Comparer
Ivanu 11
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Ivanu
Chapitre 11
1
Bijaše neki bolesnik, Lazar iz Betanije, iz sela Marije i sestre joj Marte.
2
Marija bijaše ono pomazala Gospodina pomašću i otrla mu noge svojom kosom. Njezin dakle brat Lazar bijaše bolestan.
3
Sestre stoga poručiše Isusu: “Gospodine, evo onaj koga ljubiš, bolestan je.”
4
Čuvši to, Isus reče: “Ta bolest nije na smrt, nego na slavu Božju, da se po njoj proslavi Sin Božji.”
5
A Isus ljubljaše Martu i njezinu sestru i Lazara.
6
Ipak, kad je čuo za njegovu bolest, ostade još dva dana u onome mjestu gdje se nalazio.
7
Istom nakon toga reče učenicima: “Pođimo opet u Judeju!”
8
Kažu mu učenici: “Učitelju, Židovi su sad tražili da te kamenuju, pa da opet ideš onamo?”
9
Odgovori Isus: “Nema li dan dvanaest sati? Hodi li tko danju, ne spotiče se jer vidi svjetlost ovoga svijeta.
10
Hodi li tko noću, spotiče se jer nema svjetlosti u njemu.”
11
To reče, a onda im dometnu: “Lazar, prijatelj naš, spava, no idem probuditi ga.”
12
Rekoše mu nato učenici: “Gospodine, ako spava, ozdravit će.”
13
No Isus to reče o njegovoj smrti, a oni pomisliše da govori o spavanju, o snu.
14
Tada im Isus reče posve otvoreno: “Lazar je umro.
15
Ja se radujem što ne bijah ondje, i to poradi vas - da uzvjerujete. Nego pođimo k njemu!”
16
Nato Toma zvani Blizanac reče suučenicima: “Hajdemo i mi da umremo s njime!”
17
Kad je dakle Isus stigao, nađe da je onaj već četiri dana u grobu.
18
Betanija bijaše blizu Jeruzalema otprilike petnaest stadija.
19
A mnogo Židova bijaše došlo tješiti Martu i Mariju zbog brata njihova.
20
Kad Marta doču da Isus dolazi, pođe mu u susret dok je Marija ostala u kući.
21
Marta reče Isusu: “Gospodine, da si bio ovdje, brat moj ne bi umro.
22
Ali i sada znam: što god zaišteš od Boga, dat će ti.”
23
Kaza joj Isus: “Uskrsnut će brat tvoj!”
24
A Marta mu odgovori: “Znam da će uskrsnuti o uskrsnuću, u posljednji dan.”
25
Reče joj Isus: “Ja sam uskrsnuće i život: tko u mene vjeruje, ako i umre, živjet će.
26
I tko god živi i vjeruje u mene, neće umrijeti nikada. Vjeruješ li ovo?”
27
Odgovori mu: “Da, Gospodine! Ja vjerujem da si ti Krist, Sin Božji, Onaj koji dolazi na svijet!”
28
Rekavši to ode, zovnu svoju sestru Mariju i reče joj krišom: “Učitelj je ovdje i zove te.”
29
A ona, čim doču, brzo ustane i pođe k njemu.
30
Isus još ne bijaše ušao u selo, nego je dotada bio na mjestu gdje ga je Marta susrela.
31
Kad Židovi, koji su s Marijom bili u kući i tješili je, vidješe kako je brzo ustala i izišla, pođoše za njom; mišljahu da ide na grob plakati.
32
A kad Marija dođe onamo gdje bijaše Isus i kad ga ugleda, baci mu se k nogama govoreći: “Gospodine, da si bio ovjde, brat moj ne bi umro.”
33
Kad Isus vidje kako plače ona i Židovi koji je dopratiše, potresen u duhu i uzbuđen
34
upita: “Kamo ste ga položili?” Odgovoriše mu: “Gospodine, dođi i pogledaj!”
35
I zaplaka Isus.
36
Nato su Židovi govorili: “Gle, kako ga je ljubio!”
37
A neki između njih rekoše: “Zar on, koji je slijepcu otvorio oči, nije mogao učiniti da ovaj ne umre?”
38
Isus onda, ponovno potresen, pođe grobu. Bila je to pećina, a na nju navaljen kamen.
