Comparer
1 Rois 20
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
1 Rois
Chapitre 20
1
Et Ben-Hadad, roi de Syrie, rassembla toutes ses forces; et il y avait trente-deux rois avec lui, et des chevaux et des chars. Et il monta et assiégea Samarie, et lui fit la guerre.
2
Et il envoya des messagers à Achab, roi d'Israël, dans la ville; et il lui dit:
3
Ainsi dit Ben-Hadad: Ton argent et ton or sont à moi, et tes femmes, et tes fils, les plus beaux, sont à moi.
4
Et le roi d'Israël répondit et dit: Selon ta parole, ô roi, mon seigneur, je suis à toi, moi et tout ce que j'ai.
5
Et les messagers revinrent et dirent: Ainsi a parlé Ben-Hadad, disant: Je t'ai envoyé dire en effet: Tu me donneras ton argent et ton or, et tes femmes, et tes fils;
6
mais demain à cette heure, j'enverrai mes serviteurs vers toi, et ils fouilleront ta maison et les maisons de tes serviteurs, et ils mettront dans leurs mains tout ce qui est désirable à tes yeux, et l'emporteront.
7
Et le roi d'Israël appela tous les anciens du pays, et dit: Sachez, je vous prie, et voyez comment cet homme cherche du mal; car il a envoyé vers moi pour mes femmes, et pour mes fils, et pour mon argent, et pour mon or, et je ne lui ai rien refusé.
8
Et tous les anciens et tout le peuple lui dirent: Ne l'écoute pas, et ne consens pas.
9
Et il dit aux messagers de Ben-Hadad: Dites au roi, mon seigneur: Tout ce que tu as mandé à ton serviteur la première fois, je le ferai; mais cette chose-ci, je ne puis la faire. Et les messagers s'en allèrent et lui rapportèrent cela.
10
Et Ben-Hadad envoya vers lui, et dit: Ainsi me fassent les dieux et ainsi ils y ajoutent, si la poussière de Samarie suffit pour remplir le creux des mains de tout le peuple qui me suit!
11
Et le roi d'Israël répondit et dit: Dites-lui: Que celui qui se ceint ne se vante pas comme celui qui délie sa ceinture.
12
Et il arriva que lorsque Ben-Hadad entendit cette parole (il était à boire, lui et les rois, dans les tentes), il dit à ses serviteurs: Placez-vous. Et ils se rangèrent contre la ville.
13
Et voici, un prophète s'approcha d'Achab, roi d'Israël, et dit: Ainsi dit l'Éternel: Vois-tu toute cette grande multitude? Voici, je l'ai livrée aujourd'hui en ta main, et tu sauras que moi, je suis l'Éternel.
14
Et Achab dit: Par qui? Et il dit: Ainsi dit l'Éternel: Par les serviteurs des chefs des provinces. Et il dit: Qui engagera le combat?
15
Et il dit: Toi. Et il dénombra les serviteurs des chefs des provinces; et ils étaient deux cent trente-trois; et après eux, il dénombra tout le peuple, tous les fils d'Israël, sept mille hommes.
16
Et ils sortirent à midi; et Ben-Hadad buvait, s'enivrant dans les tentes, lui et les rois, trente-deux rois qui l'aidaient.
17
Et les serviteurs des chefs des provinces sortirent les premiers. Et Ben-Hadad envoya, et on lui rapporta, disant: Des hommes sont sortis de Samarie.
18
Et il dit: S'ils sont sortis pour la paix, saisissez-les vivants; et s'ils sont sortis pour la guerre, saisissez-les vivants.
19
Et ces serviteurs des chefs des provinces sortirent de la ville, ainsi que l'armée qui les suivait.
20
Et ils frappèrent chacun son homme, et les Syriens s'enfuirent; et Israël les poursuivit; et Ben-Hadad, roi de Syrie, échappa sur un cheval, avec des cavaliers.
21
Et le roi d'Israël sortit et frappa les chevaux et les chars, et il infligea aux Syriens une grande défaite.
22
Et le prophète s'approcha du roi d'Israël, et lui dit: Va, fortifie-toi, et sache et vois ce que tu dois faire; car au retour de l'année le roi de Syrie montera contre toi.
23
Et les serviteurs du roi de Syrie lui dirent: Leurs dieux sont des dieux de montagnes; c'est pourquoi ils ont été plus forts que nous; mais si nous les combattons dans la plaine, certainement nous serons plus forts qu'eux.
24
Et fais ceci: ôte les rois chacun de sa place, et mets en leur lieu des capitaines;
25
et toi, dénombre-toi une armée comme l'armée que tu as perdue, et cheval pour cheval, et char pour char, et nous nous battrons avec eux dans la plaine: certainement nous serons plus forts qu'eux. Et il écouta leur voix, et fit ainsi.
26
Et il arriva, qu'au retour de l'année, Ben-Hadad dénombra les Syriens, et monta à Aphek pour faire la guerre contre Israël.
27
Et les fils d'Israël furent dénombrés et approvisionnés; et les fils d'Israël allèrent à leur rencontre, et ils campèrent vis-à-vis d'eux, comme deux petits troupeaux de chèvres, et les Syriens remplissaient le pays.
28
Et l'homme de Dieu s'approcha, et parla au roi d'Israël et dit: Ainsi dit l'Éternel: Parce que les Syriens ont dit: L'Éternel est un dieu de montagnes, et pas un dieu de plaines, je livrerai toute cette grande multitude en ta main; et vous saurez que je suis l'Éternel.
29
Et ils campèrent, ceux-ci vis-à-vis de ceux-là, sept jours; et il arriva, le septième jour, que le combat se livra. Et les fils d'Israël frappèrent les Syriens, cent mille hommes de pied, en un seul jour.
30
Et le reste s'enfuit à Aphek, dans la ville, et la muraille tomba sur vingt-sept mille hommes de ceux qui restaient. Et Ben-Hadad s'enfuit et entra dans la ville, d'une chambre dans l'autre.
31
Et ses serviteurs lui dirent: Voici, nous avons entendu dire que les rois de la maison d'Israël sont des rois doux et cléments; mettons, je te prie, des sacs sur nos reins et des cordes à nos têtes, et sortons vers le roi d'Israël: peut-être qu'il laissera vivre ton âme.
32
Et ils ceignirent de sacs leurs reins et mirent des cordes à leurs têtes, et s'en vinrent vers le roi d'Israël. Et ils dirent: Ton serviteur Ben-Hadad dit: Je te prie, laisse vivre mon âme. Et il dit: Vit-il encore? Il est mon frère.
33
Et les hommes en augurèrent du bien, et se hâtèrent de saisir ce qui venait de lui; et ils dirent: Ton frère Ben-Hadad… Et il dit: Allez, amenez-le. Et Ben-Hadad sortit vers lui, et il le fit monter sur son char.
34
Et Ben-Hadad lui dit: Les villes que mon père a prises à ton père, je les rends, et tu feras pour toi des rues à Damas, comme mon père en a fait à Samarie. Et moi, dit Achab, je te renverrai avec cette alliance. Et il fit alliance avec lui, et le renvoya.
35
Et un homme d'entre les fils des prophètes dit à son compagnon, par la parole de l'Éternel: Frappe-moi, je te prie. Et l'homme refusa de le frapper.
36
Et il lui dit: Parce que tu n'as pas écouté la voix de l'Éternel, voici, quand tu sortiras d'auprès de moi, le lion te tuera. Et il sortit d'auprès de lui, et le lion le trouva, et le tua.
37
Et il trouva un autre homme, et il dit: Frappe-moi, je te prie. Et l'homme le frappa fort, et le blessa.
38
Et le prophète s'en alla, et se tint sur le chemin du roi, et se déguisa avec un bandeau sur les yeux.
39
Et, comme le roi passait, il cria au roi, et dit: Ton serviteur était sorti au milieu de la bataille, et voici, un homme se détourna, et m'amena un homme, et dit: Garde cet homme; s'il vient à manquer, ta vie sera à la place de sa vie, ou tu me pèseras un talent d'argent.
40
Et, comme ton serviteur était occupé çà et là, l'homme a disparu. Et le roi d'Israël lui dit: Ainsi est ton jugement: tu en as décidé.
41
Et il ôta avec hâte le bandeau de dessus ses yeux, et le roi d'Israël le reconnut pour l'un des prophètes.
