Compare
Sveto Jevanđelje po Marku 5
Linked scrollingBoth columns scroll together
Sveto Jevanđelje po Marku
Chapter 5
1
I dođoše preko mora u okolinu gadarinsku.
2
I kad iziđe iz lađe, odmah Ga srete čovek s duhom nečistim,
3
koji življaše u grobovima i niko ga ne mogaše svezati ni verigama;
4
jer je mnogo puta bio metnut u puta i u verige, pa je iskidao verige i puta izlomio; i niko ga ne mogaše ukrotiti.
5
I jednako dan i noć bavljaše se u grobovima i u gorama vičući i bijući se kamenjem.
6
A kad vide Isusa iz daleka, poteče i pokloni Mu se.
7
I povikavši glasno reče: Šta je Tebi do mene, Isuse Sine Boga Višnjeg? Zaklinjem Te Bogom, ne muči me.
8
Jer mu govoraše: Izađi, duše nečisti, iz čoveka.
9
I pitaše ga: Kako ti je ime? I odgovori Mu: Legeon mi je ime; jer nas je mnogo.
10
I moliše Ga veoma da ih ne šalje iz one okoline.
11
A onde po bregu paslo je veliko krdo svinja.
12
I moliše Ga svi đavoli govoreći: Pošalji nas u svinje da u njih uđemo.
13
I dopusti im Isus odmah. I izašavši duhovi nečisti uđoše u svinje; i navali krdo s brega u more; a beše ih oko dve hiljade: i potopiše se u moru.
14
A svinjari pobegoše, i javiše u gradu i po selima. I izađoše ljudi da vide šta je bilo.
15
I dođoše k Isusu, i videše besnoga u kome je bio legeon gde sedi obučen i pametan; i uplašiše se.
16
A oni što su videli kazaše im šta bi od besnoga i od svinja.
17
I počeše Ga moliti da ide iz njihovih krajeva.
18
I kad uđe u lađu, moljaše Ga onaj što je bio besan da bude s Njim.
19
A Isus ne dade mu, već mu reče: Idi kući svojoj k svojima i kaži im šta ti Gospod učini, i kako te pomilova.
20
I ode i poče pripovedati u Deset gradova šta mu učini Isus; i svi se divljahu.
21
I kad pređe Isus u lađi opet na one strane, skupi se narod mnogi oko Njega; i beše kraj mora.
22
I gle, dođe jedan od starešina zborničkih po imenu Jair; i videvši Ga pade pred noge Njegove.
23
I moljaše Ga vrlo govoreći: Kći je moja na samrti; da dođeš i da metneš na nju ruke da ozdravi i živi.
24
I pođe s njim. I za Njim iđaše naroda mnogo i turkahu Ga.
25
I žena nekakva koja je dvanaest godina bolovala od tečenja krvi
26
i veliku muku podnela od mnogih lekara, i potrošila sve što je imala, i ništa joj nisu pomogli, nego još gore načinili,
27
kad je čula za Isusa, dođe u narodu sastrag, i dotače se haljine Njegove.
28
Jer govoraše: Ako se samo dotaknem haljina Njegovih ozdraviću.
29
I odmah presahnu izvor krvi njene, i oseti u telu da ozdravi od bolesti.
30
I odmah Isus oseti u sebi silu što izađe iz Njega, i obazrevši se na narod reče: Ko se to dotače mojih haljina?
31
I rekoše Mu učenici Njegovi: Vidiš narod gde Te turka, pa pitaš: Ko se dotače mene?
32
I On se obaziraše da vidi onu koja to učini.
33
A žena uplašivši se drhtaše, i znajući šta joj se dogodi, dođe i kleče pred Njim, i kaza Mu svu istinu.
34
A On reče joj: Kćeri! Vera tvoja pomože ti; idi s mirom, i budi zdrava od bolesti svoje.
35
Još On govoraše, a dođoše od starešine zborničkog govoreći: Kći tvoja umre; što već trudiš učitelja?
36
A Isus odmah čuvši reč što rekoše reče starešini: Ne boj se, samo veruj.
37
I ne dade za sobom ići nikome osim Petra i Jakova i Jovana brata Jakovljevog.
38
I dođe u kuću starešine zborničkog, i vide vrevu i plač i jauk veliki.
39
I ušavši reče im: Šta ste uzavreli te plačete? Devojka nije umrla, nego spava.
40
I podsmevahu Mu se. A On isteravši sve uze oca devojčinog i mater i koji behu s Njim, i uđe gde ležaše devojka.
41
I uzevši devojku za ruku reče joj: Talita kumi, koje znači: Devojko, tebi govorim, ustani.
42
I odmah usta devojka i hođaše; a beše od dvanaest godina. I začudiše se čudom velikim.
43
I zapreti im vrlo da niko ne dozna za to, i reče: Podajte joj nek jede.
Marek
Chapter 5
1
Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských.
2
A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého.
3
Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo již mohl řetězy svázati,
4
Nebo často jsa pouty a řetězy okován, polámal řetězy a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho zkrotiti.
5
A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením.
6
Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu,
7
A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.
8
(Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)
9
I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, neb jest nás mnoho.
10
I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.
11
Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se.
12
I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme.
13
I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům,) i ztonuli v moři.
14
Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli lidé, aby viděli, co je se to stalo.
15
I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž byl trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa a maje zdravý rozum, toho totiž, kterýž měl tmu ďáblů. I báli se.
16
A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství, i o vepřích.
17
Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich.
18
A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen byl od ďábelství, aby byl s ním.
19
Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak jest veliké věci učinil tobě Hospodin, a slitoval se nad tebou.
20
I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni.
21
A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A on byl u moře.
22
A aj, přišel jeden z knížat školy Židovské, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho,
23
A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Prosím, pojď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.
24
I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskli jej.
25
(Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let,
26
A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla,
27
Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu pozadu, a dotkla se roucha jeho.
28
Neb řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.
29
A hned přestal jest krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého.
30
A hned Ježíš poznav sám v sobě, že jest moc vyšla z něho k uzdravení, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?
31
I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?
32
I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která jest to učinila.
33
Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu.
34
On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)
35
A když on ještě mluvil, přišli někteří z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra?
36
Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř.
37
I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.
38
I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.
39
I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať jest děvečka, ale spí.
40
I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal toliko otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela.
41
A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi, jenž se vykládá: Děvečko, (toběť pravím,) vstaň.
42
A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým.
43
A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti.