Confronta
Sveto Jevanđelje po Mateju 18
Scorrimento collegatoLe due colonne scorrono insieme
Sveto Jevanđelje po Mateju
Capitolo 18
1
U taj čas pristupiše k Isusu učenici govoreći: Ko je dakle najveći u carstvu nebeskom?
2
I dozva Isus dete, i postavi ga među njih,
3
i reče im: Zaista vam kažem, ako se ne povratite i ne budete kao deca, nećete ući u carstvo nebesko.
4
Koji se dakle ponizi kao dete ovo, onaj je najveći u carstvu nebeskom.
5
I koji primi takvo dete u ime moje, mene prima.
6
A koji sablazni jednog od ovih malih koji veruju mene, bolje bi mu bilo da se obesi kamen vodenični o vratu njegovom, i da potone u dubinu morsku.
7
Teško svetu od sablazni! Jer je potrebno da dođu sablazni; ali teško onom čoveku kroz koga dolazi sablazan.
8
Ako li te ruka tvoja ili noga tvoja sablažnjava, odseci je i baci od sebe: bolje ti je ući u život hrom ili kljast, nego li s dve ruke i dve noge da te bace u oganj večni.
9
I ako te oko tvoje sablažnjava, izvadi ga i baci od sebe: bolje ti je s jednim okom u život ući, nego s dva oka da te bace u pakao ognjeni.
10
Gledajte da ne prezrete jednog od malih ovih; jer vam kažem da anđeli njihovi na nebesima jednako gledaju lice Oca mog nebeskog.
11
Jer Sin čovečiji dođe da iznađe i spase izgubljeno.
12
Šta vam se čini? Kad ima jedan čovek sto ovaca pa zađe jedna od njih, ne ostavi li on devedeset i devet u planini, i ide da traži onu što je zašla?
13
I ako se dogodi da je nađe, zaista vam kažem da se njoj više raduje nego onima devedeset i devet što nisu zašle.
14
Tako nije volja Oca vašeg nebeskog da pogine jedan od ovih malih.
15
Ako li ti sagreši brat tvoj, idi i pokaraj ga među sobom i njim samim; ako te posluša, dobio si brata svog.
16
Ako li te ne posluša, uzmi sa sobom još jednog ili dvojicu da sve reči ostanu na ustima dva ili tri svedoka.
17
Ako li njih ne posluša, kaži crkvi; a ako li ne posluša ni crkvu, da ti bude kao neznabožac i carinik.
18
Jer vam kažem zaista: šta god svežete na zemlji biće svezano na nebu, i šta god razrešite na zemlji biće razrešeno na nebu.
19
Još vam kažem zaista: ako se dva od vas slože na zemlji u čemu mu drago, zašto se uzmole, daće im Otac moj koji je na nebesima.
20
Jer gde su dva ili tri sabrani u ime moje onde sam ja među njima.
21
Tada pristupi k Njemu Petar i reče: Gospode! Koliko puta ako mi sagreši brat moj da mu oprostim? Do sedam puta?
22
Reče njemu Isus: Ne velim ti do sedam puta, nego do sedam puta sedamdeset.
23
Zato je carstvo nebesko kao čovek car koji namisli da se proračuna sa svojim slugama.
24
I kad se poče računati, dovedoše mu jednog dužnika od deset hiljada talanata.
25
I budući da nemaše čim platiti, zapovedi gospodar njegov da ga prodadu, i ženu njegovu i decu, i sve što ima; i da mu se plati.
26
No sluga taj pade i klanjaše mu se govoreći: Gospodaru! Pričekaj me, i sve ću ti platiti.
27
A gospodaru se sažali za tim slugom, pusti ga i dug oprosti mu.
28
A kad iziđe sluga taj, nađe jednog od svojih drugara koji mu je dužan sto groša, i uhvativši ga davljaše ga govoreći: Daj mi šta si dužan.
29
Pade drugar njegov pred noge njegove i moljaše ga govoreći: Pričekaj me, i sve ću ti platiti.
30
A on ne hte, nego ga odvede i baci u tamnicu dok ne plati duga.
31
Videvši pak drugari njegovi taj događaj žao im bi vrlo, i otišavši kazaše gospodaru svom sav događaj.
32
Tada ga dozva gospodar njegov, i reče mu: Zli slugo! Sav dug ovaj oprostih tebi, jer si me molio.
33
Nije li trebalo da se i ti smiluješ na svog drugara, kao i ja na te što se smilovah?
34
I razgnevi se gospodar njegov, i predade ga mučiteljima dok ne plati sav dug svoj.
35
Tako će i Otac moj nebeski učiniti vama, ako ne oprostite svaki bratu svom od srca svojih.
