Comparer
2 Samuel 14
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
2 Samuel
Chapitre 14
1
Et Joab, fils de Tseruïa, s'aperçut que le cœur du roi était pour Absalom;
2
et Joab envoya à Thekoa, et fit venir de là une femme habile, et il lui dit: Je te prie, fais semblant de mener deuil, et revêts-toi, je te prie, de vêtements de deuil, et ne t'oins pas d'huile, mais sois comme une femme qui mène deuil depuis longtemps pour un mort;
3
et entre vers le roi, et parle-lui de cette manière. Et Joab lui mit les paroles dans la bouche.
4
Et la femme thekohite parla au roi, et tomba sur son visage contre terre et se prosterna, et dit: Sauve-moi, ô roi!
5
Et le roi lui dit: Qu'as-tu? Et elle dit: Certainement, je suis une femme veuve, et mon mari est mort.
6
Et ta servante avait deux fils, et ils se sont disputés tous deux dans les champs, et il n'y avait personne pour les séparer; et l'un a frappé l'autre et l'a tué.
7
Et voici, toute la famille s'est élevée contre ta servante, et ils ont dit: Livre celui qui a frappé son frère, afin que nous le mettions à mort, à cause de la vie de son frère qu'il a tué, et que nous détruisions aussi l'héritier. Et ainsi ils éteindraient le tison qui me reste, afin de ne laisser à mon mari ni nom, ni reste sur la face de la terre.
8
Et le roi dit à la femme: Va dans ta maison, et je donnerai mes ordres à ton égard.
9
Et la femme thekohite dit au roi: O roi, mon seigneur! que l'iniquité soit sur moi et sur la maison de mon père, et que le roi et son trône en soient innocents.
10
Et le roi dit: Celui qui te parlera, amène-le-moi, et il ne te touchera plus.
11
Et elle dit: Je te prie, que le roi se souvienne de l'Éternel, ton Dieu, afin que le vengeur du sang ne multiplie pas la ruine, et qu'on ne détruise pas mon fils. Et il dit: L'Éternel est vivant, s'il tombe à terre un des cheveux de ton fils!
12
Et la femme dit: Je te prie, que ta servante dise un mot au roi, mon seigneur. Et il dit: Parle.
13
Et la femme dit: Et pourquoi as-tu pensé ainsi contre le peuple de Dieu? et le roi dit cette parole comme un homme coupable, le roi ne faisant point revenir celui qu'il a chassé.
14
Car nous mourrons certainement, et nous sommes comme de l'eau versée sur le terre, qu'on ne peut recueillir. Et Dieu ne lui a point ôté la vie, mais il a la pensée que celui qui est chassé ne demeure plus chassé loin de lui.
15
Et maintenant, si je suis venue dire cette parole au roi, mon seigneur, c'est parce que le peuple m'a fait peur; et ta servante a dit: Que je parle donc au roi, peut-être que le roi accomplira la parole de sa servante;
16
car le roi écoutera, pour délivrer sa servante de la main de l'homme qui veut nous exterminer, moi et mon fils ensemble, de l'héritage de Dieu.
17
Et ta servante a dit: Que la parole du roi, mon seigneur, nous apporte du repos! car le roi, mon seigneur, est comme un ange de Dieu, pour entendre le bien et le mal; et l'Éternel, ton Dieu, sera avec toi!
18
Et le roi répondit, et dit à la femme: Je te prie, ne me cache pas la chose que je vais te demander. Et la femme dit: Que le roi, mon seigneur, parle, je te prie.
19
Et le roi dit: La main de Joab n'est-elle pas avec toi dans tout ceci? Et la femme répondit et dit: Ton âme est vivante, ô roi, mon seigneur, qu'on ne peut s'écarter à droite ou à gauche de tout ce que dit le roi, mon seigneur; car ton serviteur Joab, lui, m'a commandé, et a mis toutes ces paroles dans la bouche de ta servante.
20
C'est afin de donner une autre apparence à la chose, que ton serviteur Joab a fait cela; et mon seigneur est sage comme la sagesse d'un ange de Dieu, pour savoir tout ce qui se passe sur la terre.
21
Et le roi dit à Joab: Voici, j'ai fait cela; va, fais revenir le jeune homme Absalom.
22
Et Joab tomba sur sa face contre terre et se prosterna, et bénit le roi. Et Joab dit: Aujourd'hui ton serviteur connaît que j'ai trouvé faveur à tes yeux, ô roi, mon seigneur, parce que le roi a fait ce que son serviteur a dit.
