Comparer
1 Rois 18
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
1 Rois
Chapitre 18
1
Et il arriva, après bien des jours, que la parole de l'Éternel vint à Élie, la troisième année, disant: Va, montre-toi à Achab, et je donnerai de la pluie sur la face de la terre.
2
Et Élie s'en alla pour se montrer à Achab.
3
Et la famine était forte à Samarie. Et Achab appela Abdias qui était préposé sur sa maison; (et Abdias craignait beaucoup l'Éternel.
4
Et il était arrivé, quand Jézabel exterminait les prophètes de l'Éternel, qu'Abdias avait pris cent prophètes et les avait cachés par cinquante hommes dans une caverne, et les avait nourris de pain et d'eau.)
5
Et Achab dit à Abdias: Va dans le pays, à toutes les sources d'eaux, et à tous les torrents; peut-être trouverons-nous de l'herbage, et nous conserverons la vie aux chevaux et aux mulets, et nous ne serons pas obligés de détruire de nos bêtes.
6
Et ils se partagèrent le pays pour le parcourir. Achab s'en alla seul par un chemin, et Abdias alla seul par un autre chemin.
7
Et comme Abdias était en chemin, voici, Élie le rencontra; et il le reconnut, et tomba sur sa face, et dit: Est-ce bien toi, mon seigneur Élie?
8
Et il lui dit: C'est moi; va, dis à ton seigneur: Voici Élie!
9
Et il dit: Quel péché ai-je commis, que tu livres ton serviteur en la main d'Achab, pour me faire mourir?
10
L'Éternel, ton Dieu, est vivant, s'il y a nation ou royaume où mon seigneur n'ait pas envoyé pour te chercher! Et quand ils disaient: Il n'est pas ici, il faisait jurer le royaume ou la nation qu'on ne t'avait pas trouvé.
11
Et maintenant, tu dis: Va, dis à ton seigneur: Voici Élie!
12
Et il arrivera, dès que je m'en irai d'auprès de toi, que l'Esprit de l'Éternel te portera je ne sais où; et je serai venu informer Achab, et il ne te trouvera pas, et il me tuera. Et ton serviteur craint l'Éternel dès sa jeunesse.
13
N'a-t-on pas rapporté à mon seigneur ce que j'ai fait quand Jézabel tuait les prophètes de l'Éternel, comment j'ai caché cent hommes des prophètes de l'Éternel, par cinquante hommes dans une caverne, et je les ai nourris de pain et d'eau?
14
Et maintenant tu dis: Va, dis à ton seigneur: Voici Élie! Et il me tuera.
15
Et Élie dit: L'Éternel des armées, devant qui je me tiens, est vivant, qu'aujourd'hui je me montrerai à lui.
16
Et Abdias s'en alla à la rencontre d'Achab, et le lui rapporta.
17
Et Achab alla à la rencontre d'Élie. Et il arriva que, quand Achab vit Élie, Achab lui dit: Est-ce bien toi, -celui qui trouble Israël?
18
Et il dit: Je ne trouble pas Israël, mais c'est toi et la maison de ton père, parce que vous avez abandonné les commandements de l'Éternel et que tu as marché après les Baals.
19
Et maintenant, envoie, rassemble vers moi tout Israël, à la montagne du Carmel, et les quatre cent cinquante prophètes de Baal et les quatre cents prophètes des ashères, qui mangent à la table de Jézabel.
20
Et Achab envoya à tous les fils d'Israël, et rassembla les prophètes à la montagne du Carmel.
21
Et Élie s'approcha de tout le peuple, et dit: Combien de temps hésiterez-vous entre les deux côtés? Si l'Éternel est Dieu, suivez-le; et si c'est Baal, suivez-le! Et le peuple ne lui répondit mot.
22
Et Élie dit au peuple: Je reste, moi seul, prophète de l'Éternel, et les prophètes de Baal sont quatre cent cinquante hommes.
23
Qu'on nous donne deux taureaux; et qu'ils choisissent pour eux l'un des taureaux, et qu'ils le dépècent, et qu'ils le placent sur le bois, et qu'ils n'y mettent pas de feu; et moi j'offrirai l'autre taureau, et je le placerai sur le bois, et je n'y mettrai pas de feu.
