Comparer
2 Korinćanima 2
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
2 Korinćanima
Chapitre 2
1
Odlučih dakle u sebi da neću k vama opet sa žalošću.
2
Jer ako ja vas ražalostim, a tko će mene obradovati ako ne onaj koga ja žalostim?
3
Zato vam to i napisah da me, kada dođem, ne ražaloste oni koji bi mi imali biti na radost. Uzdam se doista u sve vas, da je moja radost - radost svih vas.
4
Pisah vam uistinu uz mnoge suze, iz velike nevolje i tjeskobe srca, ne da se ražalostite, nego da upoznate moju preveliku ljubav prema vama.
5
Ako me tko ražalostio, nije ražalostio mene, nego u neku ruku - da ne pretjeram - sve vas.
6
Dosta je takvu ona kazna od većine
7
pa ga vi radije pomilujte i utješite da ga pretjerana žalost ne shrva.
8
Zato vas molim, iskažite mu ljubav.
9
Ta zato vam i pisah da vidim jeste li prokušani, jeste li u svemu poslušni.
10
Komu dakle vi što oprostite, tomu i ja; jer i ja, ako kome što oprostih, oprostih poradi vas - pred Kristom,
11
da nas ne nadmudri Sotona. Ta znamo njegove namjere!
12
Kada dođoh u Troadu poradi evanđelja Kristova, premda mi se otvoriše vrata u Gospodinu,
13
ne bijaše mi duši spokoja što ne nađoh Tita, brata svoga; oprostih se stoga s njima i pođoh u Makedoniju.
14
Ali hvala Bogu koji nas u Kristu uvijek proslavlja te širi po nama na svakome mjestu miris svoga spoznanja.
15
Da, Kristov smo miomiris Bogu i među onima koji se spasavaju i među onima koji propadaju:
16
ovima miris iz smrti za smrt, onima miris iz života za život. A tko je za to podoban?
17
Uistinu, mi nismo kao mnogi koji trguju riječju Božjom, nego iskreno - kao od Boga pred Bogom - u Kristu govorimo.
2 Korintským
Chapitre 2
1
Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.
2
Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?
3
A protoť jsem vám to napsal, abych přijda k vám, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás radost.
4
Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kteroužto k vám velikou mám.
5
Jestližeť jest pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ne toliko poněkud, abych jím neobtěžoval všech vás.
6
Dostiť má takový na tom trestání, kteréž měl od mnohých,
7
Tak abyste jemu již raději zase odpustili a potěšili ho, aby on snad přílišným zámutkem nepřišel na zahynutí.
8
Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.
9
Nebo i proto psal jsem vám, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.
10
Komuž pak vy co odpouštíte, i já odpouštím. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás odpustil jsem, před obličejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.
11
Nebo nejsou nám neznámá myšlení jeho.
12
Když jsem pak přišel do Troady, k zvěstování evangelium Kristova, ačkoli dveře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem žádného upokojení v duchu svém, protože jsem nenalezl Tita, bratra svého.
13
Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.
14
Bohu pak budiž díka, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.
15
Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, jenž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,
16
Těm zajisté jsme vůně smrtelná k smrti, oněm pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?
17
Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, a jako z Boha, před obličejem Božím, o Kristu mluvíme.