Compare
Priče Solomunove 19
Linked scrollingBoth columns scroll together
Priče Solomunove
Chapter 19
1
Siromah koji hodi u bezazlenosti svojoj bolji je
nego opaki usnama svojim, koji je bezuman.
2
Kad je duša bez znanja, nije dobro;
i ko je brzih nogu, spotiče se.
3
Ludost čovečija prevraća put njegov,
a srce se njegovo gnevi na Gospoda.
4
Bogatstvo pribavlja mnogo prijatelja,
a siromaha ostavlja prijatelj njegov.
5
Lažan svedok neće ostati bez kara,
i ko govori laž, neće pobeći.
6
Mnogi ugađaju knezu,
i svak je prijatelj čoveku podatljivom.
7
Na siromaha mrze sva braća njegova,
još više se prijatelji njegovi udaljuju od njega;
viče za njima, ali ih nema.
8
Ko pribavlja razum, ljubi dušu svoju;
i ko pazi na mudrost, naći će dobro.
9
Svedok lažan neće ostati bez kara,
i ko govori laž, poginuće.
10
Ne dolikuju bezumnom miline,
ni sluzi da vlada knezovima.
11
Razum zadržava čoveka od gneva,
i čast mu je mimoići krivicu.
12
Careva je srdnja kao rika mladog lava,
i ljubav je njegova kao rosa travi.
13
Bezuman je sin muka ocu svom,
i svadljivost ženina neprestano prokisivanje.
14
Kuća i imanje nasleđuje se od otaca;
a od Gospoda je razumna žena.
15
Lenost navodi tvrd san,
i nemarljiva duša gladovaće.
16
Ko drži zapovesti, čuva dušu svoju;
a ko ne mari za puteve svoje, poginuće.
17
Gospodu pozaima ko poklanja siromahu,
i platiće mu za dobro njegovo.
18
Karaj sina svog dokle ima nadanja
i na pogibao njegovu da ne prašta duša tvoja.
19
Velik gnev pokazuj kad praštaš kar,
i kad oprostiš, posle većma pokaraj.
20
Slušaj savet i primaj nastavu,
da posle budeš mudar.
21
Mnogo ima misli u srcu čovečijem,
ali šta Gospod naumi ono će ostati.
22
Želja čoveku treba da je da čini milost,
a bolji je siromah nego laža.
23
Strah je Gospodnji na život;
u koga je on, boravi sit, niti ga pohodi zlo.
24
Lenjivac krije ruku svoju u nedra,
ni k ustima svojim ne prinosi je.
25
Udri podsmevača da ludi omudra,
i razumnog nakaraj da razume nauku.
26
Sin sramotan i prekoran
upropašćuje oca i odgoni mater.
27
Nemoj, sine, slušati nauke koja odvodi od reči razumnih.
28
Nevaljao svedok podsmeva se pravdi,
i usta bezbožnika proždiru na nepravdu.
29
Gotovi su podsmevačima sudovi
i bezumnicima boj na leđa.
Přísloví
Chapter 19
1
Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
2
Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
3
Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
4
Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
5
Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
6
Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
7
Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
8
Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
9
Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
10
Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
11
Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
12
Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
13
Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
14
Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
15
Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
16
Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
17
Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
18
Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
19
Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
20
Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
21
Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
22
Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
23
Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
24
Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
25
Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
26
Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
27
Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
28
Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
29
Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.