Confronta
Sveto Jevanđelje po Marku 4
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Sveto Jevanđelje po Marku
Capitolo 4
1
I opet poče učiti kod mora, i skupiše se oko Njega ljudi mnogi tako da mora ući u lađu, i sedeti na moru; a narod sav beše na zemlji kraj mora.
2
I učaše ih u pričama mnogo, i govoraše im u nauci svojoj:
3
Slušajte: evo iziđe sejač da seje.
4
I kad sejaše, dogodi se da jedno pade ukraj puta, i dođoše ptice i pozobaše ga.
5
A drugo pade na kamenito mesto gde ne beše mnogo zemlje; i odmah izniče; jer ne beše u dubinu zemlje:
6
A kad obasja sunce, uvenu, i budući da nemaše korena, usahnu.
7
I drugo pade u trnje; i naraste trnje i udavi ga, i ne donese rod.
8
I drugo pade na zemlju dobru; i davaše rod koji je napredovao i rastao i donosio po trideset i po šezdeset i po sto.
9
I reče: Ko ima uši da čuje neka čuje.
10
A kad osta sam, zapitaše Ga koji behu s Njim i sa dvanaestoricom za ovu priču.
11
I reče im: Vama je dano da znate tajne carstva Božjeg, a onima napolju sve u pričama biva;
12
da očima gledaju i da ne vide, i ušima slušaju i da ne razumeju; da se kako ne obrate i da im se ne oproste gresi.
13
I reče im: Zar ne razumete ovu priču? A kako ćete sve priče razumeti?
14
Sejač reč seje.
15
A ono su kraj puta, gde se seje reč i kad je čuju odmah dođe sotona i otme reč posejanu u srcima njihovim.
16
Tako su i ono što se seje na kamenitim mestima, koji kad čuju reč odmah je prime s radošću;
17
ali nemaju korena u sebi, nego su nepostojani, pa kad bude do nevolje ili ih poteraju reči radi, odmah se sablazne.
18
A ono su što se u trnju seje koji slušaju reč,
19
ali brige ovog sveta i prevara bogatstva i ostale slasti uđu i zaguše reč, i bez roda ostane.
20
A ono su što se na dobroj zemlji seje koji slušaju reč i primaju, i donose rod po trideset i po šezdeset i po sto.
21
I govoraše im: Eda li se sveća užiže da se metne pod sud ili pod odar? A ne da se na svećnjak metne?
22
Jer nema ništa tajno što neće biti javno; niti ima šta sakriveno što neće izaći na videlo.
23
Ako ima ko uši da čuje neka čuje.
24
I govoraše im: Pamtite šta čujete: kakvom merom merite onakvom će vam se meriti i dometnuće se vama koji slušate.
25
Jer ko ima, daće mu se; a koji nema, uzeće mu se i ono što ima.
26
I govoraše im: Tako je carstvo Božje kao čovek kad baci seme u zemlju;
27
i spava i ustaje noću i danju; i seme niče i raste, da ne zna on.
28
Jer zemlja sama od sebe najpre donese travu, potom klas, pa onda ispuni pšenicu u klasu.
29
A kad sazre rod, odmah pošalje srp; jer nasta žetva.
30
I govoraše: Kakvo ćemo kazati da je carstvo Božje? Ili u kakvoj ćemo ga priči iskazati?
31
Ono je kao zrno gorušičino koje kad se poseje u zemlju manje je od svih semena na zemlji;
32
a kad se poseje, uzraste i bude veće od sveg povrća, i pusti grane velike da mogu u njegovom hladu ptice nebeske živeti.
33
I takvim mnogim pričama kazivaše im reč, koliko mogahu slušati.
34
A bez priča ne govoraše im ni reči. A učenicima posebno kazivaše sve.
35
I reče im onaj dan uveče: Hajdemo na one strane.
36
I otpustivši narod uzeše Ga kako beše u lađi; a i druge lađe behu s Njim.
37
I postade velika oluja; i valovi tako zalivahu u lađu da se već napuni.
38
A On na krmi spavaše na uzglavlju; i probudiše Ga, i rekoše Mu: Učitelju! Zar Ti ne mariš što ginemo?
39
I ustavši zapreti vetru, i reče moru: Ćuti, prestani. I utoli vetar, i postade tišina velika.
40
I reče im: Zašto ste tako strašljivi? Kako nemate vere.
41
I uplašiše se vrlo, i govorahu jedan drugom: Ko je Ovaj, dakle, da Ga i vetar i more slušaju?
Marek
Capitolo 4
1
A opět počal Ježíš učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podle moře.
2
I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:
3
Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.
4
I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podle cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i szobali je.
5
A jiné padlo na místo skalnaté, kdežto nemělo mnoho země, a hned vzešlo; neb nemělo hlubokosti země.
6
A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemělo kořene, uschlo.
7
A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.
8
Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek vzhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.
9
I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.
10
A když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.
11
I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství všecko se děje,
12
Aby hledíce, hleděli, a neuzřeli, a slyšíce, slyšeli, a nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.
13
I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte?
14
Rozsevač, ten slovo rozsívá.
15
Titoť pak jsou, ješto podle cesty símě přijímají, kdežto se rozsívá slovo, kteréž když oni slyší, ihned přichází satan a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.
16
A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteřížto jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.
17
Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne soužení a protivenství pro slovo Boží, hned se horší.
18
A tito jsou, jenž mezi trní posáti jsou, kteříž ač slovo slyší,
19
Ale pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti zlé k tomu přistupující, udušují slovo, takže bez užitku bývá.
20
Titoť pak jsou, jenž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo Boží, a přijímají, a užitek přinášejí, jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.
21
Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.
22
Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo.
23
Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.
24
I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.
25
Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.
26
I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi.
27
A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví.
28
Nebo sama od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.
29
A když sezrá úroda, ihned přičiní srp; neboť jest nastala žeň.
30
I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme?
31
Jest jako zrno horčičné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.
32
Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činíť ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.
33
A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.
34
A bez podobenství nemluvil jim, učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko.
35
I řekl jim v ten den, když již bylo večer: Plavme se na druhou stranu.
36
A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.
37
Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplňovala lodí.
38
A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic nedbáš, že hyneme?
39
I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.
40
I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry?
41
I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?