Comparer
Efežanima 4
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Efežanima
Chapitre 4
1
Zaklinjem vas dakle ja, sužanj u Gospodinu: sa svom poniznošću i blagošću, sa strpljivošću živite dostojno poziva kojim ste pozvani!
2
Podnosite jedni druge u ljubavi;
3
trudite se sačuvati jedinstvo Duha svezom mira!
4
Jedno tijelo i jedan Duh - kao što ste i pozvani na jednu nadu svog poziva!
5
Jedan Gospodin! Jedna vjera! Jedan krst!
6
Jedan Bog i Otac sviju, nad svima i po svima i u svima!
7
A svakomu je od nas dana milost po mjeri dara Kristova.
8
Zato veli: Na visinu uzađe vodeći sužnje, dade dare ljudima.
9
Ono “uzađe” - što drugo znači doli to da i siđe u donje krajeve, na zemlju?
10
Koji siđe, isti je onaj koji i uzađe ponad svih nebesa da sve ispuni.
11
On i “dade” jedne za apostole, druge za proroke, jedne opet za evanđeliste, a druge za pastire i učitelje
12
da opremi svete za djelo služenja, za izgrađivanje Tijela Kristova
13
dok svi ne prispijemo do jedinstva vjere i spoznaje Sina Božjega, do čovjeka savršena, do mjere uzrasta punine Kristove:
14
da više ne budemo nejačad kojom se valovi poigravaju i koje goni svaki vjetar nauka u ovom kockanju ljudskom, u lukavosti što put krči zabludi.
15
Nego, istinujući u ljubavi da poradimo te sve uzraste u Njega, koji je Glava, Krist,
16
od kojega sve Tijelo, usklađeno i povezano svakovrsnim zglobom zbrinjavanja po djelotvornosti primjerenoj svakomu pojedinom dijelu, promiče svoj rast na saziđivanje u ljubavi.
17
Ovo govorim i zaklinjem u Gospodinu: ne živite više kao što pogani žive - u ispraznosti pameti njihove:
18
zamračena uma, udaljeni od života Božjega, sve zbog neznanja koje je u njima, zbog okorjelosti srca njihova.
19
Sami su sebe otupili i podali se razvratnosti da bi u pohlepi počinjali svaku nečistoću.
20
Vi pak ne naučiste tako Krista,
21
ako ste ga doista čuli i u njemu bili poučeni kako je istina u Isusu:
22
da vam je odložiti prijašnje ponašanje, starog čovjeka, koga varave požude vode u propast,
23
a obnavljati se duhom svoje pameti
24
i obući novog čovjeka, po Bogu stvorena u pravednosti i svetosti istine.
25
Zato odložite laž i govorite istinu jedan drugomu jer udovi smo jedni drugima.
26
Srdite se, ali ne griješite! Sunce nek ne zađe nad vašom srdžbom
27
i ne dajite mjesta đavlu.
28
Tko je krao, neka više ne krade, nego neka se radije trudi svojim rukama priskrbljivati da ima što podijeliti s potrebnim.
29
Nikakva nevaljala riječ neka ne izlazi iz vaših usta, nego samo dobra, da prema potrebi saziđuje i milost iskaže slušateljima.
30
I ne žalostite Duha Svetoga, Božjega, kojim ste opečaćeni za Dan otkupljenja!
31
Daleko od vas svaka gorčina, i srdžba, i gnjev, i vika, i hula sa svom opakošću!
32
Naprotiv! Budite jedni drugima dobrostivi, milosrdni; praštajte jedni drugima kao što i Bog u Kristu nama oprosti.
Efezským
Chapitre 4
1
Protož prosímť vás já vězeň v Pánu, abyste hodně chodili, jakž sluší na povolání vaše, kterýmž povoláni jste,
2
Se vší pokorou, tichostí, i s snášelivostí, snášejíce se vespolek v lásce,
3
Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje.
4
Jedno jest tělo, a jeden Duch, jakož i povoláni jste v jedné naději povolání vašeho.
5
Jeden Pán, jedna víra, jeden křest,
6
Jeden Bůh a Otec všech, kterýž jest nade všecko, a skrze všecko, i ve všech vás.
7
Jednomu pak každému z nás dána jest milost podle míry obdarování Kristova.
8
Protož dí Písmo: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně, a dal dary lidem.
9
Ale to, že vstoupil, co jest, jediné že i sstoupil prve do nejnižších stran země?
10
Ten pak, jenž sstoupil, onť jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko.
11
A onť jest dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné evangelisty, jiné pastýře a učitele,
12
Pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, k vzdělání těla Kristova,
13
Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova,
14
Abychom již více nebyli děti, zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému;
15
Ale pravdu činíce v lásce, rosťme v něj všelikterak, v toho, kterýž jest hlava, totiž Kristus,
16
Z kteréhožto všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podle vnitřní moci v míru jednoho každého údu, zrůst těla činí, k vzdělání svému v lásce.
17
A protož totoť pravím a osvědčuji v Pánu, abyste již více nechodili, jako i jiní pohané chodí, v marnosti mysli své,
18
Zatemnění v rozumu, odcizeni jsouce od života Božího, pro neznámost, kteráž jest v nich z zatvrzení srdce jejich.
19
Kteřížto zoufavše sobě, vydali se v nestydatost, aby všelikou nečistotu páchali s chtivostí.
20
Ale vy ne tak jste se vyučili následovati Krista,
21
Ač jestliže jste ho slyšeli a o něm byli vyučeni, jakž ta jest pravda v Ježíšovi,
22
Totiž, složiti ono první obcování podle starého člověka, rušícího se, podle žádostí oklamávajících,
23
Obnoviti se pak duchem mysli vaší,
24
A obléci nového člověka, podle Boha stvořeného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy.
25
Protož složíce lež, mluvtež pravdu jeden každý s bližním svým; nebo jsme vespolek údové.
26
Hněvejte se, a nehřešte; slunce nezapadej na hněvivost vaši.
27
Nedávejte místa ďáblu.
28
Kdo kradl, již více nekraď, ale raději pracuj, dělaje rukama svýma, což dobrého jest, aby měl z čeho uděliti nuznému.
29
Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich, ale ať jest každé promluvení dobré k vzdělání užitečnému, aby dalo milost posluchačům.
30
A nezarmucujte Ducha svatého Božího, kterýmžto znamenáni jste ke dni vykoupení.
31
Všeliká hořkost, a rozzlobení se, i hněv, i křik, i rouhání buď odjato od vás, se vší zlostí,
32
Ale buďte k sobě vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštějíce sobě vespolek, jakož i Bůh v Kristu odpustil vám.