Comparer
2 Samuel 12
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
2 Samuel
Chapitre 12
1
Et l'Éternel envoya Nathan à David; et il vint vers lui, et lui dit: Il y avait deux hommes dans une ville, l'un riche, et l'autre pauvre.
2
Le riche avait du menu et gros bétail en grande quantité;
3
mais le pauvre n'avait rien du tout qu'une seule petite brebis, qu'il avait achetée, et qu'il nourrissait, et qui grandissait auprès de lui et ensemble avec ses fils: elle mangeait de ses morceaux et buvait de sa coupe, et elle couchait dans son sein, et était pour lui comme une fille.
4
Et un voyageur vint chez l'homme riche; et il évita de prendre de son menu ou de son gros bétail pour en apprêter au voyageur qui était venu chez lui, et il a pris la brebis de l'homme pauvre, et l'a apprêtée pour l'homme qui était venu vers lui.
5
Et la colère de David s'embrasa fort contre l'homme; et il dit à Nathan: L'Éternel est vivant que l'homme qui a fait cela est digne de mort!
6
et il rendra la brebis au quadruple, parce qu'il a fait cette chose-là et qu'il n'a pas eu pitié.
7
Et Nathan dit à David: Tu es cet homme! Ainsi dit l'Éternel, le Dieu d'Israël: Je t'ai oint pour roi sur Israël, et je t'ai délivré de la main de Saül,
8
et je t'ai donné la maison de ton seigneur, et les femmes de ton seigneur dans ton sein, et je t'ai donné la maison d'Israël et de Juda; et si c'était peu, je t'eusse ajouté telle et telle chose.
9
Pourquoi as-tu méprisé la parole de l'Éternel, en faisant ce qui est mauvais à ses yeux? Tu as frappé avec l'épée Urie, le Héthien; et sa femme, tu l'as prise pour en faire ta femme, et lui tu l'as tué par l'épée des fils d'Ammon.
10
Et maintenant, l'épée ne s'éloignera pas de ta maison, à jamais, parce que tu m'as méprisé, et que tu as pris la femme d'Urie, le Héthien, pour qu'elle fût ta femme.
11
Ainsi dit l'Éternel: Voici, je susciterai de ta propre maison un mal contre toi: je prendrai tes femmes devant tes yeux, et je les donnerai à ton compagnon, et il couchera avec tes femmes à la vue de ce soleil;
12
car tu l'as fait en secret, et moi, je ferai cette chose-là devant tout Israël et devant le soleil.
13
Et David dit à Nathan: J'ai péché contre l'Éternel. Et Nathan dit à David: Aussi l'Éternel a fait passer ton péché: tu ne mourras pas;
14
toutefois, comme par cette chose tu as donné occasion aux ennemis de l'Éternel de blasphémer, le fils qui t'est né mourra certainement.
15
Et Nathan s'en alla dans sa maison. Et l'Éternel frappa l'enfant que la femme d'Urie avait enfanté à David; et il fut très-malade.
16
Et David supplia Dieu pour l'enfant, et David jeûna; et il alla et passa la nuit couché sur la terre.
17
Et les anciens de sa maison se levèrent et vinrent vers lui pour le faire lever de terre; mais il ne voulut pas, et ne mangea pas le pain avec eux.
18
Et il arriva, le septième jour, que l'enfant mourut; et les serviteurs de David craignirent de lui apprendre que l'enfant était mort, car ils disaient: Voici, lorsque l'enfant était en vie, nous lui avons parlé, et il n'a pas écouté notre voix; et comment lui dirions-nous: L'enfant est-il mort? Il fera quelque mal.
19
Et David vit que ses serviteurs parlaient bas, et David comprit que l'enfant était mort; et David dit à ses serviteurs: L'enfant est-il mort? Et ils dirent: Il est mort.
20
Et David se leva de terre, et se lava et s'oignit, et changea de vêtements; et il entra dans la maison de l'Éternel et se prosterna; et il rentra dans sa maison, et demanda qu'on mît du pain devant lui, et il mangea.