24
Et vous invoquerez le nom de votre dieu, et moi j'invoquerai le nom de l'Éternel, et le dieu qui répondra par le feu, lui, sera Dieu. Et tout le peuple répondit et dit: La parole est bonne.
25
Et Élie dit aux prophètes de Baal: Choisissez pour vous l'un des taureaux, et offrez les premiers, car vous êtes nombreux, et invoquez le nom de votre dieu, et ne mettez pas de feu.
26
Et ils prirent le taureau qu'on leur avait donné, et l'offrirent, et invoquèrent le nom de Baal depuis le matin jusqu'à midi, disant: O Baal, réponds-nous! Mais il n'y eut pas de voix, ni personne qui répondît. Et ils sautaient autour de l'autel qu'on avait fait.
27
Et il arriva qu'à midi Élie se moqua d'eux, et dit: Criez à haute voix, car il est un dieu; car il médite, ou il est allé à l'écart, ou il est en voyage; peut-être qu'il dort, et il se réveillera?
28
Et ils crièrent à haute voix, et se firent des incisions, selon leur coutume, avec des épées et des piques, jusqu'à faire couler le sang sur eux.
29
Et il arriva, quand midi fut passé, qu'ils prophétisèrent jusqu'à l'heure où l'on offre le gâteau; et il n'y eut pas de voix, et personne qui répondît, et personne qui fît attention.
30
Alors Élie dit à tout le peuple: Approchez-vous de moi. Et tout le peuple s'approcha de lui. Et il répara l'autel de l'Éternel, qui avait été renversé.
31
Et Élie prit douze pierres, selon le nombre des tribus des fils de Jacob, auquel vint la parole de l'Éternel, disant: Israël sera ton nom;
32
et il bâtit avec les pierres un autel au nom de l'Éternel, et fit autour de l'autel un fossé de la capacité de deux mesures de semence;
33
et il arrangea le bois, et dépeça le taureau, et le plaça sur le bois.
34
Et il dit: Remplissez d'eau quatre cruches, et versez-les sur l'holocauste et sur le bois. Et il dit: Faites-le une seconde fois; et ils le firent une seconde fois. Et il dit: Faites-le une troisième fois; et il le firent une troisième fois.
35
Et l'eau coula autour de l'autel; et il remplit d'eau aussi le fossé.
36
Et il arriva, à l'heure où l'on offre le gâteau, qu'Élie, le prophète, s'approcha, et dit: Éternel, Dieu d'Abraham, d'Isaac, et d'Israël, qu'il soit connu aujourd'hui que toi tu es Dieu en Israël, et que moi je suis ton serviteur, et que c'est par ta parole que j'ai fait toutes ces choses.
37
Réponds-moi, Éternel, réponds-moi, et que ce peuple sache que toi, Éternel, tu es Dieu, et que tu as ramené leur cœur.
38
Et le feu de l'Éternel tomba, et consuma l'holocauste, et le bois, et les pierres, et la poussière, et lécha l'eau qui était dans le fossé.
39
Et tout le peuple le vit; et ils tombèrent sur leurs faces, et dirent: L'Éternel, c'est lui qui est Dieu! L'Éternel, c'est lui qui est Dieu!
40
Et Élie leur dit: Saisissez les prophètes de Baal, que pas un d'entre eux n'échappe! Et ils les saisirent; et Élie les fit descendre au torrent de Kison, et les égorgea là.
41
Et Élie dit à Achab: Monte, mange et bois, car il y a un bruit d'une abondance de pluie.
42
Et Achab monta pour manger et pour boire. Et Élie monta au sommet du Carmel, et il se courba jusqu'à terre, et mit sa face entre ses genoux.
43
Et il dit à son jeune homme: Monte, je te prie; regarde du côté de l'ouest. Et il monta, et regarda, et il dit: Il n'y a rien. Et il dit: Retournes-y sept fois.
44
Et il arriva qu'à la septième fois, il dit: Voici un petit nuage, comme la main d'un homme, qui s'élève de la mer. Et il dit: Lève-toi, dis à Achab: Attelle, et descends, afin que la pluie ne t'arrête pas.
45
Et il arriva, en attendant, que les cieux devinrent noirs par d'épais nuages accompagnés de vent, et il y eut une forte pluie; et Achab monta dans son char et s'en alla à J izreël.
46
Et la main de l'Éternel fut sur Élie, et il ceignit ses reins, et courut devant Achab jusque là où tu arrives à Jizreël.
1 Královská
Chapitre 18
1
Potom po mnohých dnech, po třetím tom létě, stalo se slovo Hospodinovo k Eliášovi, řkoucí: Jdi, ukaž se Achabovi, neboť dám déšť na zemi.
2
Odšel tedy Eliáš, aby se ukázal Achabovi. Byl pak hlad veliký v Samaří.
3
I povolal Achab Abdiáše, kterýž byl představen domu jeho. (Abdiáš pak bál se Hospodina velmi.
4
Nebo když Jezábel mordovala proroky Hospodinovy, vzal Abdiáš sto proroků a skryl je po padesáti v jeskyni, a krmil je chlebem a vodou.)
5
A řekl Achab Abdiášovi: Jdi skrze tu zemi ke všechněm studnicím vod, a ke všechněm potokům, zdali bychom kde nalezli trávu, abychom živé zachovali koně a mezky, a nezmořili dobytka.
6
I rozdělili sobě zemi, kterouž by prošli. Achab šel jednou cestou sám, Abdiáš také šel cestou druhou sám.
7
A když Abdiáš byl na cestě, aj, Eliáš potkal se s ním. Kterýž když ho poznal, padl na tvář svou a řekl: Nejsi-liž ty, pane můj, Eliáš?
8
Odpověděl jemu: Jsem. Jdi, pověz pánu svému: Aj, Eliáš přišel.
9
Jemuž řekl: Což jsem zhřešil, že služebníka svého vydati chceš v ruku Achabovu, aby mne zamordoval?
10
Živť jest Hospodin Bůh tvůj, žeť není národu ani království, kamž by neposlal pán můj hledati tě, a když řekli, že tebe není, přísahy požádal od království a národu, že tě nemohou nalezti.
11
A ty nyní pravíš: Jdi, pověz pánu svému: Aj, Eliáš přišel.
12
I stalo by se, že jakž bych odšel od tebe, tedy duch Hospodinův zanesl by tě nevím kam, já pak jda, oznámil bych Achabovi, a když by tě nenalezl, zabil by mne. Služebník zajisté tvůj bojí se Hospodina od mladosti své.
13
Zdaliž není oznámeno pánu mému, co jsem učinil, když Jezábel mordovala proroky Hospodinovy, že jsem skryl z proroků Hospodinových sto mužů, po padesáti mužích v jeskyni, a krmil jsem je chlebem a vodou?
14
Ty pak nyní pravíš: Jdi, pověz pánu svému: Aj, Eliáš přišel. A zamordujeť mne.
15
Odpověděl Eliáš: Živť jest Hospodin zástupů, před jehož oblíčejem stojím, žeť se jemu dnes ukáži.
16
A tak šel Abdiáš vstříc Achabovi, a oznámil jemu. Pročež šel i Achab v cestu Eliášovi.
17
A když uzřel Achab Eliáše, řekl Achab k němu: Zdaliž ty nejsi ten, kterýž kormoutíš lid Izraelský?
18
Kterýž odpověděl: Jáť nekormoutím lidu Izraelského, ale ty a dům otce tvého, když opouštíte přikázaní Hospodinova a následujete Bálů.
19
Protož nyní pošli a shromažď ke mně všecken lid Izraelský na horu Karmel, a proroků Bálových čtyři sta a padesáte, i proroků toho háje čtyři sta, kteříž jedí z stolu Jezábel.
20
Obeslal tedy Achab všecky syny Izraelské, a shromáždil ty proroky na horu Karmel.
21
A přistoupiv Eliáš ke všemu lidu, řekl: I dokudž kulhati budete na obě straně? Jestližeť jest Hospodin Bohem, následujtež ho; pakli jest Bál, jdětež za ním. A neodpověděl jemu lid žádného slova.
22
Opět řekl Eliáš lidu: Já sám toliko pozůstal jsem prorok Hospodinův, proroků pak Bálových jest čtyři sta a padesáte mužů.
23
Nechť jsou nám dáni dva volkové, a ať vyberou sobě volka jednoho, kteréhož nechť rozsekají na kusy a vkladou na dříví, ale ohně ať nepodkládají. Jáť také připravím volka druhého, kteréhož vložím na dříví, a ohně nepodložím.
