Comparer
1 Rois 17
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
1 Rois
Chapitre 17
1
Et Élie, le Thishbite, d'entre les habitants de Galaad, dit à Achab: L'Éternel, le Dieu d'Israël, devant qui je me tiens, est vivant, qu'il n'y aura ces années-ci ni rosée ni pluie, sinon à ma parole.
2
Et la parole de l'Éternel vint à lui, disant:
3
Va-t'en d'ici, et tourne-toi vers l'orient, et cache-toi au torrent du Kerith, qui est vers le Jourdain.
4
Et il arrivera que tu boiras du torrent, et j'ai commandé aux corbeaux de te nourrir là.
5
Et il s'en alla et fit selon la parole de l'Éternel: il s'en alla et habita au torrent du Kerith, qui est vers le Jourdain.
6
Et les corbeaux lui apportaient du pain et de la chair le matin, et du pain et de la chair le soir, et il buvait du torrent.
7
Et il arriva, au bout de quelque temps, que le torrent sécha, car il n'y avait pas de pluie dans le pays.
8
Et la parole de l'Éternel vint à lui, disant:
9
Lève-toi, va-t'en à Sarepta, qui appartient à Sidon, et tu habiteras là; voici, j'ai commandé là à une femme veuve de te nourrir.
10
Et il se leva et s'en alla à Sarepta; et il vint à l'entrée de la ville; et voici, il y avait là une femme veuve qui ramassait du bois; et il lui cria et dit: Prends-moi, je te prie, un peu d'eau dans un vase, afin que je boive.
11
Et elle s'en alla pour en prendre. Et il lui cria et dit: Prends-moi dans ta main, je te prie, un morceau de pain.
12
Et elle dit: L'Éternel ton Dieu est vivant, que je n'ai pas un morceau de pain cuit, rien qu'une poignée de farine dans un pot, et un peu d'huile dans une cruche; et voici, je ramasse deux bûchettes, afin que j'entre, et que je prépare cela pour moi et pour mon fils; puis nous le mangerons et nous mourrons.
13
Et Élie lui dit: Ne crains point; va, fais selon ta parole; seulement fais-moi premièrement de cela un petit gâteau, et apporte-le-moi; et, après, tu en feras pour toi et pour ton fils;
14
car ainsi dit l'Éternel, le Dieu d'Israël: Le pot de farine ne s'épuisera pas, et la cruche d'huile ne manquera pas, jusqu'au jour où l'Éternel donnera de la pluie sur la face de la terre.
15
Et elle s'en alla, et fit selon la parole d'Élie. Et elle mangea, elle, et lui, et sa maison, toute une année.
16
Le pot de farine ne s'épuisa pas et la cruche d'huile ne manqua pas, selon la parole de l'Éternel, qu'il avait dite par Élie.
17
Et il arriva, après ces choses, que le fils de la femme, maîtresse de la maison, tomba malade; et sa maladie devint très-forte, de sorte qu'il ne resta plus de souffle en lui.
18
Et elle dit à Élie: Qu'y a-t-il entre moi et toi, homme de Dieu? Es-tu venu chez moi pour mettre en mémoire mon iniquité et faire mourir mon fils?
19
Et il lui dit: Donne-moi ton fils. Et il le prit de son sein, et le monta dans la chambre haute où il habitait, et le coucha sur son lit.
20
Et il cria à l'Éternel, et dit: O Éternel, mon Dieu! as-tu aussi fait venir du mal sur la veuve chez laquelle je séjourne, en faisant mourir son fils?
21
Et il s'étendit sur l'enfant, trois fois, et il cria à l'Éternel, et dit: Éternel, mon Dieu! fais revenir, je te prie, l'âme de cet enfant au-dedans de lui.
22
Et l'Éternel écouta la voix d'Élie, et fit revenir l'âme de l'enfant au-dedans de lui, et il vécut.
23
Et Élie prit l'enfant, et le descendit de la chambre haute dans la maison, et le donna à sa mère.
24
Et Élie dit: Vois, ton fils vit. Et la femme dit à Élie: Maintenant, à cela je connais que tu es un homme de Dieu, et que la parole de l'Éternel dans ta bouche est la vérité.
