Compare
Psalmi Davidovi 74
Linked scrollingBoth columns scroll together
Psalmi Davidovi
Chapter 74
1
Nauk Asafov. Zašto se, Bože, srdiš na nas dugo;
dimi se gnev Tvoj na ovce paše Tvoje?
2
Opomeni se sabora svog, koji si stekao od starine,
iskupio sebi u naslednu državu,
gore Siona, na kojoj si se naselio.
3
Podigni stope svoje na stare razvaline:
sve je razrušio neprijatelj u svetinji.
4
Riču neprijatelji Tvoji na mestu sabora Tvojih,
svoje običaje postavljaju mesto naših običaja.
5
Vidiš, oni su kao onaj koji podiže sekiru
na spletene grane u drveta.
6
Sve u njemu što je rezano razbiše sekirama i bradvama.
7
Ognjem sažegoše svetinju Tvoju;
na zemlju obalivši oskvrniše stan imena Tvog.
8
Rekoše u srcu svom: Potrimo ih sasvim.
Popališe sva mesta sabora Božijih na zemlji.
9
Običaja svojih ne vidimo, nema više proroka,
i nema u nas ko bi znao dokle će to trajati.
10
Dokle će se, Bože, rugati nasilnik?
Hoće li doveka protivnik prkositi imenu Tvom?
11
Zašto ustavljaš ruku svoju i desnicu svoju?
Pruži iz nedara svojih, i istrebi ih.
12
Bože, care moj,
koji od starine tvoriš spasenje posred zemlje!
13
Ti si silom svojom raskinuo more,
i satro glave vodenim nakazama.
14
Ti si razmrskao glavu krokodilu,
dao ga onima koji žive u pustinji da ga jedu.
15
Ti si otvorio izvore i potoke,
Ti si isušio reke koje ne presišu.
16
Tvoj je dan i Tvoja je noć,
Ti si postavio zvezde i sunce.
17
Ti si utvrdio sve krajeve zemaljske,
leto i zimu Ti si uredio.
18
Opomeni se toga, neprijatelj se ruga Gospodu,
i narod bezumni ne mari za ime Tvoje.
19
Ne daj zverima dušu grlice svoje,
nemoj zaboraviti stado stradalaca svojih zasvagda.
20
Pogledaj na zavet;
jer su sve pećine zemaljske pune stanova bezakonja.
21
Nevoljnik nek se ne vrati sramotan,
ništi i ubogi neka hvale ime Tvoje.
22
Ustani, Bože, brani stvar svoju,
opomeni se kako Ti se bezumnik ruga svaki dan!
23
Ne zaboravi obesti neprijatelja svojih,
vike, koju jednako dižu protivnici Tvoji!
Žalmy
Chapter 74
1
Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
2
Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
3
Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
4
Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
5
Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
6
A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
7
Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
8
Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
9
Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
10
I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
11
Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
12
Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
13
Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
14
Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
15
Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
16
Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
17
Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
18
Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
19
Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
20
Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
21
Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
22
Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
23
Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.