39
Isus zapovjedi: “Odvalite kamen!” Kaže mu pokojnikova sestra Marta: “Gospodine, već zaudara. Ta četvrti je dan.”
40
Kaže joj Isus: “Nisam li ti rekao: budeš li vjerovala, vidjet ćeš slavu Božju?”
41
Odvališe dakle kamen. A Isus podiže oči i reče: “Oče, hvala ti što si me uslišao.
42
Ja sam znao da me svagda uslišavaš; no rekoh to zbog nazočnog mnoštva: da vjeruju da si me ti poslao.”
43
Rekavši to povika iza glasa: “Lazare, izlazi!”
44
I mrtvac iziđe, noge mu i ruke bile povezane povojima, a lice omotano ručnikom. Nato Isus reče: “Odriješite ga i pustite neka ide!”
45
Tada mnogi Židovi koji bijahu došli k Mariji, kad vidješe što Isus učini, povjerovaše u nj.
46
A neki od njih odu farizejima i pripovjede im što Isus učini.
47
Stoga glavari svećenički i farizeji sazvaše Vijeće. Govorili su: “Što da radimo? Ovaj čovjek čini mnoga znamenja.
48
Ako ga pustimo tako, svi će povjerovati u nj pa će doći Rimljani i oduzeti nam ovo mjesto i narod!”
49
A jedan od njih - Kajfa, veliki svećenik one godine - reče im: “Vi ništa ne znate.
50
I ne mislite kako je za vas bolje da jedan čovjek umre za narod, nego da sav narod propadne!”
51
To ne reče sam od sebe, nego kao veliki svećenik one godine prorokova da Isus ima umrijeti za narod;
52
ali ne samo za narod nego i zato da raspršene sinove Božje skupi u jedno.
53
Toga dana dakle odluče da ga ubiju.
54
Zbog toga se Isus više nije javno kretao među Židovima, nego je odatle otišao u kraj blizu pustinje, u grad koji se zove Efrajim. Tu se zadržavao s učenicima.
55
Bijaše blizu židovska Pasha i mnogi iz toga kraja uziđoše prije Pashe u Jeruzalem da se očiste.
56
Iskahu dakle Isusa te se stojeći u Hramu zapitkivahu: “Što vam se čini? Zar on ne kani doći na Blagdan?”
57
A glavari svećenički i farizeji izdadoše naredbu: ako tko sazna gdje je, neka dojavi da ga uhvate.
Jan
Chapitre 11
1
Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany, totiž z městečka Marie a Marty, sestry její.
2
(A to byla ta Maria, kteráž pomazala Pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými, jejížto bratr Lazar byl nemocen.)
3
Tedy poslaly k němu sestry jeho, řkouce: Pane, aj, ten, kteréhož miluješ, nemocen jest.
4
A uslyšav to Ježíš, řekl: Nemoc ta neníť k smrti, ale pro slávu Boží, aby oslaven byl Syn Boží skrze ni.
5
Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara.
6
A jakž uslyšel, že by nemocen byl, i pozůstal za dva dni na tom místě, kdež byl.
7
Potom pak dí učedlníkům: Pojďme zase do Judstva.
8
Řekli jemu učedlníci: Mistře, nyní hledali tě Židé kamenovati, a ty zase tam chceš jíti?
9
Odpověděl Ježíš: Však dvanácte hodin za den jest. Chodí-li kdo ve dne, neurazí se; nebo světlo tohoto světa vidí.
10
Pakliť by kdo chodil v noci, urazíť se; nebo světla není v něm.
11
To pověděl, a potom dí jim: Lazar, přítel náš, spí, ale jduť, abych jej ze sna probudil.
12
I řekli učedlníci jeho: Pane, spí-liť, zdráv bude.
13
Ale Ježíš řekl o smrti jeho, oni pak domnívali se, že by o spání sna mluvil.
14
Tedy řekl jim Ježíš zjevně: Lazar umřel.
15
A raduji se pro vás, že jsem tam nebyl, abyste věřili. Ale pojďme k němu.
16
I řekl Tomáš, kterýž slove Didymus, spoluučedlníkům: Pojďme i my, abychom zemřeli s ním.
17
Tedy přišel Ježíš, i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného.
18
Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma, okolo honů patnácte.
19
Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji, aby je těšili pro smrt bratra jejich.
20
Tedy Marta, jakž uslyšela, že Ježíš jde, vyšla proti němu, ale Maria doma seděla.
