Confronta
Ezequiel 24
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Ezequiel
Capitolo 24
1
De novo, no nono ano, no décimo mês, no décimo dia do mês, a palavra do SENHOR veio a mim, dizendo:
2
“Filho do homem, escreva o nome do dia, deste exato dia. O rei da Babilônia se aproximou de Jerusalém neste exato dia.
3
Proponha uma parábola à casa rebelde, e diga-lhes: ‘Assim diz o Senhor DEUS:
“Ponha o caldeirão no fogo.
Ponha-o,
e também derrame água nele.
4
Ajunte os seus pedaços nele,
todos os pedaços bons:
a coxa e a espádua.
Encha-o com os ossos escolhidos.
5
Pegue o melhor do rebanho,
e também empilhe lenha para os ossos debaixo do caldeirão.
Faça-o ferver bem.
Sim, que os seus ossos sejam cozidos dentro dele.”
6
“‘Portanto, assim diz o Senhor DEUS:
“Ai da cidade sanguinária,
do caldeirão cuja ferrugem está nele,
e cuja ferrugem não saiu dele!
Tire dele pedaço por pedaço
sem lançar sortes sobre ele.
7
“‘“Pois o sangue que ela derramou está no meio dela.
Ela o colocou sobre a rocha nua.
Ela não o derramou no chão,
para cobri-lo com pó.
8
Para fazer subir a ira para tomar vingança,
eu coloquei o seu sangue sobre a rocha nua,
para que não fosse coberto.”
9
“‘Portanto, assim diz o Senhor DEUS:
“Ai da cidade sanguinária!
Eu também farei grande a fogueira.
10
Amontoe a lenha.
Aumente o fogo.
Cozinhe bem a carne.
Engrosse o caldo,
e deixe os ossos queimarem.
11
Então coloque-o vazio sobre as suas brasas,
para que aqueça,
e o seu bronze queime,
e para que a sua imundície se derreta nele,
para que a sua ferrugem seja consumida.
12
Ela está exausta de tanto trabalho;
contudo a sua grande ferrugem,
nem mesmo pelo fogo a deixa.
13
“‘“Na sua imundície há lascívia. Porque eu a purifiquei e você não foi purificada, você não será mais purificada da sua imundície, até que eu tenha feito a minha ira repousar sobre você.
14
“‘“Eu, o SENHOR, falei. Isso acontecerá, e eu o farei. Não voltarei atrás. Não pouparei. Não me arrependerei. De acordo com os seus caminhos e de acordo com as suas ações, eles a julgarão”, diz o Senhor DEUS.’”
15
A palavra do SENHOR também veio a mim, dizendo:
16
“Filho do homem, eis que tirarei de você o desejo dos seus olhos com um só golpe; contudo você não deverá lamentar nem chorar, nem deixar que as suas lágrimas escorram.
17
Suspire, mas não em voz alta. Não faça luto pelos mortos. Amarre o seu turbante, e ponha as suas sandálias nos pés. Não cubra os seus lábios, e não coma o pão dos pranteadores.”
18
Então eu falei ao povo pela manhã, e à tarde a minha esposa morreu. E na manhã seguinte fiz como me foi ordenado.
19
O povo me perguntou: “Você não vai nos dizer o que essas coisas significam para nós, para que você aja dessa maneira?”
20
Então eu lhes disse: “A palavra do SENHOR veio a mim, dizendo:
21
‘Diga à casa de Israel: “Assim diz o Senhor DEUS: ‘Eis que profanarei o meu santuário, o orgulho do poder de vocês, o desejo dos seus olhos, e aquilo de que a sua alma tem compaixão; e os seus filhos e as suas filhas que vocês deixaram para trás cairão à espada.
22
Vocês farão como eu fiz. Vocês não cobrirão os lábios nem comerão o pão dos pranteadores.
23
Os seus turbantes estarão nas suas cabeças, e as suas sandálias nos seus pés. Vocês não lamentarão nem chorarão; mas definharão nas suas iniquidades, e gemerão uns com os outros.
24
Assim Ezequiel será um sinal para vocês; de acordo com tudo o que ele fez, vocês farão. Quando isso acontecer, então vocês saberão que eu sou o Senhor DEUS.’”’”
25
“Você, filho do homem, não será no dia em que eu tirar deles a sua força, a alegria da sua glória, o desejo dos seus olhos, e aquilo em que colocaram o seu coração — os seus filhos e as suas filhas —
26
que naquele dia aquele que escapar virá a você, para fazer com que você ouça isso com os seus ouvidos?
