Confronta
Sveto Jevanđelje po Luki 17
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Sveto Jevanđelje po Luki
Capitolo 17
1
A učenicima reče: Nije moguće da ne dođu sablazni; ali teško onome s koga dolaze;
2
bolje bi mu bilo da mu se vodenični kamen obesi o vratu, i da ga bace u more, nego da sablazni jednog od ovih malih.
3
Čuvajte se. Ako ti sagreši brat tvoj, nakaraj ga; pa ako se pokaje, oprosti mu.
4
I ako ti sedam puta na dan sagreši, i sedam puta na dan dođe k tebi i reče: Kajem se, oprosti mu.
5
I rekoše apostoli Gospodu: Dometni nam vere.
6
A Gospod reče: Kad biste imali vere koliko zrno gorušičino, i rekli biste ovom dubu: Iščupaj se i usadi se u more, i poslušao bi vas.
7
Koji pak od vas kad ima slugu koji ore ili čuva stoku pa kad dođe iz polja, kaže mu: Hodi brzo i sedi za trpezu?
8
Nego ne kaže li mu: Ugotovi mi da večeram, i zapregni se te mi služi dok jedem i pijem, pa onda i ti jedi i pij?
9
Eda li će on zahvaliti sluzi tom kad svrši šta mu se zapovedi? Ne verujem.
10
Tako i vi kad svršite sve što vam je zapoveđeno, govorite: Mi smo zaludne sluge, jer učinismo šta smo bili dužni činiti.
11
I kad iđaše u Jerusalim, On prolažaše između Samarije i Galileje.
12
I kad ulažaše u jedno selo sretoše Ga deset gubavih ljudi, koji staše izdaleka,
13
i podigoše glas govoreći: Isuse učitelju! Pomiluj nas.
14
I videvši ih reče im: Idite i pokažite se sveštenicima. I oni idući očistiše se.
15
A jedan od njih videvši da se isceli povrati se hvaleći Boga glasno,
16
i pade ničice pred noge Njegove, i zahvali Mu. I to beše Samarjanin.
17
A Isus odgovarajući reče: Ne isceliše li se desetorica? Gde su dakle devetorica?
18
Kako se među njima koji ne nađe da se vrati da zahvali Bogu, nego sam ovaj tuđin?
19
I reče mu: Ustani, idi; vera tvoja pomože ti.
20
A kad Ga upitaše fariseji: Kad će doći carstvo Božije? Odgovarajući reče im: Carstvo Božije neće doći da se vidi;
21
niti će se kazati: Evo ga ovde ili onde; jer gle, carstvo je Božije unutra u vama.
22
A učenicima reče: Doći će vreme kad ćete zaželeti da vidite jedan dan Sina čovečijeg, i nećete videti.
23
I reći će vam: Evo ovde je, ili: Eno onde; ali ne izlazite, niti tražite.
24
Jer kao što munja sine s neba, i zasvetli se preko svega što je pod nebom, tako će biti i Sin čovečiji u svoj dan.
25
Ali Mu najpre treba mnogo postradati, i okrivljenom biti od roda ovog.
26
I kako je bilo u vreme Nojevo onako će biti u dane Sina čovečijeg:
27
Jeđahu, pijahu, ženjahu se, udavahu se do onog dana kad Noje uđe u kovčeg, i dođe potop i pogubi sve.
28
Tako kao što bi u dane Lotove: jeđahu, pijahu, kupovahu, prodavahu, sađahu, zidahu;
29
a u dan kad iziđe Lot iz Sodoma, udari oganj i sumpor iz neba i pogubi sve.
30
Tako će biti i u onaj dan kad će se javiti Sin čovečiji.
31
U onaj dan koji se desi na krovu, a pokućstvo njegovo u kući, neka ne silazi da ga uzme; i koji se desi u polju, tako neka se ne vraća natrag.
32
Opominjite se žene Lotove.
