Confronta
Dela svetih apostola – Pisao ih sveti apostol i jevanđelista Luka 14
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Dela svetih apostola – Pisao ih sveti apostol i jevanđelista Luka
Capitolo 14
1
U Ikoniji pak dogodi se da oni zajedno uđoše o zbornicu jevrejsku, i govorahu tako da verova veliko mnoštvo Jevreja i Grka.
2
A Jevreji koji ne verovahu podbuniše i razdražiše duše neznabožaca na braću.
3
Ali oni ostaše dosta vremena govoreći slobodno u Gospodu koji svedočaše reč blagodati svoje i davaše te se tvorahu znaci i čudesa rukama njihovim.
4
A mnoštvo gradsko razdeli se, i jedni behu s Jevrejima, a jedni s apostolima.
5
A kad navališe i neznabošci i Jevreji sa svojim poglavarima da im dosade i kamenjem da ih pobiju,
6
oni doznavši pobegoše u gradove likaonske, u Listru i u Dervu i u okolinu njihovu.
7
I onamo propovedahu jevanđelje.
8
I jedan čovek u Listri seđaše nemoćan u nogama, i beše hrom od utrobe matere svoje, i ne beše nikad hodio.
9
Ovaj slušaše Pavla gde govori. Pavle pogledavši na nj i videvši da veruje da će ozdraviti,
10
reče velikim glasom: Tebi govorim u ime Gospoda Isusa Hrista, ustani na svoje noge upravo. I skoči, i hođaše.
11
A kad vide narod šta učini Pavle, podigoše glas svoj govoreći likaonski: Bogovi načiniše se kao ljudi, i siđoše k nama.
12
I nazivahu Varnavu Jupiterom, a Pavla Merkurijem, jer on upravljaše rečju.
13
A sveštenik Jupitera koji beše pred gradom njihovim dovede junce, i donese vence pred vrata, i s narodom htede da prinosi žrtvu.
14
A kad čuše apostoli, Varnava i Pavle, razdreše haljine svoje, i skočiše među narod vičući i govoreći:
15
Ljudi! Šta to činite? I mi smo kao i vi smrtni ljudi, koji vam propovedamo jevanđelje da se od ovih lažnih stvari obratite k Bogu Živom, koji stvori nebo i zemlju i more i sve što je u njima;
16
koji u prošavšim naraštajima beše pustio sve narode da idu svojim putevima:
17
I opet ne ostavi sebe neposvedočenog, čineći dobro, dajući nam s neba dažd i godine rodne, puneći srca naša jelom i veseljem.
18
I ovo govoreći jedva ustaviše narod da im ne prinose žrtve, nego da ide svaki svojoj kući. A dok oni življahu onde i učahu,
19
dođoše iz Antiohije i iz Ikonije nekakvi Jevreji, i kad se oni prepirahu slobodno, podgovoriše narod da ih odustanu, govoreći da ništa pravo ne govore, nego sve lažu. I podgovorivši narod zasuše Pavla kamenjem i izvukoše ga iz grada misleći da je mrtav.
20
A kad ga opkoliše učenici njegovi, ustade i uđe u grad, i sutradan iziđe s Varnavom u Dervu.
21
I propovedivši jevanđelje gradu onom i naučivši mnoge vratiše se u Listru i Ikoniju i Antiohiju.
22
Utvrđujući duše učenika i savetujući ih da ostanu u veri, i da nam kroz mnoge nevolje valja ući u carstvo Božje.
23
I postavivši im starešine po svim crkvama, i pomolivši se Bogu s postom, predadoše ih Gospodu koga verovaše.
24
I prošavši Pisidiju dođoše u Pamfiliju.
25
I govorivši reč Gospodnju u Perzi siđoše u Ataliju.
26
I odande otploviše u Antiohiju, odakle behu predani blagodati Božjoj na delo koje svršiše.
27
A kad dođoše i sabraše crkvu, kazaše sve šta učini Bog s njima, i kako otvori neznabošcima vrata vere.
28
I ostaše onde ne malo vremena s učenicima.
Skutky apoštolské
Capitolo 14
1
I stalo se v Ikonii, že vešli spolu do školy Židovské, a mluvili slovo Boží, takže jest uvěřilo i Židů i Řeků veliké množství.
2
Ale kteříž z Židů nepovolní byli, ti zbouřili a zdráždili mysli pohanů proti bratřím.
3
I byli tu za dlouhý čas, směle a svobodně mluvíce v Pánu, kterýž svědectví vydával slovu milosti své, a působil to, aby se dáli divové a zázrakové skrze ruce jejich.
4
I rozdělilo se množství města, a jedni byli s Židy, a jiní s apoštoly.
5
A když se obořili na apoštoly i pohané i Židé s knížaty svými, aby je utiskli a kamenovali,
6
Oni srozuměvše tomu, utekli do měst Lykaonitských, do Lystry a do Derben, a do toho okolí,
7
A tu kázali evangelium.
8
Muž pak nějaký v Lystře, nemocný na nohy, sedával, chromý jsa hned z života matky své, kterýž nikdy nechodil.
9
Ten poslouchal Pavla mluvícího. Kterýžto pohleděv naň, a vida, an věří, že uzdraven bude,
10
Řekl velikým hlasem: Postav se přímě na nohách svých. I zchopil se a chodil.
11
Zástupové pak viděvše, co učinil Pavel, pozdvihli hlasu svého, Lykaonitsky řkouce: Bohové připodobnivše se lidem, sstoupili k nám.
12
I nazvali Barnabáše Jupiterem a Pavla Merkuriášem; nebo on mluvil slovo Boží.
13
Tedy kněz Jupitera, modly té, kteráž byla před městem jejich, přivedl býky a přinesl věnce před bránu, a chtěl s lidem oběti obětovati.
14
To když uslyšeli apoštolé, Barnabáš a Pavel, roztrhše sukně své, vyběhli k zástupům, křičíce,
15
A řkouce: Muži, což to činíte? Však i my lidé jsme, týmž bídám jako i vy poddaní, kteříž vás napomínáme, abyste se obrátili od těchto marností k Bohu živému, kterýž učinil nebe i zemi, i moře, i všecko, což v nich jest.
16
Kterýžto za předešlých věků všech pohanů nechával, aby chodili po cestách svých,
17
Ačkoli proto nenechal sebe bez osvědčení, dobře čině, dávaje nám s nebe déšť a časy úrodné, naplňuje pokrmem a potěšením srdce naše.
18
A to mluvíce, sotva spokojili zástupy, aby jim neobětovali.
19
A vtom přišli od Antiochie a Ikonie nějací Židé, kteřížto navedše zástupy, a ukamenovavše Pavla, vytáhli jej před město, domnívajíce se, že umřel.
20
A když jej obstoupili učedlníci, vstal a všel do města, a nazejtří odšel s Barnabášem do Derben.
21
A kázavše evangelium městu tomu, a učedlníků mnoho získavše, navrátili se do Lystry a do Ikonie a do Antiochie,
22
Potvrzujíce duší učedlníků, a napomínajíce jich, aby trvali u víře, a pravíce, že musíme skrze mnohá soužení vjíti do království Božího.
23
A zřídivše jim, podle daných hlasů, starší po církvech, a modlivše se s postem, poručili je Pánu, v kteréhož jsou uvěřili.
24
A prošedše Pisidii, přišli do Pamfylie,
25
A mluvivše slovo Boží v Pergen, šli do města Attalie.
26
A odtud plavili se do Antiochie, odkudž poručeni byli milosti Boží k dílu, kteréž jsou vykonali.
27
A když tam přišli a shromáždili církev, vypravovali jim, kteraké věci Bůh skrze ně učinil a že otevřel pohanům dveře víry.
28
I byli tu za dlouhý čas s učedlníky.