Confronta
Sveto Jevanđelje po Luki 18
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Sveto Jevanđelje po Luki
Capitolo 18
1
Kaza im pak i priču kako se treba svagda moliti Bogu, i ne dati da dotuži,
2
govoreći: U jednom gradu beše jedan sudija koji se Boga ne bojaše i ljudi ne stiđaše.
3
A u onom gradu beše jedna udovica i dolažaše k njemu govoreći: Ne daj me mom suparniku.
4
I ne htede zadugo. A najposle reče u sebi: Ako se i ne bojim Boga i ljudi ne sramim,
5
no budući da mi dosađuje ova udovica, odbraniću je, da mi jednako ne dolazi i ne dosađuje.
6
Tada reče Gospod: Čujte šta govori nepravedni sudija.
7
A kamoli Bog neće odbraniti izbranih svojih koji Ga mole dan i noć?
8
Kažem vam da će ih odbraniti brzo. Ali Sin čovečiji kad dođe hoće li naći veru na zemlji?
9
A i drugima koji mišljahu za sebe da su pravednici i druge uništavahu kaza priču ovu:
10
Dva čoveka uđoše u crkvu da se mole Bogu, jedan farisej i drugi carinik.
11
Farisej stade i moljaše se u sebi ovako: Bože! Hvalim te što ja nisam kao ostali ljudi: hajduci, nepravednici, preljubočinci ili kao ovaj carinik.
12
Postim dvaput u nedelji; dajem desetak od svega što imam.
13
A carinik izdaleka stajaše, i ne htede ni očiju podignuti na nebo, nego bijaše prsi svoje govoreći: Bože! Milostiv budi meni grešnome.
14
Kažem vam da ovaj otide opravdan kući svojoj, a ne onaj. Jer svaki koji se sam podiže poniziće se; a koji se sam ponižuje podignuće se.
15
Donošahu k Njemu i decu da ih se dotakne; a kad videše učenici, zapretiše im.
16
A Isus dozvavši ih reče: Pustite decu neka dolaze k meni, i ne branite im; jer je takvih carstvo Božije.
17
I kažem vam zaista: koji ne primi carstvo Božije kao dete, neće ući u njega.
18
I zapita Ga jedan knez govoreći: Učitelju blagi! Šta da učinim da nasledim život večni?
19
A Isus reče mu: Što me zoveš blagim? Niko nije blag osim jednog Boga.
20
Zapovesti znaš: ne čini preljube; ne ubij; ne ukradi; ne svedoči lažno; poštuj oca i mater svoju.
21
A on reče: Sve sam ovo sačuvao od mladosti svoje.
22
A kad to ču Isus reče mu: Još ti jedno nedostaje: prodaj sve što imaš i razdaj siromasima; i imaćeš blago na nebu; i hajde za mnom.
23
A kad on ču to postade žalostan, jer beše vrlo bogat.
24
A kad ga vide Isus gde postade žalostan, reče: Kako je teško ući u carstvo Božije onima koji imaju bogatstvo!
25
Lakše je kamili proći kroz iglene uši negoli bogatom ući u carstvo Božije.
26
A oni koji slušahu rekoše: Ko se dakle može spasti?
27
A On reče: Šta je u ljudi nemoguće u Boga je moguće.
28
A Petar reče: Eto mi smo ostavili sve i za Tobom idemo.
29
A On im reče: Zaista vam kažem: nema nijednoga koji bi ostavio kuću, ili roditelje, ili braću, ili sestre, ili ženu, ili decu carstva radi Božijeg,
30
koji neće primiti više u ovo vreme, i na onom svetu život večni.
31
Uze pak dvanaestoricu i reče im: Evo idemo gore u Jerusalim, i sve će se svršiti što su proroci pisali za Sina čovečijeg.
32
Jer će Ga predati neznabošcima, i narugaće Mu se, i ružiće Ga, i popljuvaće Ga,
33
i biće Ga, i ubiće Ga; i treći dan ustaće.
34
I oni ništa od toga ne razumeše, i beseda ova beše od njih sakrivena, i ne razumeše šta im se kaza.
35
A kad se približi k Jerihonu, jedan slepac seđaše kraj puta proseći.
36
A kad ču narod gde prolazi zapita: Šta je to?
37
I kazaše mu da Isus Nazarećanin prolazi.
38
I povika govoreći: Isuse, sine Davidov! Pomiluj me.
39
I prećahu mu oni što iđahu napred da ućuti; a on još više vikaše: Sine Davidov! Pomiluj me.
40
I Isus stade i zapovedi da Mu ga dovedu; a kad Mu se približi, zapita ga
41
govoreći: Šta hoćeš da ti učinim? A on reče: Gospode! Da progledam.
42
A Isus reče: Progledaj; vera tvoja pomože ti.
43
I odmah progleda, i pođe za Njim hvaleći Boga. I svi ljudi koji videše hvaljahu Boga.
Lukáš
Capitolo 18
1
Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,
2
Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl.
3
Byla pak vdova jedna v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.
4
A on nechtěl za dlouhý čas. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, a člověka nestydím,
5
Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.
6
I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý.
7
A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?
8
Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?
9
I řekl také k některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobě za nic nevážíce, podobenství toto:
10
Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán.
11
Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.
12
Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.
13
Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.
14
Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.
15
Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.
16
Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.
17
Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť do něho.
18
I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?
19
I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.
20
Však umíš přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.
21
On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.
22
Slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.
23
On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.
24
A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!
25
Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.
26
Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?
27
A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.
28
I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.
29
On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,
30
Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku míti bude život věčný.
31
Tedy pojav Ježíš dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu člověka.
32
Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen i uplván.
33
A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane.
34
Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.
35
I stalo se, když se přibližoval k Jericho, slepý jeden seděl podle cesty, žebře.
36
A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo?
37
I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.
38
I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!
39
A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!
40
Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,
41
Řka: Co chceš, ať tobě učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.
42
A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.
43
A ihned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.