33
Koji pođe da sačuva dušu svoju, izgubiće je; a koji je izgubi, oživeće je.
34
Kažem vam: u onu noć biće dva na jednom odru, jedan će se uzeti a drugi će se ostaviti;
35
dve će mleti zajedno, jedna će se uzeti a druga će se ostaviti;
36
dva će biti na njivi, jedan će se uzeti a drugi će se ostaviti.
37
I odgovarajući rekoše Mu: Gde, Gospode? A On im reče: Gde je strvina onamo će se i orlovi skupiti.
Lukáš
Capitolo 17
1
Tedy řekl učedlníkům: Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda tomu, skrze kohož přicházejí.
2
Lépe by mu bylo, aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do moře, nežli by pohoršil jednoho z těchto maličkých.
3
Šetřte se. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, potresci ho, a bude-liť toho želeti, odpusť mu.
4
A byť pak sedmkrát za den zhřešil proti tobě, a sedmkrát za den obrátil se k tobě, řka: Žel mi toho, odpusť mu.
5
I řekli apoštolé Pánu: Přispoř nám víry.
6
I dí Pán: Kdybyste měli víru jako zrno horčičné, řekli byste této moruši: Vykořeň se a přesaď se do moře, a uposlechla by vás.
7
Nebo kdo jest z vás, maje služebníka, ješto oře aneb pase dobytek, aby jemu, když by se s pole navrátil, hned řekl: Pojď a seď za stůl?
8
Ale zdali raději nedí jemu: Připrav, ať povečeřím, a opáše se, služ mi, až se najím a napím, a potom i ty jez a pij?
9
Zdali děkuje služebníku tomu, že učinil to, což mu rozkázal? Nezdá mi se.
10
Tak i vy, když učiníte všecko, což vám přikázáno, rcete: Služebníci neužiteční jsme. Což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme.
11
I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samaří a Galilei.
12
A když vcházel do jednoho městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteřížto stáli zdaleka.
13
A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi.
14
Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou.
15
Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se s velikým hlasem, velebě Boha.
16
A padl na tvář k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán.
17
I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jest jich devět?
18
Nenalezli se k tomu, aby přijdouce, chválu Bohu vzdali, jediné cizozemec tento?
19
I řekl jemu: Vstana, jdi, víra tvá tě uzdravila.
20
Otázán pak jsa od zákoníků, kdy přijde království Boží, odpověděl jim a řekl: Nepřijdeť království Boží patrně.
21
Aniž řeknou: Aj, tuto, aneb aj, tamto. Nebo aj, království Boží jestiť mezi vámi.
22
I řekl učedlníkům: Přijdou dnové, že budete žádati viděti jeden den Syna člověka, a neuzříte.
23
A dějíť vám: Aj, zde, hle, tamto. Nechoďte, ani následujte.
24
Nebo jakožto blesk blýskající se z jedné krajiny, kteráž pod nebem jest, až do druhé, kteráž též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn člověka ve dni svém.
25
Ale nejprve musí mnoho trpěti, a potupen býti od národu tohoto.
26
A jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka.
27
Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémžto Noé všel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky.
28
A též podobně, jako se stalo ve dnech Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, štěpovali, stavěli.
29
Ale dne toho, když vyšel Lot z Sodomy, pršel oheň s sirou s nebe, a zahladil všecky.
30
Takť nápodobně bude v ten den, když se Syn člověka zjeví.
31
V ten čas kdo by byl na střeše, a nádobí jeho v domu, nesstupuj, aby je pobral; a kdo na poli, též nevracuj se zase.
32
Pomněte na Lotovu ženu.
33
Nebo kdož by koli hledal život svůj zachovati, ztratíť jej; a kdož by jej koli ztratil, obživíť jej.
34
Pravímť vám: V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.
35
Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna.
36
Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.
37
I odpověděvše, řekli jemu: Kde, Pane? On pak řekl jim: Kdežť bude tělo, tamť se shromáždí i orlice.