Comparer
Job 24
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Job
Chapitre 24
1
Pourquoi des temps ne sont-ils pas réservés par devers le Tout-puissant, et ceux qui le connaissent ne voient-ils pas ses jours?
2
Ils reculent les bornes, ils pillent le troupeau et le paissent;
3
Ils emmènent l'âne des orphelins et prennent en gage le bœuf de la veuve;
4
Ils détournent du chemin les pauvres; les malheureux de la terre se cachent ensemble:
5
Voici, ânes sauvages dans le désert, ils sortent pour leur besogne dès le matin, pour chercher leur proie; le désert leur fournit le pain pour leurs enfants;
6
Ils moissonnent le fourrage dans les champs, ils grappillent la vigne du méchant;
7
Ils passent la nuit tout nus, sans vêtement, et n'ont pas de couverture par le froid;
8
Ils sont trempés par les averses des montagnes, et, sans refuge, ils se serrent contre le rocher…
9
Ils arrachent de la mamelle l'orphelin, et de la main des pauvres ils prennent des gages:
10
Ceux-ci vont nus, sans vêtement, et, affamés, ils portent la gerbe;
11
Entre leurs murailles ils font de l'huile, ils foulent le pressoir, et ont soif.
12
Des villes sortent les soupirs des mourants, et l'âme des blessés à mort crie, et Dieu n'impute pas l'indignité qui se commet.
13
D'autres sont ennemis de la lumière, ils ne connaissent pas ses voies et ne demeurent pas dans ses sentiers.
14
Le meurtrier se lève avec la lumière, il tue le malheureux et le pauvre, et la nuit il est comme le voleur.
15
L'œil aussi de l'adultère guette le crépuscule, en disant: Aucun œil ne m'apercevra; et il met un voile sur son visage.
16
Dans les ténèbres ils percent les maisons, de jour ils s'enferment; ils ne connaissent pas la lumière;
17
Car le matin est pour eux tous l'ombre de la mort, car ils connaissent les terreurs de l'ombre de la mort.
18
Ils sont rapides sur la face des eaux, leur part est maudite sur la terre; ils ne se tournent pas vers les vignes.
19
La sécheresse et la chaleur emportent l'eau de neige; ainsi le shéol fait-il de ceux qui ont péché.
20
Le sein maternel les oublie; les vers se repaissent d'eux; on ne se souvient plus d'eux: l'iniquité sera brisée comme du bois!
21
Ils dépouillent la femme stérile qui n'enfante pas, et ils ne font pas de bien à la veuve.
22
Et par leur force ils traînent les puissants; ils se lèvent et on n'est plus sûr de sa vie.
23
Dieu leur donne la sécurité, et ils s'appuient sur elle; mais il a ses yeux sur leurs voies.
24
Ils sont élevés: dans peu, ils ne sont plus; ils défaillent, et sont recueillis comme tous; ils sont coupés comme la tête d'un épi.
25
Et si cela n'est pas, qui me fera menteur et réduira mon discours à néant?
Jób
Chapitre 24
1
Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
2
Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
3
Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
4
Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
5
Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
6
Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
7
Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
8
A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
9
Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
10
Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
11
Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
12
Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
13
Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
14
Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
15
Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
16
Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
17
Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
18
Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
19
Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.
20
Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
21
Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
22
Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
23
Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
24
Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
25
Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?