Compare
Psalmi Davidovi 77
Linked scrollingBoth columns scroll together
Psalmi Davidovi
Chapter 77
1
Načelniku pevača Idutunovih. Asafov psalam. Glas moj ide k Bogu, i ja prizivam Njega;
glas moj ide k Bogu, i On će me uslišiti.
2
U dan tuge svoje tražih Gospoda;
noću je ruka moja podignuta, i ne spušta se;
duša moja neće da se uteši.
3
Pominjem Boga, i uzdišem;
razmišljam, i trne duh moj.
4
Držim oči svoje da su budne;
klonuo sam, i ne mogu govoriti.
5
Prebrajam stare dane i godine od vekova.
6
Opominjem se pesama svojih noću;
razgovaram se sa srcem svojim,
i ispitujem duh svoj:
7
„Zar će se doveka gneviti na nas Gospod,
i neće više ljubiti?
8
Zar je zasvagda prestala milost Njegova,
i reč se prekinula od kolena na koleno?
9
Zar je zaboravio milostiv biti
i u gnevu zatvorio milosrđe svoje?”
10
I rekoh: Žalosna je za mene ova promena desnice Višnjega.
11
Pamtim dela Gospodnja;
pamtim pređašnje čudo Tvoje.
12
Mislio sam o svim delima Tvojim,
razmišljao o radnji Tvojoj;
13
Bože! Put je Tvoj svet;
koji je Bog tako velik kao Bog naš?
14
Ti si Bog, koji si činio čudesa,
pokazivao silu svoju među narodima;
15
Mišicom si odbranio narod svoj,
sinove Jakovljeve i Josifove.
16
Videše Te vode, Bože, videše Te vode,
i ustreptaše, i bezdane se zadrmaše.
17
Iz oblaka lijaše voda,
oblaci davahu glas,
i strele Tvoje lećahu.
18
Grmljahu gromovi Tvoji po nebu;
munje Tvoje sevahu po vasiljenoj,
zemlja se tresaše i njihaše.
19
Po moru beše put Tvoj,
i staze Tvoje po velikoj vodi,
i trag Tvoj ne poznavaše se.
20
Vodio si narod svoj kao ovce rukom Mojsijevom i Aronovom.
Žalmy
Chapter 77
1
Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.
2
Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
3
V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
4
Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.
5
Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
6
I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
7
Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
8
Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
9
Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
10
Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.
11
I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
12
Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
13
A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
14
Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
15
Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
16
Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.
17
Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
18
Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
19
Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
20
Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
21
Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.