, prinosiš dar;
time li ću se umiriti?
7
Na gori visokoj i uzvišenoj mećeš postelju svoju;
i onamo izlaziš da prineseš žrtvu.
8
I iza vrata i iza dovrataka mećeš spomen svoj;
odstupivši od mene otkrivaš se,
i izašavši gore širiš odar svoj,
ugovaraš s njima,
mila ti je postelja njihova,
gde ugledaš mesto.
9
Ideš k caru s uljem,
s mnogim mirisima svojim;
šalješ poslanike svoje daleko
i ponižuješ se do groba.
10
Od dalekog puta svog umorna ne kažeš: Zaludu.
Nalaziš život ruci svojoj, zato ne sustaješ.
11
I od koga si se uplašila
i koga si se pobojala,
te si slagala
i nisi se mene opominjala niti si marila?
Što ja ćutah odavna,
zato li me se ne bojiš?
12
Ja ću objaviti tvoju pravdu i tvoja dela;
ali ti neće pomoći.
13
Kad staneš vikati,
neka te izbave oni koje si sabrala;
ali će ih sve vetar odneti,
i uzeće ih taština.
Ali ko se u me uzda,
naslediće zemlju i dobiće svetu goru moju.
14
I reći će se:
Poravnite, poravnite, pripravite put,
uklonite smetnje s puta naroda mog.
15
Jer ovako govori Visoki i uzvišeni,
koji živi u večnosti, kome je ime Sveti:
Na visini i u svetinji stanujem
i s onim ko je skrušenog srca i smernog duha
oživljujući duh smernih i oživljujući srce skrušenih.
16
Jer se neću jednako preti
niti ću se doveka gneviti,
jer bi iščezao preda mnom duh
i duše koje sam stvorio.
17
Za bezakonje lakomosti njegove razgnevih se,
i udarih ga, sakrih se i razgnevih se,
jer odmetnuvši se otide putem srca svog.
18
Vidim puteve njegove, ali ću ga isceliti,
vodiću ga i daću opet utehu njemu i njegovima koji tuže.
19
Ja stvaram plod usnama:
mir, mir onome ko je daleko i ko je blizu, veli Gospod,
i isceliću ga.
20
A bezbožnici su kao more uskolebano,
koje se ne može umiriti
i voda njegova izmeće nečistoću i blato.
21
Nema mira bezbožnicima,
veli Bog moj.
Izajáš
Chapter 57
1
Spravedlivý hyne, a žádný nepřipouští toho k srdci, a muži pobožní odcházejí, a žádný nerozvažuje toho, že před příchodem zlého vychvácen bývá spravedlivý,
2
Že dochází pokoje, a odpočívá na ložci svém, kdožkoli chodí v upřímosti své.
3
Ale vy přistupte sem, synové kouzedlnice, símě cizoložníka a smilnice.
4
Komu se to s takovou chutí posmíváte? Proti komu rozdíráte ústa, vyplazujete jazyk? Zdaliž nejste synové neřádní, símě postranní?
5
Kteříž smilníte v hájích pod každým dřevem zeleným, zabíjejíce syny své při potocích, pod vysokými skalami.
6
Mezi hladkými kameny potočními jest díl tvůj. Tiť jsou, ti los tvůj, na něž také vyléváš mokrou obět, obětuješ suchou obět. V těch-liž bych věcech se kochal?
7
Na hoře vysoké a vyvýšené stavíš lože své, a tam vstupuješ k obětování oběti.
8
Pamětné pak znamení své za dvéře a za veřeje stavíš, když ode mne, odkryvši se, vstupuješ, a rozšiřuješ lože své, činíc je prostrannější víc než pohané; miluješ lože jejich, kdež místo oblíbíš.
9
Chodíš i k králi s olejem, a s mnohými vonnými mastmi svými; posíláš zajisté posly své daleko, a ponižuješ se až do hrobu.
10
Pro množství cest svých ustáváš, aniž říkáš: Daremnéť jest to. Nalezla jsi sobě zběř ku pomoci, protož neželíš práce.
11
A kohož jsi se děsila a bála, že jsi klamala, a na mne se nerozpomínala, ani připustila k srdci svému? Zdali proto, že jsem já mlčel, a to zdávna, nebojíš se mne?
12
Já tvou spravedlnost oznámím, a skutky tvé, kteřížť nic neprospějí.
13
Když křičeti budeš, nechať tě vysvobodí zběř tvá. Ano pak všecky je zanese vítr, a zachvátí marnost, ale kdož doufá ve mne, vládnouti bude zemí, a dědičně obdrží horu svatou mou.
14
Nebo řečeno bude: Vyrovnejte, vyrovnejte, spravte cestu, odkliďte překážky z cesty lidu mého.
15
Nebo takto dí ten důstojný a vyvýšený, kterýž u věčnosti přebývá, jehož jméno jest Svatý: Na výsosti a v místě svatém bydlím, ano i s tím, kterýž jest skroušeného a poníženého ducha přebývám, obživuje ducha ponížených, obživuje také srdce skroušených.
16
Nebuduť se zajisté na věky nesnadniti, aniž se budu věčně hněvati, neboť by duch před oblíčejem mým zmizel, i dchnutí, kteréž jsem já učinil.
17
Pro nepravost lakomství jeho rozhněval jsem se, a ubil jsem jej; skryl jsem se a rozhněval proto, že odvrátiv se, odšel cestou srdce svého.
18
Vidím cesty jeho, a však uzdravím jej; zprovodím jej, a jemu potěšení navrátím, i těm, kteříž kvílí s ním.
19
Stvořím ovoce rtů, hojný pokoj, dalekému jako blízkému, praví Hospodin, a tak uzdravím jej.
20
Bezbožní pak budou jako moře zbouřené, když se spokojiti nemůže, a jehož vody vymítají nečistotu a bláto.
21
Nemajíť žádného pokoje, praví Bůh můj, bezbožní.