Compare
Prva knjiga Mojsijeva koja se zove Postanje 3
Linked scrollingBoth columns scroll together
Prva knjiga Mojsijeva koja se zove Postanje
Chapter 3
1
Ali zmija beše lukava mimo sve zveri poljske, koje stvori Gospod Bog; pa reče ženi: Je li istina da je Bog kazao da ne jedete sa svakog drveta u vrtu?
2
A žena reče zmiji: Mi jedemo rod sa svakog drveta u vrtu;
3
samo rod s onog drveta usred vrta, kazao je Bog, ne jedite i ne dirajte u nj, da ne umrete.
4
A zmija reče ženi: Nećete vi umreti;
5
nego zna Bog da će vam se u onaj dan kad okusite s njega otvoriti oči, pa ćete postati kao bogovi i znati šta je dobro šta li zlo.
6
I žena videći da je rod na drvetu dobar za jelo i da ga je milina gledati i da je drvo vrlo drago radi znanja, uzabra rod s njega i okusi, pa dade i mužu svom, te i on okusi.
7
Tada im se otvoriše oči, i videše da su goli; pa spletoše lišća smokovog i načiniše sebi pregače.
8
I začuše glas Gospoda Boga, koji iđaše po vrtu kad zahladi; i sakri se Adam i žena mu ispred Gospoda Boga među drveta u vrtu.
9
A Gospod Bog viknu Adama i reče mu: Gde si?
10
A on reče: Čuh glas Tvoj u vrtu, pa se poplaših, jer sam go, te se sakrih.
11
A Bog reče: Ko ti kaza da si go? Da nisi jeo s onog drveta što sam ti zabranio da ne jedeš s njega?
12
A Adam reče: Žena koju si udružio sa mnom, ona mi dade s drveta, te jedoh.
13
A Gospod Bog reče ženi: Zašto si to učinila? A žena odgovori: Zmija me prevari, te jedoh.
14
Tada reče Gospod Bog zmiji:
Kad si to učinila,
da si prokleta mimo svako živinče
i mimo sve zveri poljske;
na trbuhu da se vučeš
i prah da jedeš do svog veka.
15
I još mećem neprijateljstvo između tebe i žene
i između semena tvog i semena njenog;
ono će ti na glavu stajati
a ti ćeš ga u petu ujedati.
16
A ženi reče:
Tebi ću mnoge muke zadati kad zatrudniš,
s mukama ćeš decu rađati,
i volja će tvoja stajati pod vlašću muža tvog,
i on će ti biti gospodar.
17
Pa onda reče Adamu:
Što si poslušao ženu
i okusio s drveta s kog sam ti zabranio
rekavši da ne jedeš s njega,
zemlja da je prokleta s tebe,
s mukom ćeš se od nje hraniti do svog veka;
18
Trnje i korov će ti rađati,
a ti ćeš jesti zelje poljsko;
19
Sa znojem lica svog ješćeš hleb,
dokle se ne vratiš u zemlju od koje si uzet;
jer si prah, i u prah ćeš se vratiti.
20
I Adam nadede ženi svojoj ime Jeva, zato što je ona mati svima živima.
21
I načini Gospod Bog Adamu i ženi njegovoj haljine od kože, i obuče ih u njih.
22
I reče Gospod Bog: Eto, čovek posta kao jedan od nas znajući šta je dobro šta li zlo; ali sada da ne pruži ruku svoju i uzbere i s drveta od života, i okusi, te do veka živi.
23
I Gospod Bog izagna ga iz vrta edemskog da radi zemlju, od koje bi uzet;
24
i izagnav čoveka postavi pred vrtom edemskim heruvima s plamenim mačem, koji se vijaše i tamo i amo, da čuva put ka drvetu od života.
1 Mojžíšova
Chapter 3
1
Had pak byl nejchytřejší ze všech živočichů polních, kteréž byl učinil Hospodin Bůh. A ten řekl ženě: Tak-liž jest, že vám Bůh řekl: Nebudete jísti z každého stromu rajského?
2
I řekla žena hadu: Ovoce stromů rajských jíme;
3
Ale o ovoci stromu, kterýž jest u prostřed ráje, řekl Bůh: Nebudete ho jísti, aniž se ho dotknete, abyste nezemřeli.
4
I řekl had ženě: Nikoli nezemřete smrtí!
5
Ale ví Bůh, že v kterýkoli den z něho jísti budete, otevrou se oči vaše; a budete jako bohové, vědouce dobré i zlé.
6
Viduci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu i příjemný očima, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a on jedl.
7
Tedy otevříny jsou oči obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali lístí fíkového a nadělali sobě věníků.
8
A v tom uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru dennímu; i skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha, u prostřed stromoví rajského.
9
I povolal Hospodin Bůh Adama, a řekl jemu: Kdež jsi?
10
Kterýžto řekl: Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se, že jsem nahý; protož skryl jsem se.
11
I řekl Bůh: Kdožť oznámil, že jsi nahý? Nejedl-lis ale z toho stromu, z něhožť jsem jísti zapověděl?
12
I řekl Adam: Žena, kterouž jsi mi dal, aby byla se mnou, ona mi dala z stromu toho, a jedl jsem.
13
I řekl Hospodin Bůh ženě: Což jsi to učinila? I řekla žena: Had mne podvedl, i jedla jsem.
14
Tedy řekl Hospodin Bůh hadu: Že jsi to učinil, zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní; po břiše svém plaziti se budeš, a prach žráti budeš po všecky dny života svého.
15
Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.
16
Ženě pak řekl: Velice rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá, s bolestí roditi budeš děti, a pod mocí muže tvého bude žádost tvá, a on panovati bude nad tebou.
17
Adamovi také řekl: Že jsi uposlechl hlasu ženy své, a jedl jsi z stromu toho, kterýžť jsem zapověděl, řka: Nebudeš jísti z něho; zlořečená země pro tebe, s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého.
18
Trní a bodláčí tobě ploditi bude, i budeš jísti byliny polní.
19
V potu tváři své chléb jísti budeš, dokavadž se nenavrátíš do země, poněvadž jsi z ní vzat. Nebo prach jsi a v prach se navrátíš.
20
Dal pak byl Adam jméno ženě své Eva, proto že ona byla mátě všech živých.
21
I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený, a přioděl je.
22
Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na věky, vyžeňme jej.
23
I vypustil jej Hospodin Bůh z zahrady Eden, aby dělal zemi, z níž vzat byl.
24
A tak vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se, aby ostříhali cesty k stromu života.