Compare
Knjiga proroka Jezekilja 22
Linked scrollingBoth columns scroll together
Knjiga proroka Jezekilja
Chapter 22
1
Opet mi dođe reč Gospodnja govoreći:
2
A ti, sine čovečji, hoćeš li suditi, hoćeš li suditi gradu krvničkom? I hoćeš li mu pokazati sve gadove njegove?
3
Reci: Ovako veli Gospod Gospod: ide vreme gradu koji proliva krv u sebi i gradi gadne bogove sebi da se skvrni.
4
Skrivio si krvlju koju si prolio, i oskvrnio si se o gadne bogove svoje koje si načinio; i učinio si te se približiše dani tvoji, i došao si do godina svojih; zato ću učiniti od tebe rug među narodima i podsmeh po svim zemljama;
5
koje su blizu tebe i koje su daleko podsmevaće ti se, gadni imenom, veliki smetnjom!
6
Gle, knezovi Izrailjevi u tebi dadoše se da prolivaju krv svaki svom silom svojom.
7
Oca i mater preziru u tebi, čine krivo inostrancu usred tebe, siroti i udovici čine nasilje u tebi;
8
svete stvari moje prezireš, i subote moje skvrniš.
9
U tebi su opadači da prolivaju krv, i na gorama jedu u tebi, grdila čine usred tebe.
10
Golotinju očevu otkrivaju u tebi, ležu u tebi sa ženom za nečistote njene.
11
I jedan čini gad sa ženom bližnjeg svog; a drugi skvrni snahu svoju grdilom; a drugi siluje sestru svoju, kćer oca svog, u tebi.
12
Mito primaju u tebi da prolivaju krv; ujam i pridavak uzimaš, i tražiš dobitak od bližnjih svojih prevarom, a mene si zaboravio, govori Gospod Gospod.
13
Zato, evo, pljeskam rukama svojim radi tvog nepravednog dobitka, koji dobijaš, i radi krvi što je u tebi.
14
Hoće li se održati srce tvoje, ili ruke tvoje hoće li biti jake u one dane kad stanem raditi s tobom? Ja Gospod rekoh, i učiniću.
15
Jer ću te rasejati po narodima i razasuti po zemljama, i istrebiću nečistotu tvoju iz tebe.
16
I bićeš skvrnavan sobom pred narodima, i poznaćeš da sam ja Gospod.
17
Potom dođe mi reč Gospodnja govoreći:
18
Sine čovečji, dom Izrailjev posta mi droždina; svi su bronza i kositer i gvožđe i olovo u peći; droždina od srebra postaše.
19
Zato ovako veli Gospod Gospod: Što svi vi postaste droždina, zato, evo, ja ću vas skupiti u Jerusalim.
20
Kako se skuplja srebro i bronza i gvožđe i olovo i kositer usred peći, te se raspali oganj oko njega da se istopi, tako ću vas skupiti gnevom svojim i jarošću, i složivši rastopiću vas.
21
Da, skupiću vas, i raspaliću oko vas oganj gneva svog, i istopićete se usred njega.
22
Kako se topi srebro u peći, tako ćete se vi istopiti u njemu, i poznaćete da sam ja Gospod izlio gnev svoj na vas.
23
Opet mi dođe reč Gospodnja govoreći:
24
Sine čovečji, kaži joj: Ti si zemlja koja se nisi očistila; neće pasti na te dažd u dan gneva.
25
Proroci njeni složiše se u njoj, kao lav su, koji riče i grabi plen, žderu duše, otimaju blago i dragocene stvari, umnožavaju udovice usred nje.
26
Sveštenici njeni prestupaju zakon moj i skvrne moje svete stvari, ne razlikuju sveto od oskvrnjenog, i nečisto od čistog ne raspoznaju, kriju oči svoje od subota mojih, i bivam oskvrnjen među njima.
27
Knezovi su njeni usred nje kao vuci, koji grabe plen, prolivajući krv, gubeći duše sramotnog dobitka radi.
28
I proroci njeni mažu je nevaljalim krečem, viđaju taštinu i gataju im laž govoreći: Tako reče Gospod Gospod; a Gospod ne reče.
29
Narod zemaljski vara i otima, i siromahu i ubogome čini nasilje, i došljaku čini krivo.
30
I tražih među njima koji bi opravio ogradu i stao na prolomu preda me za tu zemlju, da je ne zatrem; ali ne nađoh nikoga.
31
Zato ću izliti na njih gnev svoj, ognjem jarosti svoje istrebiću ih, put njihov obratiću im na glavu, govori Gospod Gospod.
