Compare
Knjiga proroka Jeremije 42
Linked scrollingBoth columns scroll together
Knjiga proroka Jeremije
Chapter 42
1
Po tom dođoše sve vojvode i Joanan, sin Karijin i Jezanija sin Osajin, i sav narod, malo i veliko.
2
I rekoše Jeremiji proroku: Pusti preda se našu molbu, i pomoli se za nas Gospodu Bogu svom, za sav ovaj ostatak, jer nas je ostalo malo od mnogih, kao što nas oči tvoje vide,
3
da bi nam pokazao Gospod Bog tvoj put kojim ćemo ići i šta ćemo raditi.
4
A Jeremija prorok reče im: Poslušaću; evo, pomoliću se Gospodu Bogu vašem po vašim rečima, i šta vam odgovori Gospod kazaću vam, neću vam zatajiti ni reč.
5
A ovo rekoše Jeremiji: Gospod neka nam je svedok, istinit i veran, da ćemo činiti sve što ti Gospod Bog tvoj zapovedi za nas.
6
Bilo dobro ili zlo, poslušaćemo reč Gospoda Boga svog ka kome te šaljemo, da bi nam dobro bilo kad poslušamo glas Gospoda Boga svog.
7
A posle deset dana dođe reč Gospodnja Jeremiji;
8
te sazva Joanana, sina Karijinog i sve vojvode što behu s njim, i sav narod, malo i veliko,
9
i reče im: Ovako veli Gospod Bog Izrailjev, ka kome me poslaste da iznesem preda Nj molbu vašu:
10
Ako ostanete u ovoj zemlji, sazidaću vas, i neću vas razoriti, i nasadiću vas i neću vas istrebiti; jer mi je žao sa zla koje sam vam učinio.
11
Ne bojte se cara vavilonskog, kog se bojite; ne bojte ga se, govori Gospod, jer sam ja s vama da vas sačuvam i da vas izbavim iz njegove ruke.
12
I učiniću vam milost da se smiluje na vas, i vrati vas u zemlju vašu.
13
Ako li kažete: Nećemo da ostanemo u toj zemlji, ne slušajući glas Gospoda Boga svog
14
govoreći: Ne, nego idemo u zemlju misirsku, da ne vidimo rat i glas trubni ne čujemo i ne budemo gladni hleba, i onde ćemo se naseliti,
15
onda čujte reč Gospodnju, koji ste ostali od Jude; ovako veli Gospod nad vojskama Bog Izrailjev: Ako vi okrenete lice svoje da idete u Misir i odete da se naselite onde,
16
onde će vas u zemlji misirskoj stignuti mač kog se bojite, i glad, radi koje se brinete, goniće vas onde u Misiru i onde ćete pomreti.
17
I svi ljudi koji su okrenuli lice svoje da idu u Misir da se onde nasele, izginuće od mača i od gladi i od pomora, i nijedan ih neće ostati niti će koji uteći od zla koje ću pustiti na njih.
18
Jer ovako veli Gospod nad vojskama, Bog Izrailjev: Kao što se gnev moj i jarost moja izli na stanovnike jerusalimske, tako će se izliti gnev moj na vas, ako odete u Misir, i bićete uklin i čudo i kletva i rug, i nećete više videti ovog mesta.
19
Gospod vam govori, ostanci Judini! Ne idite u Misir. Znajte da vam ja svedočim danas.
20
Jer varaste duše svoje kad me poslaste ka Gospodu Bogu svom rekavši: Pomoli se za nas Gospodu Bogu našem, i kako kaže Gospod Bog naš, javi nam i učinićemo.
21
A kad vam javih danas, nećete da poslušate glas Gospoda Boga svog niti išta što mi zapovedi za vas.
22
Znajte, dakle, da ćete izginuti od mača i od gladi i od pomora na mestu kuda ste radi otići da se stanite.
Jeremjáš
Chapter 42
1
Potom přistoupili všecka knížata vojsk, i Jochanan syn Kareachův i Jazaniáš syn Hosaiášův, i všecken lid, od nejmenšího až do největšího,
2
A řekli Jeremiášovi proroku: Uslyš medle nás v ponížené prosbě naší, a modl se za nás Hospodinu Bohu svému, za všecken ostatek tento, nebo nás maličko zůstalo z mnohých, jakž oči tvé nás vidí,
3
Ať nám oznámí Hospodin Bůh tvůj cestu, po níž bychom jíti, a co činiti měli.
