Comparer

2 Samuel 13

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

2 Samuel

Chapitre 13
1 Et après cela, Absalom, fils de David, ayant une sœur, nommée Tamar, qui était belle, il arriva qu'Amnon, fils de David, l'aima.
2 Et Amnon fut tourmenté jusqu'à en tomber malade, à cause de Tamar, sa sœur; car elle était vierge, et il était trop difficile aux yeux d'Ammon de lui faire quoi que ce fût.
3 Et Amnon avait un ami, nommé Jonadab, fils de Shimha, frère de David; et Jonadab était un homme très-habile.
4 Et il lui dit: Pourquoi maigris-tu ainsi d'un matin à l'autre, toi, fils du roi? Ne me le déclareras-tu pas? Et Amnon lui dit: J'aime Tamar, sœur d'Absalom mon frère.
5 Et Jonadab lui dit: Couche-toi sur ton lit et fais le malade; et ton père viendra te voir, et tu lui diras: Je te prie, que Tamar, ma sœur, vienne et qu'elle me donne à manger du pain, et qu'elle apprête devant mes yeux un mets, afin que je la voie, et que je le mange de sa main.
6 Et Amnon se coucha et fit le malade; et le roi vint le voir, et Amnon dit au roi: Je te prie, que Tamar, ma sœur, vienne et prépare sous mes yeux deux beignets, et que je les mange de sa main.
7 Et David envoya vers Tamar dans la maison, disant: Va, je te prie, dans la maison d'Ammon, ton frère, et apprête-lui un mets.
8 Et Tamar alla dans la maison d'Ammon, son frère, et il était couché; et elle prit de la pâte et la pétrit, et prépara sous ses yeux des beignets, et elle cuisit les beignets.
9 Et elle prit la poêle et les versa devant lui; et il refusa de manger. Et Amnon dit: Faites sortir tout homme d'auprès de moi. Et tout homme sortit d'auprès de lui.
10 Et Amnon dit à Tamar: Apporte le mets dans la chambre intérieure, et je mangerai de ta main. Et Tamar prit les beignets qu'elle avait préparés, et les apporta à Ammon, son frère, dans la chambre.
11 Et elle les lui présenta à manger; et il la saisit, et lui dit: Viens, couche avec moi, ma sœur.
12 Et elle lui dit: Non, mon frère, ne m'humilie pas; car on ne fait point ainsi en Israël: ne fais pas cette infamie.
13 Et moi, où porterais-je ma honte? Et toi, tu serais comme l'un des infâmes en Israël. Et maintenant, parle au roi, je te prie, car il ne me refusera point à toi.
14 Et il ne voulut pas écouter sa voix, et il fut plus fort qu'elle et l'humilia et coucha avec elle.
15 Et Amnon la haït d'une très-grande haine, car la haine dont il la haït était plus grande que l'amour dont il l'avait aimée. Et Amnon lui dit: Lève-toi, va-t'en.
16 Et elle lui dit: Il n'y a pas de raison pour cela; ce tort de me chasser est plus grand que l'autre que tu m'as fait. Mais il ne voulut pas l'écouter.
17 Et il appela son jeune homme qui le servait, et dit: Chassez donc cette femme dehors, de devant moi; et ferme la porte au verrou après elle.
18 Et elle avait sur elle une tunique bigarrée; car les filles du roi qui étaient vierges étaient ainsi habillées de robes. Et celui qui le servait la mit dehors, et ferma la porte après elle.
19 Et Tamar prit de la poussière et la mit sur sa tête, et déchira la tunique bigarrée qu'elle avait sur elle, et elle mit sa main sur sa tête, et s'en alla, marchant et criant.