21
I řekla Marta k Ježíšovi: Pane, kdybys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
22
Ale i nyníť vím, že cožkoli požádal bys od Boha, dá tobě Bůh.
23
Dí jí Ježíš: Vstaneť bratr tvůj.
24
Řekla jemu Marta: Vím, že vstane při vzkříšení v den nejposlednější.
25
Řekl jí Ježíš: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, byť pak i umřel, živ bude.
26
A každý, kdož jest živ, a věří ve mne, neumřeť na věky. Věříš-li tomu?
27
Řekla jemu: Ovšem, Pane, já jsem uvěřila, že jsi ty Kristus, Syn Boží, kterýž měl přijíti na svět.
28
A když to pověděla, odešla a zavolala tajně Marie, sestry své, řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.
29
Ona jakž to uslyšela, vstala rychle, a šla k němu.
30
(Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka, ale byl na tom místě, kdež vyšla byla proti němu Marta.)
31
Tedy Židé, kteříž s ní byli v domě a těšili ji, viděvše Mariji, že jest rychle vstala a vyšla, šli za ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam plakala.
32
Ale Maria, když tam přišla, kdež byl Ježíš, uzřevši jej, padla k nohám jeho, a řekla jemu: Pane, bys ty byl zde, bratr můj byl by neumřel.
33
Ježíš pak jakž uzřel, ana pláče, i Židy, kteříž byli s ní přišli, ani plačí, zastonal duchem, a zkormoutil se.
34
A řekl: Kdež jste jej položili? Řkou jemu: Pane, pojď a pohleď.
35
I zaplakal Ježíš.
36
Tedy řekli Židé: Aj, kterak ho miloval!
37
Někteří pak z nich řekli: Nemohl-liž jest tento, kterýž otevřel oči slepého, učiniti i toho, aby tento neumřel?
38
Ježíš pak opět zastonav sám v sobě, přišel k hrobu. Byla pak jeskyně, a kámen byl svrchu položen na ni.
39
I dí Ježíš: Zdvihněte kámen. Řekla jemu Marta, sestra toho mrtvého: Pane, jižť smrdí; nebo čtyři dni v hrobě jest.
40
Dí jí Ježíš: Všakť jsem řekl, že budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží.
41
Tedy zdvihli kámen, kdež byl mrtvý pochován. Ježíš pak pozdvihl vzhůru očí a řekl: Otče, děkuji tobě, že jsi mne slyšel.
42
Já zajisté vím, že ty mne vždycky slyšíš, ale pro zástup, kterýž okolo stojí, řekl jsem, aby věřili, že jsi ty mne poslal.
43
A to pověděv, zavolal hlasem velikým: Lazaře, pojď ven!
44
I vyšel, kterýž byl umřel, maje svázané ruce i nohy rouchami, a tvář jeho šatem byla obvinuta. Řekl jim Ježíš: Rozvěžtež jej, a nechte, ať odejde.
45
Tedy mnozí z Židů, kteříž byli přišli k Mariji, viděvše, co jest učinil Ježíš, uvěřili v něho.
46
Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co jest učinil Ježíš.
47
I sešli se přední kněží a farizeové v radu, a pravili: Co činíme? Tento člověk divy mnohé činí.
48
Necháme-li ho tak, všickni uvěří v něho, i přijdou Římané, a odejmou místo naše i lid.
49
Jeden pak z nich, jménem Kaifáš, nejvyšším knězem jsa toho léta, řekl jim: Vy nic nevíte,
50
Aniž co o tom přemyšlujete, že jest užitečné nám, aby jeden člověk umřel za lid, a ne, aby všecken tento národ zahynul.
51
Toho pak neřekl sám od sebe, ale nejvyšším knězem byv léta toho, prorokoval, že jest měl Ježíš umříti za tento národ,
52
A netoliko za tento národ, ale také, aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno.
53
Protož od toho dne spolu se o to radili, aby jej zabili.
54
Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy, ale odšel odtud do krajiny, kteráž byla blízko pouště, do města, jenž slove Efraim, a tu bydlil s učedlníky svými.
55
Byla pak blízko velikanoc Židovská. I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí, aby se očistili.
56
I hledali Ježíše, a rozmlouvali vespolek, v chrámě stojíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku?
57
Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali.