Comparer
Psaumes 69
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Psaumes
Chapitre 69
1
ô Dieu! car les eaux me sont entrées jusque dans l'âme.
2
Je suis enfoncé dans une boue profonde, et il n'y a pas où prendre pied; je suis entré dans la profondeur des eaux, et le courant me submerge.
3
Je suis las de crier; mon gosier est desséché; mes yeux se consument, pendant que j'attends mon Dieu.
4
Ceux qui me haïssent sans cause sont plus nombreux que les cheveux de ma tête; ceux qui voudraient me perdre, qui sont à tort mes ennemis, sont puissants; ce que je n'avais pas ravi, je l'ai alors rendu.
5
O Dieu! tu connais ma folie, et mes fautes ne te sont pas cachées.
6
Que ceux qui s'attendent à toi ne soient pas rendus honteux à cause de moi, Seigneur, Éternel des armées! Que ceux qui te cherchent ne soient pas rendus confus à cause de moi, ô Dieu d'Israël!
7
Car à cause de toi j'ai porté l'opprobre, la confusion a couvert mon visage.
8
Je suis devenu un étranger à mes frères, et un inconnu aux fils de ma mère;
9
Car le zèle de ta maison m'a dévoré, et les outrages de ceux qui t'outragent sont tombés sur moi.
10
Et j'ai pleuré, mon âme était dans le jeûne; et cela m'a été en opprobre.
11
J'ai pris aussi un sac pour mon vêtement, et je leur suis devenu un proverbe.
12
Ceux qui sont assis dans la porte parlent contre moi, et je sers de chanson aux buveurs.
13
Mais, pour moi, ma prière s'adresse à toi, Éternel, en un temps agréé. -O Dieu! selon la grandeur de ta bonté, réponds-moi selon la vérité de ton salut.
14
Délivre-moi du bourbier, et que je n'y enfonce point; que je sois délivré de ceux qui me haïssent et des profondeurs des eaux.
15
Que le courant des eaux ne me submerge pas, et que la profondeur ne m'engloutisse pas, et que le puits ne ferme pas sa gueule sur moi.
16
Réponds-moi, ô Éternel! car ta gratuité est bonne; selon la grandeur de tes compassions, tourne-toi vers moi;
17
Et ne cache pas ta face de ton serviteur, car je suis en détresse. Hâte-toi, réponds-moi.
18
Approche-toi de mon âme, sois son rédempteur; rachète-moi à cause de mes ennemis.
19
Toi, tu connais mon opprobre, et ma honte, et ma confusion: tous mes adversaires sont devant toi.
20
L'opprobre m'a brisé le cœur, et je suis accablé; et j'ai attendu que quelqu'un eût compassion de moi, mais il n'y a eu personne,… et des consolateurs, mais je n'en ai pas trouvé.
21
Ils ont mis du fiel dans ma nourriture, et, dans ma soif, ils m'ont abreuvé de vinaigre.
22
Que leur table soit un piège devant eux, et que ce qui tend à la prospérité leur soit un filet;
23
Que leurs yeux soient obscurcis de sorte qu'ils ne voient pas, et fais continuellement chanceler leurs reins.
24
Répands sur eux ton indignation, et que l'ardeur de ta colère les atteigne.
25
Que leur demeure soit désolée, qu'il n'y ait personne qui habite dans leurs tentes.
26
Car ils persécutent celui que toi tu as frappé, et parlent pour la douleur de ceux que tu as blessés.
27
Mets iniquité sur leur iniquité, et qu'ils n'entrent pas en ta justice;
28
Qu'ils soient effacés du livre de vie, et qu'ils ne soient pas inscrits avec les justes.
29
Mais pour moi, je suis affligé et dans la douleur: que ton salut, ô Dieu, m'élève en un lieu de sûreté!
30
Je louerai le nom de Dieu dans un cantique, et je le magnifierai par ma louange;
31
Et cela plaira plus à l'Éternel qu'un taureau, un bœuf qui a des cornes et l'ongle divisé.
32
Les débonnaires le verront, ils se réjouiront; vous qui cherchez Dieu, votre cœur vivra.
33
Car l'Éternel écoute les pauvres, et ne méprise pas ses prisonniers.
34
Les cieux et la terre le loueront, les mers et tout ce qui se meut en elles.
35
Dieu sauvera Sion, et bâtira les villes de Juda; et on y habitera, et on la possédera;
36
Et la semence de ses serviteurs l'héritera, et ceux qui aiment son nom y demeureront.
Žalmy
Chapitre 69
1
Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův.
2
Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
3
Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
4
Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
5
Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
6
Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
7
Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
8
Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
9
Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
10
Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
11
Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
12
Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
13
Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
14
Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
15
Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
16
Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
17
Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
18
A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
19
Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
20
Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
21
Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
22
Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
23
Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
24
Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
25
Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
26
Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
27
Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
28
Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
29
Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
30
Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
31
I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
32
A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
33
To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
34
Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
35
Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
36
Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.
37
Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati.