Confronta
Dela svetih apostola – Pisao ih sveti apostol i jevanđelista Luka 16
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Dela svetih apostola – Pisao ih sveti apostol i jevanđelista Luka
Capitolo 16
1
Dođe pak u Dervu i u Listru, i gle, onde beše neki učenik, po imenu Timotije, sin neke žene Jevrejke koja verovaše, a oca Grka;
2
za njega dobro svedočahu braća koja behu u Listri i u Ikoniji.
3
Ovog namisli Pavle da uzme sa sobom; i uze ga, i obreza Jevreja radi koji behu u onim mestima: jer svi znahu oca njegovog da beše Grk.
4
I kad prolažahu po gradovima, predavaše im da drže uredbe koje urediše apostoli i starešine u Jerusalimu.
5
A crkve se utvrđivahu u veri, i svaki dan bivaše ih više.
6
A kad prođoše Frigiju i galatijsku zemlju, zabrani im Duh Sveti govoriti reč u Aziji.
7
A kad dođoše u Misiju hteše da idu u Vitiniju, i Duh ne dade.
8
A kad prođoše Misiju, siđoše u Troadu.
9
I Pavlu se javi utvara noću: beše jedan čovek iz Makedonije, i stajaše moleći ga i govoreći: Dođi u Makedoniju i pomozi nam.
10
A kad vide utvaru, odmah gledasmo da iziđemo u Makedoniju, doznavši da nas Gospod pozva da im propovedamo jevanđelje.
11
A kad se odvezosmo iz Troade, dođosmo u Samotrak, i sutradan u Neapolj,
12
a odande u Filibu, koje je prvi grad zemlje Makedonije, naselje rimsko; i u onom gradu ostasmo nekoliko dana.
13
A u dan subotni iziđosmo iz grada k vodi gde beše bogomolja; i sedavši govorismo k ženama koje se behu sabrale.
14
I jedna bogobojazna žena, po imenu Lidija, iz grada tijatirskog, koja prodavaše skerlet, slušaše: i Gospod otvori srce njeno da pazi na reči Pavlove.
15
A kad se krsti ona i kuća njena, moljaše nas govoreći: Ako mislite da ja verujem Gospoda, uđite u moju kuću i živite. I natera nas.
16
A dogodi se kad iđasmo na molitvu da nas srete jedna robinja koja imaše duh pogađački i vračajući donošaše veliki dobitak svojim gospodarima.
17
Ova pođe za Pavlom i za nama, i vikaše govoreći: Ovi su ljudi sluge Boga Najvišeg, koji javljaju nama put spasenja.
18
I ovako činjaše mnogo dana. A kad se Pavlu dosadi, okrenu se i reče duhu: Zapovedam ti imenom Isusa Hrista, iziđi iz nje. I iziđe u taj čas.
19
A kad videše njeni gospodari da iziđe nada njihovog dobitka, uzeše Pavla i Silu i odvukoše ih na pazar ka knezovima.
20
I dovedavši ih k vojvodama, rekoše: Ovi su ljudi Jevreji, i mute po našem gradu,
21
i propovedaju običaje koje nama ne valja primati ni tvoriti, jer smo Rimljani.
22
I sleže se narod na njih, i vojvode izdreše im haljine, i zapovediše da ih šibaju.
23
I pošto ih zdravo izbiše baciše ih u tamnicu, i zapovediše tamničaru da ih dobro čuva.
24
Primivši takvu zapovest on ih baci u najdonju tamnicu i noge im metnu u klade.
25
A u ponoći behu Pavle i Sila na molitvi i hvaljahu Boga; a sužnji ih slušahu.
26
A ujedanput tako se vrlo zatrese zemlja da se pomesti temelj tamnički; i odmah se otvoriše sva vrata i svima spadoše okovi.
27
A kad se probudi tamničar i vide otvorena vrata tamnička, izvadi nož i htede da se ubije, misleći da su pobegli sužnji.
28
A Pavle povika zdravo govoreći: Ne čini sebi zlo nikakvo, jer smo mi svi ovde.
29
A on zaiskavši sveću ulete i drhćući pripade k Pavlu i Sili;
30
i izvedavši ih napolje reče: Gospodo! Šta mi treba činiti da se spasem?
31
A oni rekoše: Veruj Gospoda Isusa Hrista i spašćeš se ti i sav dom tvoj.
32
I kazaše mu reč Gospodnju, i svima koji su u domu njegovom.
33
I uze ih u onaj sat noći i opra im rane; i krsti se on i svi njegovi odmah.
34
I uvedavši ih u svoj dom postavi trpezu, i radovaše se sa svim domom svojim što verova Boga.
35
A kad bi dan, poslaše vojvode pandure govoreći: Pustite ova dva čoveka.
36
A tamničar kaza reči ove Pavlu: Poslaše vojvode da se pustite; sad dakle iziđite i idite s mirom.
37
A Pavle reče njima: Izbivši nas pred narodom bez suda, ljude Rimljane, baciše u tamnicu: i sad hoće da nas puste? Nije tako, nego sami neka dođu i izvedu nas.
38
A panduri kazaše vojvodama ove reči; i uplašiše se kad čuše da su Rimljani;
39
i došavši umoliše ih, i izvedoše moleći da iziđu iz grada.
40
A kad iziđoše iz tamnice, dođoše k Lidiji, i videvši braću utešiše ih, i otidoše.
Skutky apoštolské
Capitolo 16
1
Přišel pak do Derben a do Lystry, aj, učedlník jeden tu byl, jménem Timoteus, syn jedné ženy Židovky věřící, ale otce měl Řeka.
2
Tomu svědectví dobré vydávali ti, jenž byli v Lystře a v Ikonii bratří.
3
Toho sobě oblíbil Pavel, aby s ním šel. I pojav ho, obřezal jej, pro Židy, kteříž byli v těch místech; nebo věděli všickni, že otec jeho byl Řek.
4
A když chodili po městech, vydávali jim k ostříhání ustanovení zřízená od apoštolů a od starších, kteříž byli v Jeruzalémě.
5
A tak církve utvrzovaly se u víře a rozmáhaly se v počtu na každý den.
6
A prošedše Frygii i Galatskou krajinu, když jim zabráněno od Ducha svatého, aby nemluvili slova Božího v Azii,
7
Přišedše do Myzie, pokoušeli se jíti do Bitynie. Ale nedal jim Duch Ježíšův.
8
Tedy pominuvše Myzii, šli do Troady.
9
I ukázalo se Pavlovi v noci vidění, jako by muž nějaký Macedonský stál, a prosil ho, řka: Přijda do Macedonie, pomoz nám.
10
A jakž to vidění viděl, ihned jsme usilovali o to, abychom šli do Macedonie, tím ujištěni jsouce, že jest nás povolal Pán, abychom jim kázali evangelium.
11
Protož pustivše se od Troady, přímým během připlavili jsme se do Samotracie a nazejtří do Neapolis,
12
A odtud do Filippis, kteréžto jest první město krajiny Macedonské, obyvateli cizími osazené. I zůstali jsme v tom městě za několik dní.
13
V den pak sobotní vyšli jsme ven za město k řece, kdež býval obyčej modliti se. A usadivše se, mluvili jsme ženám, kteréž se tu byly sešly.
14
Jedna pak žena, jménem Lydia, kteráž šarlaty prodávala v městě Tyatirských, bohabojící, poslouchala nás. Jejížto srdce otevřel Pán, aby to pilně rozsuzovala, co se od Pavla pravilo.
15
A když pokřtěna byla i dům její, prosila, řkuci: Poněvadž jste mne soudili věrnou Pánu býti, vejdětež do domu mého, a pobuďte u mne. I přinutila nás.
16
I stalo se, když jsme šli k modlitbě, že děvečka nějaká, mající ducha věštího, potkala se s námi, kteráž veliký užitek přinášela pánům svým budoucích věcí předpovídáním.
17
Ta šedši za Pavlem a za námi, volala, řkuci: Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího, kteřížto zvěstují nám cestu spasení.
18
A to činívala za mnoho dní. Pavel pak těžce to nesa, a obrátiv se, řekl duchu tomu: Přikazuji tobě ve jménu Ježíše Krista, abys vyšel od ní. I vyšel hned té chvíle.
19
A viděvše páni její, že jest odešla naděje zisku jejich, chytivše Pavla a Sílu, vedli je na rynk před úřad.
20
A postavivše je před úředníky, řekli: Tito lidé bouří město naše, jsouce Židé,
21
A zvěstují obyčeje, kterýchž nám nesluší přijíti ani zachovávati, poněvadž jsme my Římané.
22
I povstala obec proti nim. A úředníci, roztrhše sukně jejich, kázali je metlami mrskati.
23
A množství ran jim davše, vsadili je do žaláře, přikázavše strážnému žaláře, aby jich pilně ostříhal.
24
Tedy on takové maje přikázání, vsadil je do nejhlubšího žaláře, a nohy jejich sevřel kladou.
25
O půlnoci pak Pavel a Sílas modléce se, zpívali písničky o Bohu, takže je slyšeli i jiní vězňové.
26
A vtom pojednou země třesení stalo se veliké, až se pohnuli gruntové žaláře, a hned se jim všecky dveře otevřely a všech okovové spadli.
27
I procítiv strážný žaláře a vida dveře žaláře otevřené, vytrhl meč, aby se zabil, domnívaje se, že vězňové utekli.
28
I zkřikl naň Pavel hlasem velikým, řka: Nečiň sobě nic zlého, však jsme teď všickni.
29
A požádav světla, vběhl k nim, a třesa se, padl k nohám Pavlovým a Sílovým.
30
I vyved je ven, řekl: Páni, co já mám činiti, abych spasen byl?
31
A oni řekli: Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i dům tvůj.
32
I mluvili jemu slovo Páně, i všechněm, kteříž byli v domu jeho.
33
A on pojav je v tu hodinu v noci, umyl rány jejich. I pokřtěn jest hned on i všecka čeled jeho.
34
A když je uvedl do domu svého, připravil jim stůl, a veselil se, že jest se vším domem svým uvěřil Bohu.
35
A když bylo ve dne, poslali úředníci služebníky, řkouce: Vypusť ty lidi.
36
I oznámil strážný žaláře slova ta Pavlovi, pravě: Že poslali úředníci, abyste byli propuštěni. Protož nyní vyjdouce, jdětež v pokoji.
37
Ale Pavel řekl k nim: Zmrskavše nás zjevně a bez vyslyšení, lidi Římany, vsázeli do žaláře, a již nyní nás chtějí tajně vyhnati? Nikoli, ale nechať sami přijdou, a vyvedou nás.
38
Tedy pověděli úředníkům služebníci slova ta. I báli se, uslyšavše, že by Římané byli.
39
A přišedše, prosili jich; a vyvedše je, žádali jich, aby šli z města.
40
I vyšedše z žaláře, vešli k Lydii, a uzřevše bratří, potěšili jich, i šli odtud.