42
Et il lui dit: Ainsi dit l'Éternel: Parce que tu as laissé aller d'entre tes mains l'homme que j'avais voué à la destruction, ta vie sera pour sa vie, et ton peuple pour son peuple.
43
Et le roi d'Israël alla en sa maison, triste et irrité, et il vint à Samarie.
1 Královská
Chapitre 20
1
Tedy Benadad král Syrský, shromáždiv všecka vojska svá, a maje s sebou třidceti a dva krále, též koně i vozy, vytáhl a oblehl Samaří a dobýval ho.
2
I poslal posly k Achabovi králi Izraelskému do města,
3
A vzkázal jemu: Takto praví Benadad: Stříbro tvé a zlato tvé mé jest, též ženy tvé i synové tvoji nejzdárnější moji jsou.
4
I odpověděl král Izraelský a řekl: Vedlé řeči tvé, pane můj králi, tvůj jsem i všecko, což mám.
5
Opět navrátivše se poslové, řekli: Takto praví Benadad: Poslal jsem k tobě, aťby řekli: Stříbro své a zlato své, ženy své i syny své dáš mi.
6
Ale však o tomto čase zítra pošli služebníky své k tobě, aby přehledali dům tvůj i domy služebníků tvých, a oniť všecko, cožkoli máš nejlepšího, vezmouce v ruce své, poberou.
7
A tak povolav král Izraelský všech starších země té, řekl: Posuďte medle, a vizte, jakť ten zlého hledá; nebo poslal ke mně pro ženy mé a pro syny mé, též pro stříbro mé i pro zlato mé, a neodepřel jsem jemu.
8
I řekli jemu všickni starší a všecken lid: Neposlouchejž ho, ani mu povoluj.
9
Protož odpověděl poslům Benadadovým: Povězte pánu mému králi: Všecko to, o čež jsi poslal k služebníku svému prvé, učiním, ale této věci učiniti nemohu. Takž odešli poslové, a donesli mu tu odpověd.
10
Ještě poslal k němu Benadad a řekl: Toto ať mi učiní bohové a toto ať přidadí, dostane-li se prachu Samařského do hrstí všeho lidu, kterýž jest se mnou.
11
Zase odpověděl král Izraelský a řekl: Povězte, ať se nechlubí ten, kterýž se strojí do zbroje, jako ten, kterýž svláčí zbroj.
12
I stalo se, když uslyšel tu řeč, (nebo pil on i králové v staních), že řekl služebníkům svým: Přitrhněte. I přitrhli k městu.
13
A hle, prorok nějaký přišed k Achabovi králi Izraelskému, řekl: Toto praví Hospodin: Zdaliž jsi neviděl všeho množství tohoto velikého? Hle, já dám je dnes v ruku tvou, abys poznal, že já jsem Hospodin.
14
A když řekl Achab: Skrze koho? odpověděl on: Tak praví Hospodin: Skrze služebníky knížat krajů. Řekl ještě: Kdo svede tu bitvu? Odpověděl: Ty.
15
A protož sečtl služebníky knížat krajů, jichž bylo dvě stě třidceti a dva; po nich sečtl i všecken lid všech synů Izraelských, sedm tisíců.
16
I vytáhli o poledni. Benadad pak pil a ožral se v staních, on i třidceti a dva králové pomocníci jeho.
17
A tak vytáhli služebníci knížat krajů nejprvé. I poslal Benadad, (když mu pověděli, řkouce: Muži vytáhli z Samaří),
18
A řekl: Buď že vytáhli o pokoj, zjímejte je živé, buď že k bitvě vytáhli, zjímejte je živé.
19
Tak, pravím, vytáhli z města ti služebníci knížat krajů, a vojsko za nimi táhlo.
20
A porazili jeden každý muže svého, tak že utíkali Syrští, Izraelští pak honili je. Ale Benadad král Syrský utekl na koni s jízdnými.
21
Potom vytáhl král Izraelský, a pobil koně i vozy zkazil, a tak porazil Syrské ranou velikou.
22
Opět přišel prorok ten k králi Izraelskému, a řekl jemu: Jdiž, zmužile se měj a věz i viz, co bys měl činiti; nebo zase po roce král Syrský vytáhne proti tobě.
23
Tedy služebníci krále Syrského řekli jemu: Bohové hor jsouť bohové jejich, protož nás přemohli; ale bojujme proti nim na rovinách, zvíš, nepřemůžeme-li jich.