Matouš
Capitolo 18
1
V ten čas přistoupili učedlníci k Ježíšovi, řkouce: Kdo pak jest větší v království nebeském?
2
A zavolav Ježíš pacholete, postavil je uprostřed nich,
3
A řekl: Amen pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského.
4
Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tenť jest větší v království nebeském.
5
A kdož by koli přijal pacholátko takové ve jménu mém, mneť přijímá.
6
Kdo by pak pohoršil jednoho z maličkých těchto věřících ve mne, lépe by jemu bylo, aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho, a pohřížen byl do hlubokosti mořské.
7
Běda světu pro pohoršení. Ačkoli musí to býti, aby přicházela pohoršení, ale však běda člověku, skrze něhož přichází pohoršení.
8
Protož jestliže ruka tvá anebo noha tvá pohoršuje tě, utniž ji a vrz od sebe. Lépe jest tobě do života vjíti kulhavému anebo bezrukému, nežli dvě ruce aneb dvě noze majícímu uvrženu býti do věčného ohně.
9
A pakli oko tvé pohoršuje tebe, vylup je a vrz od sebe. Lépe jest tobě jednookému do života vjíti, nežli obě oči majícímu uvrženu býti do pekelného ohně.
10
Viztež, abyste nepotupovali ani jednoho z maličkých těchto. Neboť pravím vám, že andělé jejich v nebesích vždycky vidí tvář Otce mého, kterýž v nebesích jest.
11
Nebo přišel Syn člověka, aby spasil to, což bylo zahynulo.
12
Co se vám zdá? Kdyby některý člověk měl sto ovec, a zbloudila by jedna z nich, zdaliž nenechá devadesáti devíti, a jda na hory, nehledá té pobloudilé?
13
A nahodí-liť mu se nalézti ji, amen pravím vám, že se radovati bude nad ní více, než nad devadesáti devíti nepobloudilými.
14
Takť není vůle před Otcem vaším, kterýž jest v nebesích, aby zhynul jeden z maličkých těchto.
15
Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, jdi a potresci ho mezi sebou a jím samým. Uposlechl-li by tebe, získal jsi bratra svého.
16
Jestliže by pak neuposlechl, přijmi k sobě jednoho anebo dva, aby v ústech dvou nebo tří svědků stálo každé slovo.
17
Pakliť by jich neuposlechl, pověz církvi. Jestliže pak i církve neuposlechne, budiž tobě jako pohan a publikán.
18
Amen pravím vám: Cožkoli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi; a cožkoli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.
19
Opět pravím vám: Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o všelikou věc, za kterouž by koli prosili, staneť se jim od Otce mého nebeského.
20
Nebo kdežkoli shromáždí se dva nebo tři ve jménu mém, tuť jsem já uprostřed nich.
21
Tedy přistoupiv k němu Petr, řekl: Pane, kolikrát zhřeší proti mně bratr můj, a odpustím jemu? Do sedmilikrát?
22
I dí mu Ježíš: Nepravím tobě až do sedmikrát, ale až do sedmdesátikrát sedmkrát.
23
A protož podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž chtěl počet klásti s služebníky svými.
24
A když počal počtu klásti, podán mu jeden, kterýž byl dlužen deset tisíců hřiven.
25
A když neměl čím zaplatiti, kázal jej pán jeho prodati, i ženu jeho i děti i všecko, což měl, a zaplatiti.
26
Tedy padna služebník ten, prosil ho, řka: Pane, poshověj mi, a všeckoť zaplatím tobě.
27
I slitovav se pán nad služebníkem tím, propustil ho a dluh jemu odpustil.
28
Vyšed pak služebník ten, nalezl jednoho z spoluslužebníků svých, kterýž mu byl dlužen sto peněz, a chopiv se ho, hrdloval se s ním, řka: Zaplať mi, cos dlužen.
29
Tedy padna spoluslužebník ten k nohám jeho, prosil ho, řka: Poshověj mi, a všeckoť zaplatím tobě.
30
On pak nechtěl, ale odšed, dal jej do žaláře, dokudž by nezaplatil dluhu.
31
Tedy vidouce spoluslužebníci, co se dálo, zarmoutili se velmi; a šedše, pověděli pánu svému všecko, co se bylo stalo.
32
Tehdy povolav ho pán jeho, dí mu: Služebníče zlý, všecken ten tvůj dluh odpustil jsem tobě, nebs mne prosil.
33
Zdaližs i ty neměl se smilovati nad spoluslužebníkem svým, jako i já smiloval jsem se nad tebou?
34
I rozhněvav se pán jeho, dal jej katům, dokudž by nezaplatil všeho, což mu byl dlužen.
35
Takť i Otec můj nebeský učiní vám, jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému z srdcí vašich jejich provinění.