Compare
Knjiga proroka Jeremije 8
Linked scrollingBoth columns scroll together
Knjiga proroka Jeremije
Chapter 8
1
U to vreme, govori Gospod, izvadiće se iz grobova kosti careva Judinih i kosti knezova njegovih i kosti svešteničke i kosti proročke, i kosti stanovnika jerusalimskih;
2
i razmetnuće se prema suncu i mesecu i svoj vojsci nebeskoj, koje ljubiše i kojima služiše i za kojima idoše i koje tražiše i kojima se klanjaše; neće se pokupiti ni pogrepsti, nego će biti gnoj po zemlji.
3
I voleće smrt nego život, sav ostatak što ih ostane od ovog roda zlog, što ih ostane po svim mestima kuda ih raselim, govori Gospod nad vojskama.
4
Još im reci:
Ovako veli Gospod:
Ko padne, ne ustaje li?
Ko zađe, ne vraća li se?
5
Zašto je zašao taj narod jerusalimski za svagda?
Drže se prevare, neće da se obrate.
6
Pazio sam i slušao,
ne govore pravo,
nema nikoga da se kaje za zlo svoje,
da reče: Šta učinih?
Svaki je okrenuo svojim trkom,
kao konj kad nagne u boj.
7
I roda pod nebom zna svoje vreme,
grlica i ždral i lasta paze na vreme kad dolaze;
a narod moj ne zna sud Gospodnji.
8
Kako govorite: Mudri smo, i zakon je Gospodnji u nas?
Doista, gle, laž učini lažljiva pisaljka književnička.
9
Mudraci se osramotiše,
uplašiše se i uhvatiše se;
eto, odbaciše reč Gospodnju,
pa kakva im je mudrost?
10
Zato ću dati žene njihove drugima,
njive njihove onima koji će ih naslediti,
jer od malog do velikog svi se dadoše na lakomstvo,
i proroci i sveštenici, svi su varalice.
11
Jer leče rane kćeri naroda mog ovlaš
govoreći: Mir, mir;
a mira nema.
12
Eda li se postideše što činiše gad?
Niti se postideše niti znaju za stid;
za to će popadati među onima koji padaju;
kad ih pohodim, popadaće, veli Gospod.
13
Sasvim ću ih istrebiti,
govori Gospod,
nema grozda na lozi, ni smokve na drvetu, i lišće je opalo;
i šta sam im dao uzeće im se.
14
Što stojimo?
Skupite se i uđimo u tvrde gradove, i onde ćutimo;
jer nas je Gospod Bog naš ućutkao napojivši nas žuči,
jer zgrešismo Gospodu.
15
Čekasmo mir, ali nema dobra;
i vreme da ozdravimo, a gle, strah.
16
Od Dana ču se frkanje konja njegovih,
od rzanja pastuha njegovih sva se zemlja zatrese,
dođoše i pojedoše zemlju i sve što beše u njoj,
gradove i koji življahu u njima.
17
Jer, evo, ja ću pustiti na vas zmije,
aspide, od kojih nema bajanja,
te će vas ujedati,
govori Gospod.
18
Okrepio bih se u žalosti,
ali je srce u meni iznemoglo.
19
Eto vike kćeri naroda mog iz daleke zemlje:
Zar Gospod nije u Sionu? Car njegov zar nije u njemu?
Zašto me razgneviše svojim likovima rezanim,
tuđim taštinama?
20
Žetva je prošla, leto minulo,
a mi se ne izbavismo.
21
Satrven sam što je kći naroda mog satrvena,
u žalosti sam, čudo osvoji me.
22
Nema li balsama u Galadu? Nema li onde lekara?
Zašto se dakle ne isceli kći naroda mog?