4
Jimž řekl Jeremiáš prorok: Uslyšel jsem. Aj, já modliti se budu Hospodinu Bohu vašemu podlé slov vašich, a cožkoli vám odpoví Hospodin, oznámím vám; nezatajím před vámi slova.
5
Oni zase řekli Jeremiášovi: Nechť jest Hospodin mezi námi svědkem pravým a věrným, jestliže podlé každého slova, pro něž poslal tě Hospodin Bůh tvůj k nám, tak se chovati nebudeme.
6
Buď dobré aneb zlé, hlasu Hospodina Boha našeho, pro nejž tě vysíláme k němu, uposlechneme, aby nám dobře bylo, když uposlechneme hlasu Hospodina Boha našeho.
7
Stalo se pak po přeběhnutí desíti dnů, když se stalo slovo Hospodinovo k Jeremiášovi,
8
Že povolal Jochanana syna Kareachova, a všech knížat vojsk, kteříž s ním byli, i všeho lidu, od nejmenšího až do největšího,
9
A řekl jim: Takto praví Hospodin Bůh Izraelský, k němuž jste mne poslali, abych rozprostíral poníženou prosbu vaši před oblíčejem jeho:
10
Jestliže navrátíce se, zůstanete v zemi této, zajisté že vzdělám vás, a nezkazím, anobrž vštípím vás, a nevypléním; neboť lituji toho zlého, kteréž jsem učinil vám.
11
Nebojtež se krále Babylonského, jehož se bojíte, nebojte se ho, dí Hospodin; neboť s vámi jsem, abych vás vysvobozoval, a vytrhoval vás z ruky jeho.
12
Nadto způsobím vám milost, aby se slitoval nad vámi, a dal se vám navrátiti do země vaší.
13
Ale řeknete-li: Nezůstaneme v zemi této, neposlouchajíce hlasu Hospodina Boha svého,
14
A říkajíce: Nikoli, ale do země Egyptské vejdeme, kdež neuzříme boje, ani zvuku trouby neuslyšíme, a chleba lačněti nebudeme, pročež tam se osadíme:
15
Protož nyní slyštež slovo Hospodinovo, ostatkové Judští: Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Jestliže vy zarputile na tom zůstanete, abyste vešli do Egypta, a vejdete-li, abyste tam pobyli,
16
Jistě stane se to, že meč, kteréhož se bojíte, tam v zemi Egyptské vás postihne, a hlad, jehož se obáváte, přijde na vás v Egyptě, a tam pomřete.
17
Tak se stane všechněm těm mužům, kteříž uložili předce jíti do Egypta, aby tam byli pohostinu, že zhynou mečem, hladem a morem, a nezůstane z nich žádného, aniž kdo znikne toho zlého, kteréž já uvedu na ně.
18
Nebo takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Jakož vylit jest hněv můj a prchlivost má na obyvatele Jeruzalémské, tak vylita bude prchlivost má na vás, když vejdete do Egypta, a budete k proklínání, a k užasnutí, a k zlořečení, a za útržku; nadto neuzříte více místa tohoto.
19
K vámť mluví Hospodin, ó ostatkové Judští: Nevcházejte do Egypta. Jistotně vězte, (neboť se vám dnes osvědčuji),
20
Poněvadž jste se neupřímě ke mně měli v myšleních svých, poslavše mne k Hospodinu Bohu vašemu, řkouce: Modl se za nás Hospodinu Bohu našemu, a všecko, jakžť koli dí Hospodin Bůh náš, tak nám oznam, a učiníme,
21
Když pak oznamuji vám dnes, však neposloucháte hlasu Hospodina Boha vašeho hned v ničemž, pročež mne k vám poslal:
22
Protož pravím, vězte jistotně, že mečem, hladem a morem pomřete v tom místě, kamž se vám zachtělo jíti, abyste tam byli pohostinu.