Compare
Peta knjiga Mojsijeva koja se zove Zakoni ponovljeni 9
Linked scrollingBoth columns scroll together
Peta knjiga Mojsijeva koja se zove Zakoni ponovljeni
Chapter 9
1
Čuj, Izrailju! Ti danas prelaziš preko Jordana da uđeš i naslediš narode veće i jače od sebe, gradove velike i ograđene do neba.
2
Velik i visok narod, sinove Enakove, koje znaš i za koje si slušao:
3
Znaj dakle danas da je Gospod Bog tvoj, koji ide pred tobom, oganj koji spaljuje; On će ih istrebiti i On će ih oboriti pred tobom, i izgnaćeš ih i istrebiti brzo, kao što ti je kazao Gospod.
4
Kad ih Gospod Bog tvoj otera ispred tebe, nemoj da kažeš u srcu svom: Za pravdu moju uvede me Gospod u ovu zemlju da je nasledim; jer Gospod tera one narode ispred tebe za nevaljalstvo njihovo!
5
Ne ideš za pravdu svoju ni za čistotu srca svog da naslediš tu zemlju; nego za nevaljalstvo tih naroda Gospod Bog tvoj otera ih ispred tebe, i da održi reč za koju se zakleo ocima tvojim, Avramu, Isaku i Jakovu.
6
Znaj, dakle, da ti Gospod Bog tvoj ne daje te dobre zemlje za pravdu tvoju da je naslediš, jer si tvrdovrat narod.
7
Pamti i ne zaboravi kako si gnevio Gospoda Boga svog u pustinji; od onog dana kad iziđoste iz zemlje misirske pa dokle dođoste na ovo mesto, nepokorni bejaste Gospodu.
8
I kod Horiva razgneviste Gospoda, i od gneva htede vas Gospod da istrebi.
9
Kad iziđoh na goru da primim ploče kamene, ploče zaveta, koji s vama učini Gospod, tada stajah na gori četrdeset dana i četrdeset noći hleba ne jedući ni vode pijući.
10
I dade mi Gospod dve ploče kamene, ispisane prstom Gospodnjim, na kojima behu reči sve koje vam izgovori Gospod na gori isred ognja na dan zbora vašeg.
11
Posle četrdeset dana i četrdeset noći dade mi Gospod dve ploče kamene, ploče zavetne.
12
I reče mi Gospod: Ustani, siđi brže odavde; jer se pokvari narod tvoj koji si izveo iz Misira, siđoše brzo s puta koji im zapovedih, i načiniše sebi liven lik.
13
Još mi reče Gospod govoreći: Pogledah ovaj narod, i eto je narod tvrdog vrata.
14
Pusti me da ih istrebim i ime njihovo zatrem pod nebom; a od tebe ću učiniti narod jači i veći nego što je ovaj.
15
I ja se vratih i siđoh s gore, a gora ognjem goraše, i dve ploče zavetne behu mi u rukama.
16
I pogledah, a to zgrešiste Gospodu Bogu svom salivši sebi tele, i brzo siđoste s puta koji vam beše zapovedio Gospod.
17
Tada uzeh one dve ploče i bacih ih iz ruku svojih, i razbih ih pred vama.
18
Potom padoh i ležah pred Gospodom kao pre, četrdeset dana i četrdeset noći, hleba ne jedući ni vode pijući, radi svih greha vaših, kojima se ogrešiste učinivši što je zlo pred Gospodom i razgnevivši Ga.
19
Jer se bojah gneva i jarosti, kojom se beše Gospod razljutio na vas da vas istrebi; i usliši me Gospod i tada.
20
Beše se Gospod i na Arona razgnevio veoma da ga htede ubiti; ali se molih tada i za Arona.
21
I uzeh greh vaš koji učiniste, tele, i sažegoh ga ognjem, i razbih ga i satrh ga u prah, i prosuh prah njegov u potok, koji teče s one gore.
22
I u Taveri i u Masi i u Kivrot-Atavi gneviste Gospoda.
23
I kad vas posla Gospod u Kadis-Varniju govoreći: Idite i uzmite tu zemlju koju sam vam dao, opet se suprotiste reči Gospoda Boga svog, i ne verovaste Mu i ne poslušaste glas Njegov.
24
Nepokorni bejaste Gospodu od kad vas poznah.
25
Zato padoh i ležah pred Gospodom četrdeset dana i četrdeset noći, jer beše rekao Gospod da će vas potrti.
26
I molih se Gospodu i rekoh: Gospode, Gospode! Nemoj potrti narod svoj i nasledstvo svoje, koje si izbavio veličanstvom svojim, koje si izveo iz Misira krepkom rukom.
27
Opomeni se sluga svojih Avrama, Isaka i Jakova, ne gledaj na tvrđu naroda ovog, na nevaljalstvo njegovo i na grehe njegove;
28
da ne kažu koji žive u zemlji odakle si nas izveo: Nije ih mogao Gospod uvesti u zemlju koju im obeća, ili mrzeo je na njih, zato ih izvede da ih pobije u pustinji.
29
Jer su Tvoj narod i Tvoje nasledstvo, koje si izveo silom svojom velikom i mišicom svojom podignutom.
5 Mojžíšova
Chapter 9
1
Slyš, Izraeli, ty přejdeš dnes přes Jordán, abys vejda, dědičně vládl národy většími a silnějšími, než jsi ty, městy velikými a ohrazenými až k nebi,
2
Lidem velikým a vysokým, syny Enakovými, o kterýchž víš, a o kterýchž jsi slyšel praviti: Kdo se postaví proti synům Enakovým?