20 Et Absalom, son frère, lui dit: Est-ce que ton frère Amnon a été avec toi? Et maintenant, ma sœur, garde le silence: il est ton frère; ne prends pas cette chose à cœur. Et Tamar demeura désolée dans la maison d'Absalom, son frère.
21 Et le roi David entendit parler de toutes ces choses, et il en fut très-irrité.
22 Et Absalom ne parla à Ammon, ni en mal, ni en bien, car Absalom haïssait Ammon, parce qu'il avait humilié Tamar, sa sœur.
23 Et il arriva, après deux années entières, qu'Absalom avait les tondeurs à Baal-Hatsor, qui est près d'Éphraïm; et Absalom invita tous les fils du roi.
24 Et Absalom vint vers le roi, et dit: Tu vois que ton serviteur a les tondeurs: je te prie, que le roi et ses serviteurs aillent avec ton serviteur.
25 Et le roi dit à Absalom: Non, mon fils, nous n'irons pas tous, et nous ne te serons pas à charge. Et il le pressa, mais il ne voulut pas aller; et il le bénit.
26 Et Absalom dit: Si tu ne viens pas, que mon frère Ammon, je te prie, vienne avec nous. Et le roi lui dit: Pourquoi irait-il avec toi?
27 Et Absalom le pressa, et il envoya avec lui Amnon et tous les fils du roi.
28 Et Absalom commanda à ses serviteurs, disant: Faites attention, je vous prie, quand le cœur d'Ammon sera gai par le vin, et que je vous dirai: Frappez Ammon, alors tuez-le, ne craignez point; n'est-ce pas moi qui vous l'ai commandé? Fortifiez-vous, et soyez vaillants!
29 Et les serviteurs d'Absalom firent à Amnon comme Absalom l'avait commandé; et tous les fils du roi se levèrent, et montèrent chacun sur son mulet et s'enfuirent.
30 Et il arriva, comme ils étaient en chemin, que le bruit en vint à David; on disait: Absalom a frappé tous les fils du roi, et il n'en reste pas un seul.
31 Et le roi se leva, et déchira ses vêtements, et se coucha par terre; et tous ses serviteurs étaient là, les vêtements déchirés.
32 Et Jonadab, fils de Shimha, frère de David, prit le parole et dit: Que mon seigneur ne pense pas qu'on ait tué tous les jeunes hommes, fils du roi, car Amnon seul est mort; car cela a eu lieu par l'ordre d'Absalom qu'il avait arrêté dès le jour qu'Amnon humilia Tamar, sa sœur.
33 Et maintenant, que le roi, mon seigneur ne prenne pas ceci à cœur, disant: Tous les fils du roi sont morts; car Amnon seul est mort.
34 Et Absalom s'enfuit. Et le jeune homme qui était en sentinelle leva ses yeux et regarda; et voici, un grand peuple venait par le chemin qui était derrière lui, du côté de la montagne.
35 Et Jonadab dit au roi: Voici les fils du roi qui viennent; selon la parole de ton serviteur, ainsi il en est arrivé.
36 Et comme il achevait de parler, voici, les fils du roi arrivèrent, et ils élevèrent leur voix et pleurèrent; et le roi aussi, et tous ses serviteurs pleurèrent très-amèrement.
37 Et Absalom s'enfuit, et s'en alla vers Talmaï, fils d'Ammihud, roi de Gueshur; et David menait deuil tous les jours sur son fils.
38 Ainsi Absalom s'enfuit, et il vint à Gueshur et fut là trois ans;
39 et le roi David languissait d'aller vers Absalom, car il était consolé à l'égard d'Ammon, parce qu'il était mort.