21
Et ses serviteurs lui dirent: Qu'est-ce que tu fais? Tu as jeûné et tu as pleuré à cause de l'enfant, pendant qu'il était en vie; et quand l'enfant est mort, tu te lèves et tu manges.
22
Et il dit: Tant que l'enfant vivait encore, j'ai jeûné et j'ai pleuré; car je disais: Qui sait: l'Éternel me fera grâce, et l'enfant vivra?
23
Mais maintenant qu'il est mort, pourquoi jeûnerais-je? Pourrais-je le faire revenir encore? Moi, je vais vers lui, mais lui ne reviendra pas vers moi.
24
Et David consola Bath-Shéba, sa femme, et vint vers elle et coucha avec elle; et elle enfanta un fils, et il appela son nom Salomon; et l'Éternel l'aima;
25
et il envoya par Nathan le prophète, et l'appela du nom de Jedidia, à cause de l'Éternel.
26
Et Joab fit la guerre contre Rabba des fils d'Ammon, et il prit la ville royale.
27
Et Joab envoya des messagers à David, et dit: J'ai fait la guerre contre Rabba, et j'ai aussi pris la ville des eaux.
28
Et maintenant, assemble le reste du peuple, et campe contre la ville et prends-la, de peur que moi je ne prenne la ville, et qu'elle ne soit appelée de mon nom.
29
Et David assembla tout le peuple, et marcha sur Rabba; et il combattit contre elle, et la prit.
30
Et il prit la couronne de leur roi de dessus sa tête (et son poids était d'un talent d'or, et elle avait des pierres précieuses); et elle fut mise sur la tête de David; et il emmena de la ville une grande quantité de butin.
31
Et il fit sortir le peuple qui s'y trouvait, et les mit sous la scie, et sous des herses de fer, et sous des haches de fer, et les fit passer par un four à briques: il fit ainsi à toutes les villes des fils d'Ammon. Et David et tout le peuple s'en retournèrent à Jérusalem.
2 Samuelova
Chapitre 12
1
Protož poslal Hospodin Nátana k Davidovi. Kterýž přišed k němu, řekl jemu: Dva muži byli v městě jednom, jeden bohatý a druhý chudý.
2
Bohatý měl ovec i volů velmi mnoho,
3
Chudý pak neměl nic, kromě jednu ovečku malou, kterouž byl koupil a choval, až i odrostla při něm a při dětech jeho tolikéž. Chléb jeho jedla a z číše jeho pila, a v lůnu jeho spávala, a tak byla mu jako za dceru.
4
Když pak přišel pocestný k tomu bohatému člověku, líto mu bylo vzíti z ovcí aneb z volů svých, což by připravil pocestnému, kterýž k němu přišel, ale vzav ovečku toho chudého člověka, připravil ji muži, kterýž byl přišel k němu.
5
Tedy rozhněval se David na muže toho náramně a řekl Nátanovi: Živť jest Hospodin, že hoden jest smrti muž, kterýž to učinil.
6
Ovečku také tu zaplatí čtvernásobně, proto že učinil věc tu, a nelitoval ho.
7
I řekl Nátan Davidovi: Ty jsi ten muž! Takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Já jsem tě pomazal, abys králem byl nad Izraelem, a vytrhl jsem tebe z ruky Saulovy.
8
A dal jsem tobě dům pána tvého, i ženy pána tvého v lůno tvé, dalť jsem také dům Izraelský a Judský, a bylo-liť by to málo, byl bych přidal mnohem více.
9
Pročež jsi sobě zlehčil slovo Hospodinovo, čině to, což se nelíbí jemu? Uriáše Hetejského zabil jsi mečem, a manželku jeho pojals sobě za ženu, samého pak zamordoval jsi mečem Ammonitských.
