Compare
Rimljanima poslanica svetog apostola Pavla 11
Linked scrollingBoth columns scroll together
Rimljanima poslanica svetog apostola Pavla
Chapter 11
1
Govorim, dakle: eda li Bog odbaci narod svoj? Bože sačuvaj! Jer sam i ja Izrailjac od semena Avraamovog, od kolena Venijaminovog.
2
Ne odbaci Bog narod svoj, koji napred pozna. Ili ne znate šta govori pismo za Iliju kako se tuži Bogu na Izrailja govoreći:
3
Gospode! Proroke Tvoje pobiše i oltare Tvoje raskopaše, a ja ostah jedan i traže dušu moju da je izvade.
4
A šta mu govori Božji odgovor? Ostavih sebi sedam hiljada ljudi koji ne prikloniše kolena pred Vaalom.
5
Tako, dakle, i u sadašnje vreme ostatak bi po izboru blagodati.
6
Ako li je po blagodati, onda nije od dela, jer blagodat već ne bi bila blagodat; ako li je od dela nije više blagodat, jer delo već ne bi bilo delo.
7
Šta dakle? Šta iskaše Izrailj ono ne dobi; a izbor dobi; ostali pak zaslepiše.
8
Kao što je napisano: Dade im Bog duha neosetljivog, oči da ne vide, i uši da ne čuju do samog današnjeg dana.
9
I David govori:
Da bude trpeza njihova zamka i gvožđa,
i sablazan i plata njima;
10
Da se njihove oči zaslepe da ne vide,
i leđa njihova jednako da su pognuta.
11
Govorim, dakle: eda li se spotakoše da padnu? Bože sačuvaj! Nego je njihova pogreška spasenje neznabošcima, da bi se i oni razdražili.
12
A kad je pogreška njihova bogatstvo svetu i šteta njihova bogatstvo neznabošcima, a kamoli da se ispune?
13
Jer vama govorim neznabošcima; jer, budući da sam ja apostol neznabožaca, hoću da hvalim svoju službu;
14
ne bih li kako razdražio svoj rod, i spasao koga od njih.
15
Jer kad je odmet njihov primirenje svetu, šta bi bilo primljenje, osim život iz mrtvih?
16
Ako je kvasac svet, to je i testo; i ako je koren svet, to su i grane.
17
Ako li se neke od grana odlomiše, i ti, koji si divlja maslina, pricepio si se na njih, i postao si zajedničar u korenu i u masti od masline;
18
ne hvali se granama; ako li se, pak, hvališ, ne nosiš ti korena nego koren tebe.
19
A reći ćeš: Odlomiše se grane da se ja pricepim.
20
Dobro! Neverstvom odlomiše se, a ti verom stojiš; ne ponosi se, nego se boj.
21
Jer kad Bog rođenih grana ne poštede, da i tebe kako ne nepoštedi.
22
Gledaj, dakle, dobrotu i nepošteđenje Božije: nepošteđenje na onima što otpadoše, a na sebi dobrotu Božiju, ako ostaneš u dobroti; ako li pak ne, i ti ćeš biti odsečen.
23
A i oni, ako ne ostanu u neverstvu, pricepiće se; jer ih je Bog kadar opet pricepiti.
24
Jer kad si ti odsečen od rođene masline, i pricepio se na nerođenu pitomu maslinu; a kamo li ovi koji će se pricepiti na rođenu svoju maslinu!
25
Jer vam, braćo, neću zatajiti tajnu ovu (da ne budete ponositi), slepoća Izrailju pade u deo dokle ne uđe neznabožaca koliko treba.
26
I tako će se spasti sav Izrailj, kao što je napisano:
Doći će od Siona Izbavitelj
i odvratiće bezbožnost od Jakova.
27
I ovo im je moj zavet
kad otmem njihove grehe.
28
Po jevanđelju, dakle, neprijatelji su vas radi; a po izboru ljubazni su otaca radi.
29
Jer se Bog neće raskajati za svoje darove i zvanje.
30
Jer, kao i vi što se nekad suproćaste Bogu a sad biste pomilovani njihovog radi suproćenja,
31
tako i oni sad ne hteše da veruju vašeg radi pomilovanja da bi i oni bili pomilovani.
32
Jer Bog zatvori sve u neverstvo, da sve pomiluje.
33
O dubimo bogatstva i premudrosti i razuma Božijeg! Kako su neispitivi Njegovi sudovi i neistraživi Njegovi putevi!
34
Jer ko pozna misao Gospodnju?
35
Ili ko Mu bi savetnik?
Ili ko Mu napred dade šta,
da mu se vrati?
36
Jer je od Njega i kroz Njega i u Njemu sve. Njemu slava vavek. Amin.
Římanům
Chapter 11
1
Protož pravím: Zdali jest Bůh zavrhl lid svůj? Nikoli; nebo i já Izraelský jsem, z semene Abrahamova, z pokolení Beniaminova.