23
Et Joab se leva et s'en alla à Gueshur, et il ramena Absalom à Jérusalem.
24
Et le roi dit: Qu'il se retire dans sa maison et qu'il ne voie point ma face. Et Absalom se retira dans sa maison et ne vit pas la face du roi.
25
Et dans tout Israël il n'y avait pas d'homme beau comme Absalom et si fort à louer pour sa beauté; depuis la plante de ses pieds jusqu'au sommet de sa tête, il n'y avait point en lui de défaut.
26
Et quand il se rasait la tête (or c'était d'année en année qu'il la rasait, parce que sa chevelure lui pesait; alors il la rasait), les cheveux de sa tête pesaient deux cents sicles au poids du roi.
27
Et il naquit à Absalom trois fils, et une fille, qui avait nom Tamar, et elle était une femme belle de visage.
28
Et Absalom habita deux années entières à Jérusalem sans voir la face du roi.
29
Et Absalom envoya vers Joab pour l'envoyer auprès du roi; et Joab ne voulut pas venir vers lui; et il envoya encore pour la seconde fois, et il ne voulut pas venir.
30
Alors Absalom dit à ses serviteurs: Voyez, le champ de Joab est auprès du mien; il y a de l'orge, allez et mettez-y le feu. Et les serviteurs d'Absalom mirent le feu au champ.
31
Alors Joab se leva et vint vers Absalom dans la maison, et lui dit: Pourquoi tes serviteurs ont-ils mis le feu à mon champ?
32
Et Absalom dit à Joab: Voici, j'ai envoyé vers toi, disant: Viens ici, et je t'enverrai vers le roi, pour lui dire: Pourquoi suis-je venu de Gueshur? il serait bon pour moi d'y être encore. Et maintenant, que je voie la face du roi; et s'il y a de l'iniquité en moi, qu'il me fasse mourir.
33
Et Joab vint vers le roi et le lui rapporta. Et le roi appela Absalom, et il vint vers le roi et se prosterna le visage contre terre devant le roi, et le roi baisa Absalom.
2 Samuelova
Chapitre 14
1
Srozuměv pak Joáb syn Sarvie, že by naklonilo se srdce královo k Absolonovi,
2
Poslav do Tekoa, a povolav odtud ženy moudré, řekl jí: Medle, udělej se, jako bys zámutek měla, a oblec se, prosím, v roucho smutku, a nepomazuj se olejem, ale buď jako žena již za mnoho dní zámutek mající nad mrtvým.
3
I půjdeš k králi a mluviti mu budeš vedlé řeči této. A naučil ji Joáb, co by měla mluviti.
4
Protož mluvila žena ta Tekoitská králi, padši na tvář svou k zemi, a poklonu učinivši, řekla: Spomoz, ó králi.
5
I řekl jí král: Což jest tobě? Odpověděla ona: Zajisté žena vdova jsem, a umřel mi muž můj.
6
Měla pak služebnice tvá dva syny, kteříž svadili se spolu na poli, a když nebyl, kdo by je rozvadil, udeřil jeden druhého a zabil ho.
7
Aj, teď povstala všecka rodina proti služebnici tvé, a řekli: Vydej toho, jenž zabil bratra svého, ať ho zabijeme za život bratra jeho, kteréhož zamordoval, nýbrž zahubíme i dědice. A tak uhasí jiskru mou, kteráž pozůstala, aby nezanechali muži mému jména a ostatku na zemi.
8
Tedy řekl král ženě: Navrať se do domu svého, a jáť poručím o tobě.
9
I odpověděla žena Tekoitská králi: Nechť jest, pane můj králi, na mne ta nepravost, a na dům otce mého, král pak a stolice jeho ať jest bez viny.
10
Řekl také král: Bude-li kdo mluviti co proti tobě, přiveď ho ke mně, a nedotkneť se tebe více.
11
Tedy ona řekla: Rozpoměň se, prosím, králi, na Hospodina Boha svého, aby se nerozmnožili mstitelé krve k zhoubě a nezahladili syna mého. I odpověděl: Živť jest Hospodin, žeť nespadne vlas syna tvého na zemi.
12
K tomu řekla žena: Nechť promluví, prosím, služebnice tvá pánu svému králi slovo. Kterýžto odpověděl: Mluv.