24
Protož učiň toto: Odbuď těch králů, jednoho každého z místa jeho, a postav vývody místo nich.
25
Ty pak sečti sobě vojsko z svých jako vojsko oněch, kteříž padli, a koně jako ony koně, a vozy jako ony vozy; i budeme bojovati proti nim na rovinách, a zvíš, nepřemůžeme-liť jich. I uposlechl hlasu jejich a učinil tak.
26
I stalo se po roce, že sečtl Benadad Syrské a vytáhl do Afeku, aby bojoval proti Izraelovi.
27
Izraelští také sečteni jsou, a opatřivše se stravou, vytáhli jim v cestu. I položili se Izraelští proti nim jako dvě malá stáda koz, Syrští pak přikryli tu zemi.
28
V tom přišel týž muž Boží, a mluvil králi Izraelskému a řekl: Takto praví Hospodin: Proto že pravili Syrští: Bohem hor jest Hospodin a ne Bohem rovin, dám všecko množství toto veliké v ruce tvé, abyste věděli, že já jsem Hospodin.
29
A tak leželi oni proti nim za sedm dní; i stalo se dne sedmého, že svedli bitvu. I porazili synové Izraelští z Syrských sto tisíc pěších dne jednoho.
30
Jiní pak zutíkali do města Afeku, kdež padla zed na dvadceti a sedm tisíc mužů, kteříž byli pozůstali. Ale Benadad utíkaje, přišel do města, do nejtajnějšího pokoje.
31
I řekli jemu služebníci jeho: Aj, toto jsme slýchali, že králové domu Izraelského jsou králové milosrdní. Medle, nechť vezmeme pytle na bedra svá a provazy na hlavy své, a vejdeme k králi Izraelskému; snad při životu zachová tebe.
32
A protož přepásali pytli bedra svá, a provazy vzali na hlavy své, a přišli k králi Izraelskému a řekli: Služebník tvůj Benadad praví: Prosím, nechť jsem zachován při životu. Kterýž řekl: Což jest ještě živ? Bratr tě můj.
33
Muži pak ti soudíc to za dobré znamení, rychle chytili ta slova od něho a řekli: Bratrť jest tvůj Benadad. I řekl: Jděte, přiveďte ho sem. Takž vyšel k němu Benadad, i kázal mu vstoupiti na svůj vůz.
34
Tedy řekl jemu Benadad: Města, kteráž otec můj pobral otci tvému, navrátímť, a ulice zděláš sobě v Damašku, jako byl udělal otec můj v Samaří. I odpověděl: Já vedlé smlouvy této propustím tě. A tak učinil s ním smlouvu a propustil ho.
35
Muž pak nějaký z synů prorockých řekl bližnímu svému z rozkazu Božího: Ubí mne medle. Ale muž ten nechtěl ho bíti.
36
Kterýž řekl jemu: Proto že jsi neuposlechl hlasu Hospodinova, aj teď, když půjdeš ode mne, udáví tě lev. A když šel od něho, trefil na něj lev a udávil ho.
37
Opět nalezl muže druhého, jemuž řekl: Medle, ubí mne. Kterýž ubil ho velice a ranil.
38
I odšed prorok ten, postavil se králi v cestě, a změnil se, zavěsiv sobě oči.
39
A když král pomíjel, zvolal na něj a řekl: Služebník tvůj vyšel do bitvy, a hle, jeden odšed, přivedl ke mně muže a řekl: Ostříhej toho muže, jestliže se pak ztratí, budeť život tvůj za život jeho, aneb centnéř stříbra položíš.
40
V tom když služebník tvůj toho i onoho hleděl, tožť se ztratil. Pročež řekl jemu král Izraelský: Takový buď soud tvůj, jakýž jsi sám vypověděl.
41
Tedy rychle odhradil tvář svou, a poznal ho král Izraelský, že by z proroků byl.
42
I řekl jemu: Takto praví Hospodin: Poněvadž jsi z ruky pustil muže k smrti odsouzeného, budeť život tvůj za život jeho, a lid tvůj za lid jeho.
43
Protož odjel král Izraelský do domu svého, smutný jsa a hněvaje se, a přišel do Samaří.