Comparer
Ivanu 10
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Ivanu
Chapitre 10
1
“Zaista, zaista, kažem vam: tko god u ovčinjak ne ulazi na vrata, nego negdje drugdje preskače, kradljivac je i razbojnik.
2
A tko na vrata ulazi, pastir je ovaca.
3
Tome vratar otvara i ovce slušaju njegov glas. On ovce svoje zove imenom pa ih izvodi.
4
A kad sve svoje izvede, pred njima ide i ovce idu za njim jer poznaju njegov glas.
5
Za tuđincem, dakako, ne idu, već bježe od njega jer tuđinčeva glasa ne poznaju.”
6
Isus im kaza tu poredbu, ali oni ne razumješe što im htjede time kazati.
7
Stoga im Isus ponovno reče: “Zaista, zaista, kažem vam: ja sam vrata ovcama.
8
Svi koji dođoše prije mene, kradljivci su i razbojnici; ali ih ovce ne poslušaše.
9
Ja sam vrata. Kroza me tko uđe, spasit će se: i ulazit će i izlaziti i pašu nalaziti.
10
Kradljivac dolazi samo da ukrade, zakolje i pogubi. Ja dođoh da život imaju, u izobilju da ga imaju.”
11
“Ja sam pastir dobri. Pastir dobri život svoj polaže za ovce.
12
Najamnik - koji nije pastir i nije vlasnik ovaca - kad vidi vuka gdje dolazi, ostavlja ovce i bježi, a vuk ih grabi i razgoni:
13
najamnik je i nije mu do ovaca.
14
Ja sam pastir dobri i poznajem svoje i mene poznaju moje,
15
kao što mene poznaje Otac i ja poznajem Oca i život svoj polažem za ovce.
16
Imam i drugih ovaca, koje nisu iz ovog ovčinjaka. I njih treba da dovedem i glas će moj čuti i bit će jedno stado, jedan pastir.
17
Zbog toga me i ljubi Otac što polažem život svoj da ga opet uzmem.
18
Nitko mi ga ne oduzima, nego ja ga sam od sebe polažem. Vlast imam položiti ga, vlast imam opet uzeti ga. Tu zapovijed primih od Oca svoga.”
19
Među Židovima ponovno nasta podvojenost zbog tih riječi.
20
Mnogi su od njih govorili: “Zloduha ima pa mahnita! Što ga slušate?”
21
Drugi su govorili: “Nisu to riječi opsjednuta. Zar zloduh može slijepima oči otvoriti?”
22
Svetkovao se tada u Jeruzalemu Blagdan posvećenja. Bila je zima.
23
Isus je obilazio Hramom po trijemu Salomonovu.
24
Okružili ga Židovi i govorili mu: “Dokle ćeš nam dušu držati u neizvjesnosti? Ako si ti Krist, reci nam otvoreno!”
25
Isus im odgovori: “Rekoh vam pa ne vjerujete. Djela što ih ja činim u ime Oca svoga - ona svjedoče za mene.
26
Ali vi ne vjerujete jer niste od mojih ovaca.
27
Ovce moje slušaju glas moj; ja ih poznajem i one idu za mnom.
28
Ja im dajem život vječni te neće propasti nikada i nitko ih neće ugrabiti iz moje ruke.
29
Otac moj, koji mi ih dade, veći je od svih i nitko ih ne može ugrabiti iz ruke Očeve.
30
Ja i Otac jedno smo.”
31
Židovi ponovno pograbiše kamenje da ga kamenuju.
32
Isus im odgovori: “Mnoga vam dobra djela Očeva pokazah. Za koje me od tih djela kamenujete?”
33
Odgovoriše mu Židovi: “Zbog dobra te djela ne kamenujemo, nego zbog hule: što ti - čovjek - sebe Bogom praviš.”
34
Odgovori im Isus: “Nije li pisano u vašem Zakonu: Ja rekoh: bogovi ste!
35
Ako bogovima nazva one kojima je riječ Božja upravljena - a Pismo se ne može dokinuti -
36
kako onda vi onome kog Otac posveti i posla na svijet možete reći: 'Huliš!' - zbog toga što rekoh: 'Sin sam Božji!'
37
Ako ne činim djela Oca svoga, nemojte mi vjerovati.
38
Ali ako činim, sve ako meni i ne vjerujete, djelima vjerujte pa uvidite i upoznajte da je Otac u meni i ja u Ocu.”
39
Nato ga ponovno nastojahu uhvatiti, ali im on izmaknu iz ruku.
40
I ode ponovno na onu stranu Jordana - na mjesto gdje je prije Ivan krstio. I osta ondje.
41
A mnogi dođoše k njemu i rekoše mu: “Ivan doduše ne učini nijednog znamenja, ali se sve obistinilo što je rekao o ovome.”
42
Mnogi ondje povjerovaše u njega.
Jan
Chapitre 10
1
Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.
2
Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.
3
Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.
4
A jakž ovce své vlastní ven vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.
5
Ale cizího nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasů cizích.
6
To přísloví pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.
7
Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dveře ovcí.
8
Všickni, kolikož jich koli přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšely jich ovce.
9
Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.
10
Zloděj nepřichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně aby měly.
11
Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.
12
Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.
13
Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.
14
Já jsem ten dobrý pastýř, a známť ovce své, a znajíť mne mé.
15
Jakož mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.
16
A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.
17
Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.
18
Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázání vzal jsem od Otce svého.
19
Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči.
20
A pravili mnozí z nich: Ïábelství má a blázní. Co ho posloucháte?
21
Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati?
22
I bylo posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.
23
I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově.
24
Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.
25
Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně.
26
Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl.
27
Nebo ovce mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.
28
A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.
29
Otec můj, kterýž mi je dal, většíť jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého.
30
Já a Otec jedno jsme.
31
Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali.
32
Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne?
33
Odpověděli jemu Židé, řkouce: Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.
34
Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v Zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste.
35
Poněvadž ty nazval bohy, k nimžto řeč Boží stala se, a nemůžeť zrušeno býti Písmo,
36
Kterakž tedy o mně, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte, že se rouhám, že jsem řekl: Syn Boží jsem?
37
Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi.
38
Pakliť činím, tedy byste pak mně nevěřili, aspoň skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm.
39
Tedy opět hledali ho jíti, ale on vyšel z rukou jejich.
40
I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprv Jan křtil, a pozůstal tam.
41
I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo.
42
A mnozí tam uvěřili v něho.