Ezechiel
Chapter 22
1
Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
2
Ty pak synu člověčí, zastával-li bys, zastával-liž bys toho města vražedlného? Raději mu oznam všecky ohavnosti jeho,
3
A rci: Takto praví Panovník Hospodin: Přicházíť čas města toho, jenž prolévá krev u prostřed sebe, a dělá ukydané bohy proti sobě, aby se poškvrňovalo.
4
Ty krví svou, kterouž jsi prolilo, zavinivší, a ukydanými bohy svými, jichž jsi nadělalo, sebe poškvrnivší, to jsi způsobilo, že se přiblížili dnové tvoji, a přišlo jsi k letům svým. Protož vydám tě v pohanění národům, a ku posměchu všechněm zemím.
5
Blízké i daleké od tebe budou se tobě posmívati, ó zlopověstné a různic plné.
6
Aj, knížata Izraelská jeden každý vší silou na to se vydali, aby krev v tobě prolévali.
7
Otce i matku zlehčují v tobě, pohostinnému činí nátisk u prostřed tebe, sirotka a vdovu utiskují v tobě.
8
Svatými věcmi mými zhrdáš, a sobot mých poškvrňuješ.
9
Utrhači jsou v tobě, aby prolévali krev, a na horách jídají v tobě; nešlechetnost páší u prostřed tebe.
10
Nahotu otce syn odkrývá v tobě, a nečisté v oddělení ponižují v tobě.
11
Jiný pak s ženou bližního svého páše ohavnost, a jiný s nevěstou svou poškvrňuje se nešlechetností, a jiný sestry své, dcery otce svého, ponižuje v tobě.
12
Dar berou v tobě, aby krev prolili; lichvu a úrok béřeš, a zisku hledáš s útiskem bližního svého, na mne se pak zapomínáš, dí Panovník Hospodin.
13
Protož aj, já tleskl jsem rukama svýma nad ziskem tvým, jehož dobýváš, i nad tou krví, kteráž byla u prostřed tebe.
14
Zdali ostojí srdce tvé? Zdaž odolají ruce tvé dnům, v nichž já budu zacházeti s tebou? Já Hospodin mluvil jsem i učiním.
15
Nebo rozptýlím tě mezi pohany, a rozženu tě po krajinách, a do konce vyprázdním nečistotu tvou z tebe.
16
A zavrženo jsuc před očima pohanů, poznáš, že já jsem Hospodin.
17
Potom stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
18
Synu člověčí, obrátili se mi dům Izraelský v trůsku, všickni napořád jsou měď, cín, železo a olovo u prostřed peci, trůsky stříbra jsou.
19
Pročež takto praví Panovník Hospodin: Proto že jste vy všickni obrátili se v trůsky, protož aj, já shromáždím vás do Jeruzaléma.
20
Jakž se shromažďuje stříbro a měď, železo, olovo i cín do prostřed peci, k rozdmýchání ohně vůkol něho a k rozpouštění: tak shromáždím v hněvě a v prchlivosti své, a slože, rozpouštěti vás budu.
21
Sberu vás, pravím, a rozdmýchám okolo vás oheň prchlivosti své, i rozpustíte se u prostřed města.
22
Jakž se stříbro rozpouští v peci, tak se rozpustíte u prostřed něho, i zvíte, že já Hospodin vylil jsem prchlivost svou na vás.
23
Ještě stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
24
Synu člověčí, rci: Ty země jsi nečistá, nebudeš deštěm svlažena v den rozhněvání.
25
Spiknutí proroků jejích u prostřed ní, jsou podobni lvu řvoucímu, uchvacujícímu loupež, duše žerou, bohatství a věci drahé berou, a činí mnoho vdov u prostřed ní.
26
Kněží její natahují zákona mého, a svaté věci mé poškvrňují, mezi svatým a poškvrněným rozdílu nečiní, a mezi nečistým a čistým nerozeznávají. Nadto od sobot mých skrývají oči své, tak že zlehčován bývám mezi nimi.
27
Knížata její u prostřed ní jsou jako vlci uchvacující loupež, vylévajíce krev, hubíce duše, aby sháněli mrzký zisk.
28
Proroci pak jejich obmítají jim vápnem ničemným, předpovídají marné věci, a hádají jim lež, říkajíce: Takto praví Panovník Hospodin, ješto Hospodin nemluvil.
29
Lid této země činí nátisk, a cizí věci mocí béře, chudému a nuznému ubližují, a pohostinného utiskují nespravedlivě.
30
Hledaje pak někoho z nich, kterýž by udělal hradbu, a postavil se v mezeře před tváří mou za tuto zemi, abych jí nezkazil, žádného nenacházím.
31
Protož vyleji na ně rozhněvání své, ohněm prchlivosti své konec jim učiním, cestu jejich jim na hlavu obrátím, praví Panovník Hospodin.