10
Protož nyní neodejdeť meč z domu tvého až na věky, proto že jsi pohrdl mnou, a vzal jsi manželku Uriáše Hetejského, aby byla žena tvá.
11
Takto praví Hospodin: Aj, já vzbudím proti tobě zlé z domu tvého, a vezma ženy tvé před očima tvýma, dám je bližnímu tvému, kterýž spáti bude s ženami tvými, an na to každý hledí.
12
A ačkoli ty učinil jsi to tajně, já však učiním to zjevně přede vším Izraelem a všechněm známě.
13
Tedy řekl David Nátanovi: Zhřešilť jsem Hospodinu. Zase řekl Nátan Davidovi: Tentýž Hospodin přenesl hřích tvůj, neumřeš.
14
Ale však, poněvadž jsi tou věcí dal příčinu nepřátelům Hospodinovým, aby se rouhali, protož ten syn, kterýž se narodil tobě, jistotně umře.
15
Potom odšel Nátan do domu svého. V tom Hospodin ranil dítě, kteréž byla porodila manželka Uriášova Davidovi, tak že pochybili o něm.
16
I modlil se David Bohu za to dítě a postil se, a všed, ležel přes noc na zemi.
17
A ačkoli starší domu jeho přišli k němu, aby ho zdvihli z země, on však nechtěl, aniž s nimi co jedl.
18
Stalo se pak dne sedmého, že umřelo dítě. I nesměli služebníci Davidovi toho oznámiti jemu, že by umřelo dítě; nebo pravili: Aj, když ještě bylo dítě živo, mluvili jsme jemu, a nechtěl slyšeti hlasu našeho, což pak když jemu díme: Umřelo dítě. Ovšem to tíže ponese.
19
Ale vida David, an služebníci jeho k sobě šepcí, srozuměl, že by umřelo dítě. I řekl David služebníkům svým: Co již umřelo dítě? Kteříž řekli: Umřelo.
20
Tedy vstav David s země, umyl se a pomazal se, a změnil roucho své, a všed do domu Hospodinova, pomodlil se. Potom vrátiv se do domu svého, rozkázal sobě dáti jísti a jedl.
21
Služebníci pak jeho řekli jemu: Co jsi to učinil? Pro dítě, když živo bylo, postils se a plakal, ale jakž dítě umřelo, vstal jsi a přijal jsi pokrm.
22
Kterýžto řekl: Pokudž ještě dítě živo bylo, postil jsem se a plakal, nebo jsem řekl: Kdo ví? Můžeť se smilovati nade mnou Hospodin, aby živo bylo dítě.
23
Nyní pak, poněvadž umřelo, proč se mám postiti? Zdaliž budu moci zase je vzkřísiti? Jáť půjdu k němu, ale ono se nenavrátí ke mně.
24
Potom David potěšiv Betsabé manželky své, všel k ní a spal s ní. I porodila syna, a nazval jméno jeho Šalamoun, a Hospodin miloval jej.
25
Protož poslal byl Nátana proroka, a nazval jméno jeho Jedidiah pro Hospodina.
26
Bojoval pak Joáb proti Rabba Ammonitských, a vzal město královské.
27
A poslav posly k Davidovi, řekl: Dobýval jsem Rabba a vzal jsem město vod.
28
Protož nyní sebera ostatek lidu, polož se proti městu a vezmi je, abych já nevzal města toho, a bylo by mně připisováno vítězství nad ním.
29
Tedy sebrav David všecken lid, vytáhl proti Rabba, kteréhož dobýval a vzal je.
30
A sňal korunu krále jejich s hlavy jeho, kteráž vážila centnéř zlata, a bylo v ní kamení drahé, a vstavena byla na hlavu Davidovu. Vyvezl též kořisti města velmi veliké.
31
Lid pak, kterýž v něm byl, vyvedl a dal jej pod pily a pod brány železné a pod sekery železné, a vehnal je do peci cihelné. A tak činil všechněm městům Ammonitským. Potom navrátil se David se vším lidem do Jeruzaléma.