2 Samuelova

Chapitre 13
1 I stalo se potom, že Absolon syn Davidův měl sestru krásnou, jménem Támar; i zamiloval ji Amnon syn Davidův.
2 A tak se o to trápil Amnon, že i v nemoc upadl pro Támar sestru svou; nebo panna byla, a viděl Amnon, že nesnadně bude jí moci co učiniti.
3 Měl pak Amnon přítele, jehož jméno bylo Jonadab, syn Semmaa bratra Davidova, kterýžto Jonadab byl muž velmi chytrý.
4 I řekl jemu: Proč tak chřadneš, synu králův, den ode dne? Neoznámíš-liž mi? I řekl mu Amnon: Támar sestru Absolona bratra svého miluji.
5 Tedy řekl jemu Jonadab: Polož se na lůže své a udělej se nemocným, a když přijde otec tvůj, aby tě navštívil, díš jemu: Nechť přijde, prosím, Támar sestra má a dá mi jísti, připravíc před očima mýma pokrm, abych viděl a jedl z ruky její.
6 A tak složil se Amnon, dělaje se nemocným. A když přišel král, aby ho navštívil, řekl Amnon králi: Nechť přijde, prosím, Támar sestra má a připraví před očima mýma asi dvě krmičky, abych pojedl z ruky její.
7 Protož poslal David k Támar do domu, řka: Jdi hned do domu Amnona bratra svého a připrav mu krmičku.
8 I šla Támar do domu Amnona bratra svého; on pak ležel. A vzavši mouky, zadělala ji, a připravivši krmičku před očima jeho, uvařila ji.
9 Potom vzavši pánvici, vyložila před něj, a on nechtěl jísti. (I řekl Amnon: Spravte to, ať vyjdou všickni ven. I vyšli od něho všickni.
10 Řekl pak Amnon k Támar: Přines tu krmičku do pokojíka, abych pojedl z ruky tvé. A vzavši Támar krmičku, kterouž připravila, přinesla ji před Amnona bratra svého do pokojíka.)
11 Ale když mu podávala, aby jedl, uchopil ji a řekl jí: Poď, lež se mnou, sestro má.
12 Kterážto řekla jemu: Nikoli, bratře můj, nečiň mi násilí, nebo ne tak se má díti v Izraeli. Neprovoď nešlechetnosti této.
13 Nebo já na koho svedu pohanění své? Ty pak budeš jako jeden z nejnešlechetnějších v Izraeli. Raději tedy mluv medle s králem, nebo neodepřeť mne tobě.
14 Ale nechtěl uposlechnouti hlasu jejího, nýbrž zmocniv se jí, učinil jí násilí a ležel s ní.
15 Potom vzal ji Amnon v nenávist velikou velmi, tak že větší byla nenávist, kterouž nenáviděl jí, než milost, kterouž ji miloval. I řekl jí Amnon: Vstaň a jdi pryč.
16 Kterážto odpověděla jemu: Za příčinou převelmi zlé věci té, kterouž jsi při mně spáchal, druhé horší se dopouštíš, že mne vyháníš. On pak nechtěl jí slyšeti.
17 Ale zavolav mládence, kterýž mu přisluhoval, řekl: Vyveď hned tuto ode mne ven, a zamkni dvéře po ní.
18 (Měla pak na sobě sukni proměnných barev, nebo v takových sukních chodívaly dcery královské panny.) A tak vyvedl ji ven služebník jeho a zamkl dvéře po ní.
19 Tedy posypala Támar hlavu svou popelem, a sukni proměnných barev, kterouž měla na sobě, roztrhla; a vložila ruku na hlavu svou, a jduc, křičela s naříkáním.
20 I řekl jí Absolon bratr její: Nebyl-liž Amnon bratr tvůj s tebou? Ale nyní, sestro má mlč; bratr tvůj jest, nepřipouštěj toho k srdci. A tak zůstala Támar, jsuc opuštěná, v domě Absolona bratra svého.
21 A uslyšev král David o těch všech věcech, rozhněval se náramně.
22 Absolon pak nic nemluvil s Amnonem, ani dobrého ani zlého; nebo nenáviděl Absolon Amnona, proto že učinil násilí Támar sestře jeho.
23 I stalo se po celých dvou letech, když střihli ovce Absolonovi v Balazor, jenž jest podlé Efraim, že pozval Absolon všech synů královských.
24 Nebo přišel Absolon k králi a řekl: Aj, nyní služebník tvůj má střižce; nechť, prosím, jde král a služebníci jeho s služebníkem tvým.
25 I řekl král Absolonovi: Nechť, synu můj, nechť nyní nechodíme všickni, abychom tě neobtěžovali. A ačkoli nutkal ho, však nechtěl jíti, ale požehnal mu.
26 Řekl ještě Absolon: Nechť aspoň s námi jde, prosím, Amnon bratr můj. Odpověděl jemu král: Proč by s tebou šel?
27 A když vždy dotíral Absolon, poslal s ním Amnona i všecky syny královské.
28 Přikázal pak byl Absolon služebníkům svým, řka: Šetřte medle, když se rozveselí srdce Amnonovo vínem, a řeknu vám: Bíte Amnona, tedy zabíte jej. Nebojte se nic, nebo zdaliž jsem já nerozkázal vám? Posilňte se a mějte se zmužile.
29 I učinili Amnonovi služebníci Absolonovi, jakž jim byl přikázal Absolon. Pročež vstavše všickni synové královi, vsedli jeden každý na mezka svého a utekli.
30 V tom když ještě byli na cestě, přišla taková pověst k Davidovi: Pobil Absolon všecky syny královské, tak že z nich ani jednoho nezůstalo.
31 Tedy vstav král, roztrhl roucha svá a ležel na zemi; všickni také služebníci jeho stáli, roztrhše roucha.
32 Ozval se pak Jonadab, syn Semmaa bratra Davidova, a řekl: Nepraviž toho, pane můj, jako by všecky mládence syny královy zbili, ale Amnon toliko zabit; nebo tak v úmysle Absolonově složeno bylo od toho dne, jakž on byl učinil násilí Támar sestře jeho.
33 Protož nechať nepřipouští toho nyní pán můj král k srdci svému, mysle, že by všickni synové královi zbiti byli; nebo Amnon toliko umřel.
34 Absolon pak utekl. Tedy pozdvih služebník hlásný očí svých, uzřel, an mnoho lidu jde odtud, kudyž se chodilo k němu cestou pod horami.
35 I řekl Jonadab králi: Aj, synové královští přijíždějí. Vedlé řeči služebníka tvého tak se stalo.
36 A když přestal mluviti, aj, synové královští přišli, a pozdvihše hlasu svého, plakali; též také král i všickni služebníci jeho plakali pláčem velmi velikým.
37 Absolon pak utekl a ušel k Tolmai synu Amiudovu, králi Gessur. I plakal David syna svého po všecky ty dny.
38 Absolon tedy utíkaje, přišel do Gessur, a byl tam tři léta.
39 Potom žádal David vyjíti k Absolonovi, nebo již byl oželel smrti Amnonovy.

Choisir un livre