Compare
Sveto Jevanđelje po Mateju 22
Linked scrollingBoth columns scroll together
Sveto Jevanđelje po Mateju
Chapter 22
1
I odgovarajući Isus opet reče im u pričama govoreći:
2
Carstvo je nebesko kao čovek car koji načini svadbu sinu svom.
3
I posla sluge svoje da zovu zvanice na svadbu; i ne hteše doći.
4
Opet posla druge sluge govoreći: Kažite zvanicama: Evo sam obed svoj ugotovio, i junci moji i hranjenici poklani su, i sve je gotovo; dođite na svadbu.
5
A oni ne marivši otidoše ovaj u polje svoje, a ovaj k trgovini svojoj.
6
A ostali uhvatiše sluge njegove, izružiše ih, i pobiše ih.
7
A kad to ču car onaj, razgnevi se i poslavši vojsku svoju pogubi krvnike one, i grad njihov zapali.
8
Tada reče slugama svojim: Svadba je dakle gotova, a zvanice ne biše dostojne.
9
Idite dakle na raskršće i koga god nađete, dozovite na svadbu.
10
I izišavši sluge one na raskršća sabraše sve koje nađoše, zle i dobre; i stolovi napuniše se gostiju.
11
Izašavši pak car da vidi goste ugleda onde čoveka neobučenog u svadbeno ruho.
12
I reče mu: Prijatelju! Kako si došao amo bez svadbenog ruha? A on oćute.
13
Tada reče car slugama: Svežite mu ruke i noge, pa ga uzmite te bacite u tamu najkrajnju; onde će biti plač i škrgut zuba.
14
Jer su mnogi zvani, ali je malo izbranih.
15
Tada otidoše fariseji i načiniše veće kako bi Ga uhvatili u reči.
16
I poslaše k Njemu učenike svoje s Irodovcima, te rekoše: Učitelju! Znamo da si istinit, i putu Božjem zaista učiš, i ne mariš ni za koga, jer ne gledaš ko je ko.
17
Kaži nam dakle šta misliš ti? Treba li dati harač ćesaru ili ne?
18
Razumevši Isus lukavstvo njihovo reče: Što me kušate, licemeri?
19
Pokažite mi novac harački. A oni donesoše Mu novac.
20
I reče im: Čiji je obraz ovaj i natpis?
21
I rekoše Mu: Ćesarev. Tada reče im: Podajte dakle ćesarevo ćesaru, i Božje Bogu.
22
I čuvši diviše se, i ostavivši Ga otidoše.
23
Taj dan pristupiše k Njemu sadukeji koji govore da nema vaskrsenja, i upitaše Ga
24
govoreći: Učitelju! Mojsije reče: Ako ko umre bez dece, da uzme brat njegov ženu njegovu i da podigne seme bratu svom.
25
U nas beše sedam braće; i prvi oženivši se umre, i ne imavši poroda ostavi ženu svoju bratu svom.
26
A tako i drugi, i treći, sve do sedmog.
27
A posle svih umre i žena.
28
O vaskrsenju dakle koga će od sedmorice biti žena? Jer je za svima bila.
29
A Isus odgovarajući reče im: Varate se, ne znajući Pisma ni sile Božje.
30
Jer o vaskrsenju niti će se ženiti ni udavati; nego su kao anđeli Božji na nebu.
31
A za vaskrsenje mrtvih niste li čitali šta vam je rekao Bog govoreći:
32
Ja sam Bog Avraamov, i Bog Isakov, i Bog Jakovljev! Nije Bog Bog mrtvih, nego živih.
33
I čuvši narod divljaše se nauci Njegovoj.
34
A fariseji čuvši da posrami sadukeje sabraše se zajedno.
35
I upita jedan od njih zakonik kušajući Ga i govoreći:
36
Učitelju! Koja je zapovest najveća u zakonu?
37
A Isus reče mu: Ljubi Gospoda Boga svog svim srcem svojim, i svom dušom svojom, i svom misli svojom.
38
Ovo je prva i najveća zapovest.
39
A druga je kao i ova: Ljubi bližnjeg svog kao samog sebe.
40
O ovima dvema zapovestima visi sav zakon i proroci.
41
A kad se sabraše fariseji, upita ih Isus
42
govoreći: Šta mislite za Hrista, čiji je sin? Rekoše Mu: Davidov.
43
Reče im: Kako dakle David Njega duhom naziva Gospodom govoreći:
44
Reče Gospod Gospodu mom:
Sedi meni s desne strane,
dok položim neprijatelje Tvoje podnožje nogama Tvojim?
45
Kad dakle David naziva Njega Gospodom, kako mu je sin?
46
I niko Mu ne mogaše odgovoriti reči; niti smede ko od tog dana da Ga zapita više.
Matouš
Chapter 22
1
I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
2
Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
3
I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
4
Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
5
Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
6
Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
7
A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
8
Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
9
Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
10
I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
11
Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
12
I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
13
Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
14
Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
15
Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
16
I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
17
Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
18
Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
19
Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
20
I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání?
21
Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
22
To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
23
V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
24
Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
25
I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
26
Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
27
Nejposléze pak po všech umřela i žena.
28
Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
29
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
30
Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
31
O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
32
Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
33
A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
34
Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
35
I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
36
Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
37
I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
38
To jest přední a veliké přikázání.
39
Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
40
Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
41
A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
42
Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
43
Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
44
Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
45
Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
46
A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.