Compare
Sveto Jevanđelje po Luki 1
Linked scrollingBoth columns scroll together
Sveto Jevanđelje po Luki
Chapter 1
1
Budući da mnogi počeše opisivati događaje koji se ispuniše među nama,
2
kao što nam predaše koji isprva sami videše i sluge reči biše:
3
Namislih i ja, ispitavši sve od početka, po redu pisati tebi, čestiti Teofile,
4
da poznaš temelj onih reči kojima si se naučio.
5
U vreme Iroda cara judejskog beše neki sveštenik od reda Avijinog, po imenu Zarija, i žena njegova od plemena Aronovog, po imenu Jelisaveta.
6
A behu oboje pravedni pred Bogom, i življahu u svemu po zapovestima i uredbama Gospodnjim bez mane.
7
I ne imahu dece; jer Jelisaveta beše nerotkinja, i behu oboje već stari.
8
I dogodi se, kad on služaše po svom redu pred Bogom,
9
da po običaju sveštenstva dođe na njega da iziđe u crkvu Gospodnju da kadi.
10
I sve mnoštvo naroda beše napolju i moljaše se Bogu u vreme kađenja.
11
A njemu se pokaza anđeo Gospodnji koji stajaše s desne strane oltara kadionog.
12
I kad ga vide Zarija uplaši se i strah napade na nj.
13
A anđeo reče mu: Ne boj se, Zarija; jer je uslišena tvoja molitva: i žena tvoja Jelisaveta rodiće ti sina, i nadeni mu ime Jovan.
14
I biće tebi radost i veselje, i mnogi će se obradovati njegovom rođenju.
15
Jer će biti veliki pred Bogom, i neće piti vino ni siker; i napuniće se Duha Svetog još u utrobi matere svoje;
16
i mnoge će sinove Izrailjeve obratiti ka Gospodu Bogu njihovom;
17
i on će napred doći pred Njim u duhu i sili Ilijinoj da obrati srca otaca k deci i nevernike k mudrosti pravednika, i da pripravi Gospodu narod gotov.
18
I reče Zarija anđelu: Po čemu ću ja to poznati? Jer sam star i žena je moja vremenita.
19
I odgovarajući anđeo reče mu: Ja sam Gavrilo što stojim pred Bogom, i poslan sam da govorim s tobom i da ti javim ovu radost.
20
I evo, onemećeš i nećeš moći govoriti do onog dana dok se to ne zbude; jer nisi verovao mojim rečima koje će se zbiti u svoje vreme.
21
I narod čekaše Zariju, i čuđahu se što se zabavi u crkvi.
22
A izišavši ne mogaše da im govori; i razumeše da mu se nešto utvorilo u crkvi; i on namigivaše im; i osta nem.
23
I kad se navršiše dani njegove službe otide kući svojoj.
24
A posle ovih dana, zatrudne Jelisaveta žena njegova, i krijaše se pet meseci govoreći:
25
Tako mi učini Gospod u dane ove u koje pogleda na me da me izbavi od ukora među ljudima.
26
A u šesti mesec posla Bog anđela Gavrila u grad galilejski po imenu Nazaret
27
k devojci isprošenoj za muža, po imenu Josifa iz doma Davidovog; i devojci beše ime Marija.
28
I ušavši k njoj anđeo reče: Raduj se, blagodatna! Gospod je s tobom, blagoslovena si ti među ženama.
29
A ona, videvši ga, poplaši se od reči njegove i pomisli: Kakav bi ovo bio pozdrav?
30
I reče joj anđeo: Ne boj se, Marija! Jer si našla milost u Boga.
31
I evo zatrudnećeš, i rodićeš Sina, i nadeni Mu ime Isus.
32
On će biti veliki, i nazvaće se Sin Najvišega, i daće Mu Gospod Bog presto Davida oca Njegovog;
33
i carovaće u domu Jakovljevom vavek, i carstvu Njegovom neće biti kraja.
34
A Marija reče anđelu: Kako će to biti kad ja ne znam za muža?
35
I odgovarajući anđeo reče joj: Duh Sveti doći će na tebe, i sila Najvišeg oseniće te; zato i ono što će se roditi biće sveto, i nazvaće se Sin Božji.
36
I evo Jelisaveta, tvoja tetka, i ona zatrudne sinom u starosti svojoj, i ovo je šesti mesec njoj, koju zovu nerotkinjom.
37
Jer u Boga sve je moguće što kaže.
38
A Marija reče: Evo sluškinje Gospodnje; neka mi bude po reči tvojoj. I anđeo otide od nje.
39
A Marija ustavši onih dana, otide brzo u gornju zemlju, u grad Judin.
40
I uđe u kuću Zarijinu, i pozdravi se s Jelisavetom.
41
I kad Jelisaveta ču čestitanje Marijino, zaigra dete u utrobi njenoj, i Jelisaveta se napuni Duha Svetog,
42
i povika zdravo i reče: Blagoslovena si ti među ženama, i blagosloven je plod utrobe tvoje.
43
I otkud meni ovo da dođe mati Gospoda mog k meni?
44
Jer gle, kad dođe glas čestitanja tvog u uši moje, zaigra dete radosno u utrobi mojoj.
45
I blago onoj koja verova, jer će se izvršiti šta joj kaza Gospod.
46
I reče Marija:
Veliča duša moja Gospoda;
47
I obradova se duh moj Bogu Spasu mom,
48
Što pogleda na poniženje sluškinje svoje;
jer gle, odsad će me zvati blaženom svi naraštaji;
49
Što mi učini veličinu silni,
i sveto ime Njegovo;
50
I milost je Njegova od kolena na koleno
onima koji Ga se boje.