24
Tedy vzývejte jméno bohů vašich, já pak vzývati budu jméno Hospodinovo, a budeť to, že Bůh, kterýž se ohlásí skrze oheň, ten jest Bůh. A odpověděl všecken lid, řka: Dobráť jest řeč tato.
25
I řekl Eliáš prorokům Bálovým: Vybeřte sobě volka jednoho a připravte ho nejprvé, poněvadž jest vás více, a vzývejte jméno bohů vašich, ale ohně nepodkládejte.
26
A tak vzali volka, kteréhož jim dal, a připravili a vzývali jméno Bálovo od jitra až do poledne, říkajíce: Ó Báli, uslyš nás. Ale nebylo hlasu, ani kdo by odpověděl. I skákali u oltáře, kterýž byli udělali.
27
Když pak bylo poledne, posmíval se jim Eliáš a řekl: Křičte vysokým hlasem, poněvadž bůh jest. Neb snad rozmlouvání má, neb jinou práci, neb jest na cestě, anebť spí, ať procítí.
28
Takž křičeli hlasem velikým, a bodli se vedlé obyčeje svého nožíky a špicemi, tak až se krví polívali.
29
I stalo se, když již bylo s poledne, že prorokovali až dotud, když se obětuje obět suchá, ale nebylo žádného se ohlášení, ani kdo by odpověděl, ani kdo by vyslyšel.
30
Zatím řekl Eliáš všemu lidu: Přistuptež ke mně. I přistoupil všecken lid k němu. Tedy opravil oltář Hospodinův, kterýž byl zbořený.
31
Nebo vzal Eliáš dvanácte kamenů, (vedlé počtu pokolení synů Jákobových, k němuž se byla stala řeč Hospodinova, že Izrael bude jméno jeho),
32
A vzdělal z těch kamenů oltář ve jménu Hospodinovu; udělal také struhu vůkol oltáře zšíří, co by mohl dvě míry obilé vsíti.
33
Narovnal i dříví, a rozsekav volka na kusy, vkladl na dříví.
34
A řekl: Naplňte čtyři stoudve vodou, a vylíte na obět zápalnou i na dříví. Řekl opět: Učiňtež to po druhé. I učinili po druhé. Řekl ještě: Po třetí učiňte. I učinili po třetí,
35
Tak že tekly vody okolo oltáře; také i struhu naplnila voda.
36
Stalo se pak, když se obětuje obět suchá, přistoupil Eliáš prorok a řekl: Hospodine Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, nechť dnes poznají, že jsi ty Bůh v Izraeli, a já služebník tvůj, a že jsem vedlé slova tvého činil všecky věci tyto.
37
Vyslyš mne, Hospodine, vyslyš mne, aťby poznal lid tento, že jsi ty, Hospodine, Bohem, když bys obrátil srdce jejich zase.
38
V tom spadl oheň Hospodinův, a spálil obět zápalnou, dříví i kamení i prsť; též vodu, kteráž byla v struze, vypil.
39
Což když uzřel všecken ten lid, padli na tváři své a řekli: Hospodinť jest Bohem, Hospodin jest Bohem.
40
I řekl jim Eliáš: Zjímejte ty proroky Bálovy, žádný ať z nich neujde. I zjímali je. Kteréž svedl Eliáš ku potoku Císon, a tam je zmordoval.
41
Tedy řekl Eliáš Achabovi: Jdi, pojez a napí se, nebo aj, zvuk velikého deště.
42
I jel Achab, aby pojedl a napil se. Eliáš pak vstoupil na vrch Karmele, a rozprostřel se na zemi a sklonil tvář svou k kolenům svým.
43
Potom řekl mládenci svému: Vystup nyní, a pohleď tam k moři. Kterýž vystoupiv, pohleděl a řekl: Nic není. Řekl opět: Vrať se po sedmkrát.
44
I stalo se po sedmé, řekl: Aj, oblak maličký jako dlaň člověčí vystupuje z moře. Ještě řekl: Jdi, rci Achabovi: Zapřáhej a jeď, aby tě nezastihl déšť.
45
Stalo se mezi tím, když se nebesa zamračila oblakem a větrem, odkudž byl déšť veliký, že jel Achab a přišel do Jezreel.
46
Ruka pak Hospodinova byla s Eliášem, tak že přepásav bedra svá, běžel před Achabem, až přišel do Jezreel.