Comparar

Ezequiel 24

Desplazamiento vinculadoLas dos columnas se desplazan juntas

Ezequiel

Capítulo 24
1 De novo, no nono ano, no décimo mês, no décimo dia do mês, a palavra do SENHOR veio a mim, dizendo:
2 “Filho do homem, escreva o nome do dia, deste exato dia. O rei da Babilônia se aproximou de Jerusalém neste exato dia.
3 Proponha uma parábola à casa rebelde, e diga-lhes: ‘Assim diz o Senhor DEUS: “Ponha o caldeirão no fogo. Ponha-o, e também derrame água nele.
4 Ajunte os seus pedaços nele, todos os pedaços bons: a coxa e a espádua. Encha-o com os ossos escolhidos.
5 Pegue o melhor do rebanho, e também empilhe lenha para os ossos debaixo do caldeirão. Faça-o ferver bem. Sim, que os seus ossos sejam cozidos dentro dele.”
6 “‘Portanto, assim diz o Senhor DEUS: “Ai da cidade sanguinária, do caldeirão cuja ferrugem está nele, e cuja ferrugem não saiu dele! Tire dele pedaço por pedaço sem lançar sortes sobre ele.
7 “‘“Pois o sangue que ela derramou está no meio dela. Ela o colocou sobre a rocha nua. Ela não o derramou no chão, para cobri-lo com pó.
8 Para fazer subir a ira para tomar vingança, eu coloquei o seu sangue sobre a rocha nua, para que não fosse coberto.”
9 “‘Portanto, assim diz o Senhor DEUS: “Ai da cidade sanguinária! Eu também farei grande a fogueira.
10 Amontoe a lenha. Aumente o fogo. Cozinhe bem a carne. Engrosse o caldo, e deixe os ossos queimarem.
11 Então coloque-o vazio sobre as suas brasas, para que aqueça, e o seu bronze queime, e para que a sua imundície se derreta nele, para que a sua ferrugem seja consumida.
12 Ela está exausta de tanto trabalho; contudo a sua grande ferrugem, nem mesmo pelo fogo a deixa.
13 “‘“Na sua imundície há lascívia. Porque eu a purifiquei e você não foi purificada, você não será mais purificada da sua imundície, até que eu tenha feito a minha ira repousar sobre você.
14 “‘“Eu, o SENHOR, falei. Isso acontecerá, e eu o farei. Não voltarei atrás. Não pouparei. Não me arrependerei. De acordo com os seus caminhos e de acordo com as suas ações, eles a julgarão”, diz o Senhor DEUS.’”
15 A palavra do SENHOR também veio a mim, dizendo:
16 “Filho do homem, eis que tirarei de você o desejo dos seus olhos com um só golpe; contudo você não deverá lamentar nem chorar, nem deixar que as suas lágrimas escorram.
17 Suspire, mas não em voz alta. Não faça luto pelos mortos. Amarre o seu turbante, e ponha as suas sandálias nos pés. Não cubra os seus lábios, e não coma o pão dos pranteadores.”
18 Então eu falei ao povo pela manhã, e à tarde a minha esposa morreu. E na manhã seguinte fiz como me foi ordenado.
19 O povo me perguntou: “Você não vai nos dizer o que essas coisas significam para nós, para que você aja dessa maneira?”
20 Então eu lhes disse: “A palavra do SENHOR veio a mim, dizendo:
21 ‘Diga à casa de Israel: “Assim diz o Senhor DEUS: ‘Eis que profanarei o meu santuário, o orgulho do poder de vocês, o desejo dos seus olhos, e aquilo de que a sua alma tem compaixão; e os seus filhos e as suas filhas que vocês deixaram para trás cairão à espada.
22 Vocês farão como eu fiz. Vocês não cobrirão os lábios nem comerão o pão dos pranteadores.
23 Os seus turbantes estarão nas suas cabeças, e as suas sandálias nos seus pés. Vocês não lamentarão nem chorarão; mas definharão nas suas iniquidades, e gemerão uns com os outros.
24 Assim Ezequiel será um sinal para vocês; de acordo com tudo o que ele fez, vocês farão. Quando isso acontecer, então vocês saberão que eu sou o Senhor DEUS.’”’”
25 “Você, filho do homem, não será no dia em que eu tirar deles a sua força, a alegria da sua glória, o desejo dos seus olhos, e aquilo em que colocaram o seu coração — os seus filhos e as suas filhas —
26 que naquele dia aquele que escapar virá a você, para fazer com que você ouça isso com os seus ouvidos?
27 Naquele dia a sua boca se abrirá para aquele que escapou, e você falará e não será mais mudo. Assim você será um sinal para eles. Então eles saberão que eu sou o SENHOR.”

