Compare
Priče Solomunove 6
Linked scrollingBoth columns scroll together
Priče Solomunove
Chapter 6
1
Sine moj, kad se podjemčiš za prijatelja svog,
i daš ruku svoju tuđincu,
2
Vezao si se rečima usta svojih,
uhvatio si se rečima usta svojih.
3
Zato učini tako, sine moj, i oprosti se,
jer si dopao u ruke bližnjemu svom;
idi, pripadni, i navali na bližnjeg svog.
4
Ne daj sna očima svojim,
ni veđama svojim drema.
5
Otmi se kao srna iz ruke lovcu,
i kao ptica iz ruke ptičaru.
6
Idi k mravu, lenjivče,
gledaj puteve njegove, i omudraj.
7
Nema vođu ni upravitelja ni gospodara;
8
I opet pripravlja leti sebi hranu,
zbira uz žetvu piću svoju.
9
Dokle ćeš, lenjivče, ležati?
Kad ćeš ustati od sna svog?
10
Dok malo prospavaš, dok malo prodremlješ,
dok malo sklopiš ruke da prilegneš,
11
U tom će doći siromaštvo tvoje kao putnik
i oskudica tvoja kao oružan čovek.
12
Čovek nevaljao i nitkov
hodi sa zlim ustima;
13
Namiguje očima, govori nogama, pokazuje prstima;
14
Svaka mu je opačina u srcu,
kuje zlo svagda, zameće svađu.
15
Zato će ujedanput doći pogibao njegova,
časom će se satrti i neće biti leka.
16
Na ovo šestoro mrzi Gospod,
i sedmo je gad duši njegovoj:
17
Oči ponosite,
jezik lažljiv
i ruke koje prolivaju krv pravu,
18
Srce koje kuje zle misli,
noge koje brzo trče na zlo,
19
Lažan svedok koji govori laž,
i ko zameće svađu među braćom.
20
Čuvaj, sine moj, zapovest oca svog,
i ne ostavljaj nauke matere svoje.
21
Priveži ih sebi na srce zasvagda,
i sveži ih sebi oko grla.
22
Kuda god pođeš, vodiće te;
kad zaspiš, čuvaće te;
kad se probudiš, razgovaraće te;
23
Jer je zapovest žižak, i nauka je videlo,
i put je životni karanje koje poučava;
24
Da te čuvaju od zle žene,
od jezika kojim laska žena tuđa.
25
Ne zaželi u srcu svom lepotu njenu,
i nemoj da te uhvati veđama svojim.
26
Jer sa žene kurve spada čovek na komad hleba,
i žena pusta lovi dragocenu dušu.
27
Hoće li ko uzeti ognja u nedra,
a haljine da mu se ne upale?
28
Hoće li ko hoditi po živom ugljevlju,
a nogu da ne ožeže?
29
Tako biva onome koji ide k ženi bližnjeg svog;
neće biti bez krivice ko je se god dotakne.
30
Ne sramote lupeža koji ukrade da nasiti dušu svoju,
budući gladan;
31
Nego kad ga uhvate plati samosedmo,
da sve imanje doma svog.
32
Ali ko učini preljubu sa ženom, bezuman je,
dušu svoju gubi ko tako čini;
33
Muke i ruga dopada,
i sramota se njegova ne može izbrisati.
34
Jer je ljubavna sumnja žestoka u muža
i ne štedi na dan osvete;
35
Ne mari ni za kakav otkup,
i ne prima ako ćeš i mnogo darova davati.
Přísloví
Chapter 6
1
Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
2
Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
3
Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
4
Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
5
Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
6
Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
7
Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
8
Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
9
Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
10
Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
11
V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
12
Èlověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
13
Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
14
Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
15
A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
16
Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
17
Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
18
Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
19
Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
20
Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
21
Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
22
Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
23
(Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
24
Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
25
Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
26
Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
27
Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
28
Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
29
Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
30
Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
31
Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
32
Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
33
Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
34
Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
35
Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.