Jeremjáš
Chapter 8
1
V ten čas, dí Hospodin, vyberou kosti králů Judských, i kosti knížat jejich, i kosti kněží, i kosti proroků, ano i kosti obyvatelů Jeruzalémských z hrobů jejich,
2
A rozmecí je proti slunci a měsíci, i proti všemu vojsku nebeskému, kteréž milují, a kterýmž slouží, a za kterýmiž chodí, a kterýchž hledají, a kterýmž se klanějí. Nebudou sebrány, ani pochovány, budou místo hnoje na svrchku země.
3
I bude žádostivější smrt nežli život všechněm ostatkům těm, kteříž pozůstanou z rodiny této nešlechetné na všech místech, kdež by koli pozůstali, tam kamž je zaženu, dí Hospodin zástupů.
4
Protož díš jim: Takto praví Hospodin: Tak-liž padli, aby nemohli povstati? Tak-liž se odvrátil, aby se nemohl zase navrátiti?
5
Proč se odvrátil lid tento Jeruzalemský odvrácením věčným? Chytají se lsti, a nechtí se navrátiti.
6
Pozoroval jsem a poslouchal. Nemluví, což pravého jest; není, kdo by želel zlosti své, říkaje: Což jsem učinil? Každý obrácen jest k běhu svému jako kůň, kterýž prudce běží k boji.
7
Ješto čáp u povětří zná nařízené časy své, a hrdlička i řeřáb i vlaštovice šetří času příletu svého, lid pak můj nezná soudu Hospodinova.
8
Jakž můžete říci: Moudří jsme a zákon Hospodinův máme? Aj, jistě nadarmo dělá písař péro, nadarmo jsou v zákoně zběhlí.
9
Kohož zahanbili ti moudří? Kdo jsou předěšeni a jati? Aj, slovem Hospodinovým pohrdají, jakáž tedy jest moudrost jejich?
10
A protož dám ženy jejich jiným, pole jejich těm, kteříž by je opanovali; nebo od nejmenšího až do největšího všickni napořád vydali se v lakomství, od proroka až do kněze všickni napořád provodí faleš.
11
Nebo hojí potření dcery lidu mého po vrchu, říkajíce: Pokoj, pokoj, ješto není žádného pokoje.
12
Jsou-liž zahanbováni, proto že ohavnost páchali? Ba ani se co ustydli, ani zahanbiti uměli. Protož padnou, když oni padati budou; v čas, v němž je navštívím, klesnou, praví Hospodin.
13
Do konce vykořením je, dí Hospodin. Nebude žádného hroznu na vinném kmenu, ani žádných fíků na fíku, ano i list sprchne, a což dám jim, odjato bude.
14
Proč my tu sedíme? Shromažďte se, a vejděme do měst hrazených, a odpočineme tam. Ale Hospodin Bůh náš káže odpočívati nám, když vodou jedovatou napojí nás, proto že jsme hřešili proti Hospodinu.
15
Èekej pokoje, ale nic dobrého, času uzdravení, ale aj, hrůza.
16
Od Dan slyšeti frkání koní jeho, od hlasu prokřikování silných jeho všecka země se třese, kteříž táhnou, aby zžírali zemi i všecko, což jest na ní, město i ty, kteříž bydlejí v něm.
17
Nebo aj, já pošli na vás hady nejjedovatější, proti nimž nic neprospívá zaklínání, a štípati vás budou, dí Hospodin.
18
Srdce mé ve mně, kteréž by mne mělo občerstvovati v zármutku, mdlé jest.
19
Aj, hlas křiku dcery lidu mého z země velmi daleké: Zdali Hospodina není na Sionu? Zdali krále jeho není na něm? Proč mne popouzeli rytinami svými, marnostmi cizozemců?
20
Pominula žeň, dokonalo se léto, a my nejsme vyproštěni.
21
Pro potření dcery lidu mého potřín jsem, smutek nesu, užasnutí podjalo mne.
22
Což není žádného lékařství v Galád? Což není žádného lékaře tam? Proč tedy není zhojena dcera lidu mého?