2
Nezavrhlť jest Bůh lidu svého, kterýž předzvěděl. Zdali nevíte, co Písmo praví o Eliášovi? Kterak se modlí Bohu proti lidu Izraelskému řka:
3
Pane, proroky tvé zmordovali a oltáře tvé rozkopali, já pak zůstal jsem sám, a i méť duše hledají.
4
Ale co jemu dí odpověd Boží? Pozůstavil jsem sobě sedm tisíců mužů, kteříž neskláněli kolen před Bálem.
5
Takť i nyní ostatkové podle vyvolení jdoucího z pouhé milosti Boží zůstali,
6
A poněvadž z milosti, tedy ne z skutků, sic jinak milost již by nebyla milost. Pakli z skutků, tedy již není milost, jinak skutek nebyl by skutek.
7
Což tedy? Èeho hledá Izrael, toho jest nedošel, ale vyvolení došli toho, jiní pak zatvrzeni jsou,
8
(Jakož psáno jest: Dal jim Bůh ducha zkormoucení, oči, aby neviděli, a uši, aby neslyšeli,) až do dnešního dne.
9
A David dí: Budiž jim stůl jejich osidlem a pastmi a pohoršením i spravedlivým odplacením.
10
Zatmětež se oči jejich, ať nevidí, a hřbet jejich vždycky shýbej.
11
A z toho pravím: Tak-liž jsou pak Židé klesli, aby docela padli? Nikoli, ale jejich klesnutím spasení přiblížilo se pohanům, aby je tak Bůh k závidění přivedl.
12
A poněvadž pak jejich pád jest bohatství světa a zmenšení jejich jest bohatství pohanů, čím více plnost jich?
13
Vámť zajisté pravím pohanům, jelikož jsem já apoštol pohanský, přisluhování mé oslavuji,
14
Zda bych jak k závidění vzbuditi mohl ty, jenž jsou tělo mé, a k spasení přivésti aspoň některé z nich.
15
Nebo kdyžť zavržení jich jest smíření světa, co pak bude zase jich přijetí, než život z mrtvých?
16
Poněvadž prvotiny svaté jsou, takéť svaté jest i těsto; a jest-liť kořen svatý, tedy i ratolesti.
17
Žeť jsou pak některé ratolesti vylomeny, a ty, byv planou olivou, vštípen jsi místo nich a učiněn jsi účastník kořene i tučnosti olivy.
18
Proto ty se nechlub proti ratolestem. Pakli se chlubíš, věz, že ne ty kořen neseš, ale kořen tebe.
19
Pakli díš: Vylomeny jsou ratolesti, abych já byl vštípen,
20
Dobře pravíš. Pro nevěru vylomeny jsou, ale ty věrou stojíš. Nebudiž vysokomyslný, ale boj se.
21
Nebo poněvadž Bůh ratolestem přirozeným neodpustil, věz, žeť by ani tobě neodpustil.
22
A protož viz dobrotivost i zuřivost Boží. K těm zajisté, kteříž padli, zuřivost, ale k tobě dobrotivost, ač budeš-li trvati v dobrotě. Sic jinak i ty vyťat budeš.
23
Ano i oni, jestliže nezůstanou v nevěře, zase vštípeni budou. Mocenť jest zajisté Bůh zase vštípiti je.
24
Nebo poněvadž ty vyťat jsi z přirozené plané olivy a proti přirození vštípen jsi v dobrou olivu, čím více pak ti, kteříž podle přirození jsou z dobré olivy, vštípeni budou v svou vlastní olivu.
25
Neboť nechci, bratří, abyste nevěděli tohoto tajemství, (abyste nebyli sami u sebe moudří,) že zatvrdilost tato zčástky přihodila se Izraelovi, dokudž by nevešla plnost pohanů.
26
A takť všecken Izrael spasen bude, jakož psáno jest: Přijde z Siona vysvoboditel a odvrátíť bezbožnosti od Jákoba.
27
A tatoť bude smlouva má s nimi, když shladím hříchy jejich.
28
A tak s strany evangelium jsouť nepřátelé pro vás, ale podle vyvolení jsou milí pro otce svaté.
29
Darů zajisté svých a povolání Bůh nelituje.
30
Nebo jakož i vy někdy jste nebyli poslušni Boha, ale nyní milosrdenství jste došli pro jejich nevěru,
31
Tak i oni nyní neuposlechli, aby pro učiněné vám milosrdenství i oni také milosrdenství dosáhli.
32
Zavřel zajisté Bůh všecky v nevěře, aby se nade všemi smiloval.
33
Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i umění Božího! Jak jsou nezpytatelní soudové jeho a nevystižitelné cesty jeho!
34
Nebo kdo jest poznal mysl Páně? Aneb kdo jemu radil?
35
Nebo kdo prve dal jemu, a budeť mu odplaceno?
36
Nebo z něho a skrze něho a v něm jsou všecky věci, jemuž sláva na věky. Amen.