Ezechiel

Capítulo 24
1 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně léta devátého, měsíce desátého, desátého dne téhož měsíce, řkoucí:
2 Synu člověčí, napiš sobě jméno tohoto dne, vlastně dnešního dne tohoto: nebo oblehl král Babylonský Jeruzalém právě tohoto dnešního dne.
3 A předlož tomu domu zpurnému podobenství, řka k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Přistav tento hrnec, přistav a nalej také do něho vody.
4 A sebera kusy náležité do něho, každý kus dobrý, stehno i plece, a nejlepšími kostmi napln jej.
5 Přivezmi i nejlepších bravů, a udělej oheň z kostí pod ním, způsob, ať to vře, ažby kypělo, ať se i kosti jeho rozvaří v něm.
6 Protož takto praví Panovník Hospodin: Běda městu tomu vražedlnému, hrnci, v němž zůstává připálenina jeho, z něhož, pravím, připálenina jeho nevychází. Po kusích, po kusích vytahuj z něho, nepadneť na něj los.
7 Nebo krev jest u prostřed něho. Na vysedlou skálu vystavilo ji; nevylilo jí na zemi, aby ji prach přikryl.
8 I já zanítě prchlivost k vykonání pomsty, vystavím krev na vysedlou skálu, aby nebyla přikryta.
9 Protož takto praví Panovník Hospodin: Běda městu vražedlnému, i já udělám veliký oheň,
10 Přikládaje dříví, rozněcuje oheň, v nic obraceje maso, a kořeně kořením, tak že i kosti spáleny budou.
11 A postavím ten hrnec na uhlí jeho prázdný, aby se zhřela i rozpálila měď jeho, ažby se vyvařila u prostřed něho nečistota jeho, a vyprázdnila připálenina jeho.
12 Klamy svými bylo mi těžké, protož nevyjde z něho množství šumu jeho; do ohně musí šum jeho.
13 V tvé nečistotě jest nešlechetnost, proto že jsem tě očišťoval, však nejsi očištěno. Nebudeš více očišťováno od nečistoty své, až i doložím prchlivost svou na tebe.
14 Já Hospodin mluvil jsem, dojdeť, a učiním to; neustoupímť, aniž se slituji, ani želeti budu. Podlé cest tvých a činů tvých budou tě souditi, praví Panovník Hospodin.
15 Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
16 Synu člověčí, aj, já odejmu od tebe žádost očí tvých v náhle, však nekvěl ani plač, a nechť nevycházejí slzy tvé.
17 Stonati přestaň, smutku, jakž bývá nad mrtvým, nenes, klobouk svůj vstav na sebe, a střevíce své obuj na nohy své, a nezastírej brady své, aniž pokrmu čího jez.
18 Což když jsem pověděl lidu ráno, tedy umřela žena má u večer. I učinil jsem na ráno, jakž mi rozkázáno bylo.
19 I řekl ke mně lid: Což nám neoznámíš, co tyto věci nám znamenají, kteréž činíš?
20 Tedy řekl jsem jim: Slovo Hospodinovo stalo se ke mně, řkoucí:
21 Rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já poškvrním svatyně své, vyvýšenosti síly vaší, žádosti očí vašich a toho, čehož šanuje duše vaše. Též synové vaši i dcery vaše, kterýchž jste zanechali, mečem padnou.
22 I budete tak činiti, jakž já činím. Brady nezastřete, aniž čího pokrmu jísti budete.
23 A majíce klobouky své na hlavách svých a střevíce na nohách svých, nebudete kvíliti ani plakati, ale svadnouce pro nepravosti své, úpěti budete jeden s druhým.
24 Nebo jest vám Ezechiel zázrakem. Všecko, což on činí, budete činiti, a když to přijde, tedy zvíte, že já jsem Panovník Hospodin.
25 Ty pak synu člověčí, zdali v ten den, když já odejmu od nich sílu jejich, veselé okrasy jejich, žádost očí jejich, a to, po čemž touží duše jejich, syny jejich i dcery jejich,
26 Zdali v ten den přijde k tobě ten, kdož uteče, vypravuje tu novinu?
27 V ten den otevrou se ústa tvá při přítomnosti toho, kterýž ušel, i budeš mluviti, a nebudeš více němým. Takž jim budeš zázrakem, i zvědí, že já jsem Hospodin.

Elegir un libro