13
I řekla žena: Proč jsi tedy myslil podobnou věc proti lidu Božímu? Nebo mluví král řeč tuto jako ten, kterýž sebe vinného činí, poněvadž nechce zase povolati vyhnaného svého.
14
Všickniť jsme zajisté nepochybně smrtelní a jako vody, kteréž rozlity jsouce po zemi, zase sebrány býti nemohou, aniž se Bůh na něčí osobu ohlédá; ovšemť i myšlení svá vynesl, aby vyhnaného nevyháněl od sebe.
15
Nyní pak, že jsem přišla ku pánu svému králi mluviti řeči tyto, příčina jest, že mne strašil lid. Protož řekla služebnice tvá: Budu nyní mluviti králi, snad naplní král žádost služebnice své.
16
Neboť vyslyší král a vysvobodí služebnici svou z ruky muže, chtějícího vyhladiti mne i syna mého spolu z dědictví Božího.
17
Řekla také služebnice tvá: Vždyť mi bude slovo pána mého krále k odtušení; (nebo jako anděl Boží, tak jest pán můj král, když slyší dobré aneb zlé), a Hospodin Bůh tvůj bude s tebou.
18
A odpovídaje král, řekl ženě: Medle, netaj přede mnou toho, nač se já tebe vzeptám. I řekla žena: Mluv, prosím, pane můj králi.
19
Tedy řekl král: Není-liž Joáb jednatel všeho tohoto? I odpověděla žena a řekla: Jako jest živa duše tvá, pane můj králi, žeť se nelze uchýliti na pravo aneb na levo ode všeho toho, což mluvil pán můj král; nebo služebník tvůj Joáb, onť jest mi rozkázal, a on naučil služebnici tvou všechněm slovům těmto,
20
A abych tak příkladně vedla řeč tuto, způsobil to služebník tvůj Joáb. Ale pán můj moudrý jest jako anděl Boží, věda, což se koli děje na zemi.
21
A protož řekl král Joábovi: Aj, již jsem to učinil. Jdiž tedy, přiveď mládence Absolona.
22
I padl Joáb na tvář svou k zemi, a pokloniv se, poděkoval králi, a řekl Joáb: Dnes jest poznal služebník tvůj, že jsem nalezl milost před očima tvýma, pane můj králi, poněvadž jest král naplnil žádost služebníka svého.
23
Tedy vstav Joáb, odšel do Gessur, a přivedl Absolona do Jeruzaléma.
24
I řekl král: Nechť se navrátí do domu svého, ale tváři mé ať nevidí. A tak navrátil se Absolon do domu svého, ale tváři královské neviděl.
25
Nebylo pak žádného muže tak krásného jako Absolon ve všem Izraeli, aby takovou chválu měl. Od paty nohy jeho až do vrchu hlavy jeho nebylo na něm poškvrny.
26
A když střihával vlasy hlavy své, (měl pak obyčej každého roku je střihati, protože jej obtěžovaly, i střihával je), tedy vážíval vlasy hlavy své, a bývalo jich dvě stě lotů váhy obecné.
27
Zrodili se pak Absolonovi tři synové a jedna dcera, jejíž jméno bylo Támar, kteráž byla žena vzezření krásného.
28
I byl Absolon v Jeruzalémě dvě létě, a tváři královské neviděl.
29
A protož poslal Absolon k Joábovi, chtěje ho poslati k králi. Kterýžto nechtěl přijíti k němu. I poslal ještě podruhé, a nechtěl přijíti.
30
Tedy řekl služebníkům svým: Shlédněte dědinu Joábovu vedlé pole mého, kdežto má ječmen; jděte a spalte jej. I zapálili služebníci Absolonovi dědinu tu.
31
A vstav Joáb, přišel k Absolonovi do domu jeho, a řekl jemu: Proč jsou služebníci tvoji zapálili dědinu mou?
32
Odpověděl Absolon Joábovi: Aj, poslal jsem k tobě, řka: Přiď sem, a pošli tě k králi, abys řekl jemu: I proč jsem přišel z Gessur? Lépe mi bylo ještě tam zůstati. Protož nyní nechať uzřím tvář královu. Pakliť jest na mně nepravost, nechť mne rozkáže zabiti.
33
Tedy přišel Joáb k králi a oznámil to jemu. I povolal Absolona. Kterýž přišed k králi, poklonil se na tvář svou až k zemi před ním. I políbil král Absolona.