51
Pokaza silu rukom svojom;
razasu ponosite u mislima srca njihovih.
52
Zbaci silne s prestola,
i podiže ponižene.
53
Gladne napuni blaga,
i bogate otpusti prazne.
54
Primi Izrailja, slugu svog,
da se opomene milosti.
55
Kao što govori ocima našim,
Avraamu i semenu njegovom doveka.
56
Marija pak sedi s njom oko tri meseca, i vrati se kući svojoj.
57
A Jelisaveti dođe vreme da rodi, i rodi sina.
58
I čuše njeni susedi i rodbina da je Gospod pokazao veliku milost svoju na njoj, i radovahu se s njom.
59
I u osmi dan dođoše da obrežu dete, i hteše da mu nadenu ime oca njegovog, Zarija.
60
I odgovarajući mati njegova reče: Ne, nego da bude Jovan.
61
I rekoše joj: Nikoga nema u rodbini tvojoj da mu je takvo ime.
62
I namigivahu ocu njegovom kako bi on hteo da mu nadenu ime.
63
I zaiskavši daščicu, napisa govoreći: Jovan mu je ime. I začudiše se svi.
64
I odmah mu se otvoriše usta i jezik njegov i govoraše hvaleći Boga.
65
I uđe strah u sve susede njihove; i po svoj gornjoj Judeji razglasi se sav ovaj događaj.
66
I svi koji čuše metnuše u srce svoje govoreći: Šta će biti iz ovog deteta? I ruka Gospodnja beše sa njim.
67
I Zarija otac njegov napuni se Duha Svetog, i prorokova govoreći:
68
Blagosloven Gospod Bog Jakovljev
što pohodi i izbavi narod svoj,
69
I podiže nam rog spasenja
u domu Davida sluge svog,
70
Kao što govori ustima svetih proroka svojih od veka
71
Da će nas izbaviti od naših neprijatelja
i iz ruku svih koji mrze na nas;
72
Učiniti milost ocima našim,
i opomenuti se svetog zaveta svog,
73
Kletve kojom se kleo Avraamu ocu našem da će nam dati
74
Da se izbavimo iz ruku neprijatelja svojih,
i da mu služimo bez straha,
75
I u svetosti i u pravdi pred Njim dok smo god živi.
76
I ti, dete, nazvaćeš se prorok Najvišega;
jer ćeš ići napred pred licem Gospodnjim da Mu pripraviš put;
77
Da daš razum spasenja narodu njegovom
za oproštenje greha njihovih,
78
Po dubokoj milosti Boga našeg,
po kojoj nas je pohodio istok s visine;
79
Da obasjaš one koji sede u tami i u senu smrtnom;
da uputiš noge naše na put mira.
80
A dete rastijaše i jačaše duhom, i beše u pustinji dotle dok se ne pokaza Izrailju.
Lukáš
Chapter 1
1
Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž jsou u nás jisté,
2
Jakž jsou nám vydali ti, kteřížto od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli,
3
Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti došel, tobě z gruntu o tom pořádně vypsati, výborný Theofile,
4
Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.
5
Byl za dnů Herodesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.
6
Byli pak oba spravedliví před obličejem Božím, chodíce ve všech přikázáních a spravedlnostech Páně bez úhony.
7
A neměli plodu, protože Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.
8
I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,
9
Že vedle obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.
10
A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.
11
Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.
12
A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.
13
I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.
14
Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí z jeho narození budou se radovati.
15
Bude zajisté veliký před obličejem Páně, a vína i nápoje opojného nebudeť píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.
16
A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
17
Neboť, on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby tak připravil Pánu lid hotový.
18
I řekl Zachariáš k andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.
19
Odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před obličejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.
20
A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do toho dne, v kterémž se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.
21
Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.
22
Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.
23
I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.
24
A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:
25
Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichžto vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.
26
V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,
27
Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.
28
I všed k ní anděl, dí: Zdráva milosti došlá, Pán Bůh s tebou, požehnaná ty mezi ženami.
29
Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
30
I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.
31
A počneš v životě a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.
32
Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.
33
A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce.
34
I řekla Maria k andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?
35
A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.
36
A aj, Alžběta, příbuzná tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.
37
Neboť nebude nemožné u Boha všeliké slovo.
38
I řekla Maria: Aj, služebnice Páně, staniž mi se podle slova tvého. I odšel od ní anděl.
39
Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.
40
I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.
41
I stalo se, jakž uslyšela pozdravení Marie Alžběta, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.
42
I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.
43
A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?
44
Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.
45
A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.
46
Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
47
A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém,
48
Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.
49
Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho,
50
A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
51
Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
52
Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.
53
Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.
54
Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své
55
(Jakož mluvil k otcům našim, k Abrahamovi a semeni jeho) na věky.
56
I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a potom navrátila se do domu svého.
57
Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila; i porodila syna.
58
A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.
59
Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.
60
Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.
61
I řekli k ní: Však nižádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.
62
I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.
63
A on požádav deštičky, napsal řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.
64
A ihned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.
65
Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.
66
A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I kteraké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.
67
Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval řka:
68
Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že jest navštívil, a učinil vykoupení lidu svému,
69
A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého,
70
Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků,
71
O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,
72
Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,
73
Na přísahu, kterouž jest přisáhl Abrahamovi, otci našemu, že jistě nám to dá,
74
Abychom bez strachu, z ruky nepřátel našich jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,
75
V svatosti a v spravedlnosti před obličejem jeho, po všecky dny života našeho.
76
Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,
77
Aby bylo dáno umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,
78
Skrze srdečné milosrdenství Boha našeho, v němžto navštívil nás, vyšed z výsosti,
79
Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.
80
Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.