Comparer
Psaumes 39
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Psaumes
Chapitre 39
1
J'ai dit: Je prendrai garde à mes voies, afin que je ne pèche point par ma langue; je garderai ma bouche avec une muselière pendant que le méchant est devant moi.
2
J'ai été muet, dans le silence; je me suis tu à l'égard du bien; et ma douleur a été excitée.
3
Mon cœur s'est échauffé au dedans de moi; dans ma méditation le feu s'est allumé, j'ai parlé de ma langue:
4
Éternel! fais-moi connaître ma fin, et la mesure de mes jours, ce qu'elle est; je saurai combien je suis fragile.
5
Voici, tu m'as donné des jours comme la largeur d'une main, et ma durée est comme un rien devant toi. Certainement, tout homme qui se tient debout n'est que vanité. Sélah.
6
Certainement l'homme se promène parmi ce qui n'a que l'apparence; certainement il s'agite en vain; il amasse des biens, et il ne sait qui les recueillera.
7
Et maintenant, qu'est-ce que j'attends, Seigneur? Mon attente est en toi.
8
Délivre-moi de toutes mes transgressions; ne me livre pas à l'opprobre de l'insensé.
9
Je suis resté muet, je n'ai pas ouvert la bouche, car c'est toi qui l'as fait.
10
Retire de dessus moi ta plaie: je suis consumé par les coups de ta main.
11
Quand tu châties un homme, en le corrigeant à cause de l'iniquité, tu consumes comme la teigne sa beauté; certainement, tout homme n'est que vanité. Sélah.
12
Écoute ma prière, ô Éternel! et prête l'oreille à mon cri; ne sois pas sourd à mes larmes, car je suis un étranger, un hôte, chez toi, comme tous mes pères.
13
Détourne tes regards de moi, et que je retrouve ma force, avant que je m'en aille et que je ne sois plus.
Žalmy
Chapitre 39
1
Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův.
2
Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.
3
Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.
4
Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:
5
Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.
6
Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.
7
Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.
8
Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.
9
A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.
10
Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.
11
Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.
12
Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.
13
Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.
14
Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.