27
Naquele dia a sua boca se abrirá para aquele que escapou, e você falará e não será mais mudo. Assim você será um sinal para eles. Então eles saberão que eu sou o SENHOR.”
Ezechiel
Capitolo 24
1
Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně léta devátého, měsíce desátého, desátého dne téhož měsíce, řkoucí:
2
Synu člověčí, napiš sobě jméno tohoto dne, vlastně dnešního dne tohoto: nebo oblehl král Babylonský Jeruzalém právě tohoto dnešního dne.
3
A předlož tomu domu zpurnému podobenství, řka k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Přistav tento hrnec, přistav a nalej také do něho vody.
4
A sebera kusy náležité do něho, každý kus dobrý, stehno i plece, a nejlepšími kostmi napln jej.
5
Přivezmi i nejlepších bravů, a udělej oheň z kostí pod ním, způsob, ať to vře, ažby kypělo, ať se i kosti jeho rozvaří v něm.
6
Protož takto praví Panovník Hospodin: Běda městu tomu vražedlnému, hrnci, v němž zůstává připálenina jeho, z něhož, pravím, připálenina jeho nevychází. Po kusích, po kusích vytahuj z něho, nepadneť na něj los.
7
Nebo krev jest u prostřed něho. Na vysedlou skálu vystavilo ji; nevylilo jí na zemi, aby ji prach přikryl.
8
I já zanítě prchlivost k vykonání pomsty, vystavím krev na vysedlou skálu, aby nebyla přikryta.
9
Protož takto praví Panovník Hospodin: Běda městu vražedlnému, i já udělám veliký oheň,
10
Přikládaje dříví, rozněcuje oheň, v nic obraceje maso, a kořeně kořením, tak že i kosti spáleny budou.
11
A postavím ten hrnec na uhlí jeho prázdný, aby se zhřela i rozpálila měď jeho, ažby se vyvařila u prostřed něho nečistota jeho, a vyprázdnila připálenina jeho.
12
Klamy svými bylo mi těžké, protož nevyjde z něho množství šumu jeho; do ohně musí šum jeho.
13
V tvé nečistotě jest nešlechetnost, proto že jsem tě očišťoval, však nejsi očištěno. Nebudeš více očišťováno od nečistoty své, až i doložím prchlivost svou na tebe.
14
Já Hospodin mluvil jsem, dojdeť, a učiním to; neustoupímť, aniž se slituji, ani želeti budu. Podlé cest tvých a činů tvých budou tě souditi, praví Panovník Hospodin.
15
Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
16
Synu člověčí, aj, já odejmu od tebe žádost očí tvých v náhle, však nekvěl ani plač, a nechť nevycházejí slzy tvé.
17
Stonati přestaň, smutku, jakž bývá nad mrtvým, nenes, klobouk svůj vstav na sebe, a střevíce své obuj na nohy své, a nezastírej brady své, aniž pokrmu čího jez.
18
Což když jsem pověděl lidu ráno, tedy umřela žena má u večer. I učinil jsem na ráno, jakž mi rozkázáno bylo.
19
I řekl ke mně lid: Což nám neoznámíš, co tyto věci nám znamenají, kteréž činíš?
20
Tedy řekl jsem jim: Slovo Hospodinovo stalo se ke mně, řkoucí:
21
Rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já poškvrním svatyně své, vyvýšenosti síly vaší, žádosti očí vašich a toho, čehož šanuje duše vaše. Též synové vaši i dcery vaše, kterýchž jste zanechali, mečem padnou.
22
I budete tak činiti, jakž já činím. Brady nezastřete, aniž čího pokrmu jísti budete.
23
A majíce klobouky své na hlavách svých a střevíce na nohách svých, nebudete kvíliti ani plakati, ale svadnouce pro nepravosti své, úpěti budete jeden s druhým.
24
Nebo jest vám Ezechiel zázrakem. Všecko, což on činí, budete činiti, a když to přijde, tedy zvíte, že já jsem Panovník Hospodin.
25
Ty pak synu člověčí, zdali v ten den, když já odejmu od nich sílu jejich, veselé okrasy jejich, žádost očí jejich, a to, po čemž touží duše jejich, syny jejich i dcery jejich,
26
Zdali v ten den přijde k tobě ten, kdož uteče, vypravuje tu novinu?
27
V ten den otevrou se ústa tvá při přítomnosti toho, kterýž ušel, i budeš mluviti, a nebudeš více němým. Takž jim budeš zázrakem, i zvědí, že já jsem Hospodin.