3
Protož věziž dnes, že Hospodin Bůh tvůj, kterýž jde před tebou, jest jako oheň spalující. On vyhladí je, a on sníží je před tebou; i vyženeš je a vyhladíš je rychle, jakož mluvil tobě Hospodin.
4
Neříkejž v srdci svém, když by je zapudil Hospodin Bůh tvůj od tváři tvé, řka: Pro spravedlnost mou uvedl mne Hospodin, abych dědičně obdržel zemi tuto, tak jako pro bezbožnost národů těch Hospodin vyhnal je od tváři tvé.
5
Ne pro spravedlnost svou a pravost srdce svého ty jdeš, abys dědičně obdržel zemi jejich, ale pro bezbožnost národů těch Hospodin Bůh tvůj vyhání je od tváři tvé, a aby splnil slovo, kteréž s přísahou zaslíbil otcům tvým, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi.
6
Protož věziž, že ne pro spravedlnost tvou Hospodin Bůh tvůj dává tobě zemi tu výbornou, abys dědičně držel ji, poněvadž jsi lid tvrdé šíje.
7
Pamatujž a nezapomínej, že jsi k hněvu popouzel Hospodina Boha svého na poušti; hned od toho dne, když jsi vyšel z země Egyptské, až jste přišli na místo toto, odporni jste byli Hospodinu.
8
Také i na Orébě popudili jste k hněvu Hospodina, a rozhněval se na vás Hospodin, aby vás shladil.
9
Když jsem vstoupil na horu, abych vzal dsky kamenné, dsky smlouvy, kterouž učinil s vámi Hospodin, tehdáž jsem trval na hoře čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, chleba nejeda a vody nepije.
10
I dal mi Hospodin dvě dsky kamenné, psané prstem Božím, na nichž byla všecka ta slova, kteráž mluvil vám Hospodin na hoře z prostředku ohně v den shromáždění.
11
Po skonání pak čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí dal mi Hospodin dvě dsky kamenné, dsky smlouvy.
12
I řekl mi Hospodin: Vstana, sstup rychle odsud, nebo poškvrnil se lid tvůj, kterýž jsi vyvedl z Egypta; sešli brzy s cesty, kterouž jsem jim přikázal, a učinili sobě slitinu.
13
Mluvil také Hospodin ke mně, řka: Viděl jsem lid ten, a jistě lid tvrdošijný jest.
14
Pusť mne, ať je setru, a zahladím jméno jejich pod nebem, tebe pak učiním v národ větší a silnější, nežli jest tento.
15
Tedy obrátiv se, sstoupil jsem s hory, (hora pak hořela ohněm), dvě dsky smlouvy maje v obou rukou svých.
16
Když jsem pak pohleděl a uzřel jsem, že jste zhřešili Hospodinu Bohu vašemu, udělavše sobě tele lité, (brzy jste byli sešli s cesty, kterouž přikázal vám Hospodin):
17
Pochytiv ty dvě dsky, povrhl jsem je z obou rukou svých, a polámal jsem je před očima vašima.
18
A padna, ležel jsem před Hospodinem jako i prvé, čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, chleba nejeda a vody nepije, pro všecky hříchy vaše, kterýmiž jste byli zhřešili, činíce to, což zlého jest před očima Hospodinovýma, a popouzejíce jeho.
19
Nebo bál jsem se prchlivosti a hněvu, kterýmž se byl popudil Hospodin proti vám, aby zahladil vás, a uslyšel mne Hospodin i tehdáž.
20
Na Arona též rozhněval se byl Hospodin náramně, tak že ho zahladiti chtěl; tedy modlil jsem se také za Arona téhož času.
21
Hřích pak váš, kterýž jste byli učinili, totiž tele, vzav, spálil jsem je ohněm a zdrobil jsem je, tluka je dobře, dokudž nebylo setříno na prach. Potom vsypal jsem prach jeho do potoka, kterýž tekl s té hory.
22
Ano i v Tabbera a v Massah a v Kibrot Hattáve popouzeli jste Hospodina k hněvu.
23
A když vás poslal Hospodin z Kádesbarne, řka: Vstupte a opanujte zemi tu, kterouž jsem vám dal, odporni jste byli řeči Hospodina Boha svého, a nevěřili jste jemu, aniž jste uposlechli hlasu jeho.
24
Odporni jste byli Hospodinu od toho dne, jakž jsem vás poznal.
25
A padna, ležel jsem před Hospodinem čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, v nichž jsem rozprostíral se; nebo řekl Hospodin, že vás chce zahladiti.
26
I modlil jsem se Hospodinu, řka: Panovníče Hospodine, nezatracujž lidu svého, a to dědictví svého, kteréž jsi vykoupil velikomocností svou, kteréž jsi vyvedl z Egypta v ruce silné.
27
Rozpomeniž se na služebníky své, Abrahama, Izáka a Jákoba; nepatřiž na tvrdost lidu tohoto, na bezbožnost jeho a na hříchy jeho,
28
Aby neřekli obyvatelé země té, z níž jsi nás vyvedl: Proto že nemohl Hospodin uvésti jich do země, kterouž zaslíbil jim, aneb že je měl v nenávisti, vyvedl je, aby je pobil na poušti.
29
Však oni jsou lid tvůj a dědictví tvé, kteréž jsi vyvedl v síle své veliké a v rameni svém vztaženém.