1 Královská
Chapitre 17
1
Tedy Eliáš Tesbitský, obyvatel Galádský, mluvil k Achabovi: Živť jest Hospodin Bůh Izraelský, před jehož oblíčejem stojím, že nebude těchto let rosy ani deště, jediné vedlé řeči mé.
2
I stalo se slovo Hospodinovo k němu, řkoucí:
3
Odejdi odsud a obrať se k východu, a skrej se u potoka Karit, kterýž jest naproti Jordánu.
4
A budeš z toho potoka píti, krkavcům pak jsem přikázal, aby tě tam krmili.
5
Kterýž odšed, učinil, jakž mu přikázal Hospodin. Nebo odšed, usadil se při potoku Karit, kterýž byl proti Jordánu.
6
A krkavci přinášeli jemu chléb a maso každého jitra, též chléb a maso každého večera, a z potoka pil.
7
Tedy po přeběhnutí dnů některých vysechl ten potok, nebo nebylo žádného deště v té zemi.
8
I stalo se slovo Hospodinovo k němu, řkoucí:
9
Vstaň a jdi do Sarepty Sidonské, a buď tam. Aj, přikázal jsem ženě vdově, aby tě živila.
10
Kterýž vstav, šel do Sarepty, a přišel k bráně města, a aj, žena vdova sbírala tu dříví. A zavolav jí, řekl: Medle, přines mi trochu vody v nádobě, abych se napil.
11
A když šla, aby přinesla, zavolal jí zase a řekl: Medle, přines mi také kousek chleba v ruce své.
12
I odpověděla: Živť jest Hospodin Bůh tvůj, žeť nemám žádného chleba, ani podpopelného, kromě hrsti mouky v kbelíku a maličko oleje v nádobce, a aj, sbírám dvě dřevě, abych šla a připravila to sobě a synu svému, abychom snědouce to, za tím zemříti musili.
13
I řekl jí Eliáš: Neboj se. Jdi a učiň, jakž jsi řekla, a však udělej mi prvé z toho malý chléb podpopelný a přines mi; potom sobě a synu svému uděláš.
14
Neboť toto praví Hospodin Bůh Izraelský: Mouka z kbelíka toho nebude strávena, aniž oleje v nádobce té ubude až do toho dne, když dá Hospodin déšť na zemi.
15
I šla a učinila vedlé řeči Eliášovy, a jedla ona i on i čeled její až do těch dní.
16
Z kbelíka toho mouka nebyla strávena, aniž oleje v nádobce ubylo, vedlé řeči Hospodinovy, kterouž mluvil skrze Eliáše.
17
A když to přeběhlo, stalo se, že se roznemohl syn ženy, paní toho domu, a byla nemoc jeho velmi těžká, tak že nezůstalo v něm dýchání.
18
Protož řekla Eliášovi: Co mně a tobě, muži Boží? Přišel jsi ke mně, abys mi připomenul nepravost mou, a umořil syna mého?
19
Kterýž odpověděl jí: Dej sem syna svého. A vzav ho z lůna jejího, vnesl jej na síň, kdež sám přebýval, a položil ho na lůžko své.
20
Tedy volal k Hospodinu a řekl: Hospodine Bože můj, také-liž s tou vdovou, u kteréž pohostinu jsem, tak zle nakládáš, že jsi umořil syna jejího?
21
A roztáh se nad dítětem po třikrát, zvolal k Hospodinu a řekl: Hospodine Bože můj, prosím, nechť se navrátí duše dítěte tohoto do vnitřností jeho.
22
I vyslyšel Hospodin hlas Eliášův, a navrátila se duše dítěte do vnitřností jeho, i ožilo.
23
A vzav Eliáš dítě, snesl je z síně do domu, a dal je matce jeho. I řekl Eliáš: Pohleď, syn tvůj živ jest.
24
Tedy řekla žena Eliášovi: Jižť jsem nyní poznala, že jsi muž Boží, a že řeč Hospodinova v ústech tvých jest pravá.