Comparer
Jobu 10
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jobu
Chapitre 10
1
Kad mi je duši život omrznuo, nek' mi tužaljka poteče slobodno, zborit ću u gorčini duše svoje.
2
Reću ću Bogu: Nemoj me osudit! Kaži mi zašto se na me obaraš.
3
TÓa što od toga imaš da me tlačiš, da djelo ruku svojih zabacuješ, da pomažeš namjerama opakih?
4
Jesu li u tebe oči tjelesne? Zar ti vidiš kao što čovjek vidi?
5
Zar su ti dani k'o dani smrtnika a kao ljudski vijek tvoje godine?
6
Zbog čega krivnju moju istražuješ i grijehe moje hoćeš razotkriti,
7
kad znadeš dobro da sam nedužan, da ruci tvojoj izmaknut ne mogu?
8
Tvoje me ruke sazdaše, stvoriše, zašto da me sada opet raščiniš!
9
Sjeti se, k'o glinu si me sazdao i u prah ćeš me ponovo vratiti.
10
Nisi li mene k'o mlijeko ulio i učinio da se k'o sir zgrušam?
11
Kožom si me i mesom odjenuo, kostima si me spleo i žilama.
12
S milošću si mi život darovao, brižljivo si nad mojim bdio dahom.
13
Al' u svom srcu ovo si sakrio, znam da je tvoja to bila namjera:
14
da paziš budno hoću li zgriješiti i da mi grijeh ne prođe nekažnjeno.
15
Ako sam grešan, onda teško meni, ako li sam prav, glavu ne smijem dići - shrvan sramotom, nesrećom napojen!
16
Ispravim li se, k'o lav me nagoniš, snagu svoju okušavaš na meni,
17
optužbe nove na mene podižeš, jarošću većom na mene usplamtiš i sa svježim se četama obaraš.
18
Iz utrobe što si me izvukao? O, što ne umrijeh: vidjeli me ne bi,
19
bio bih k'o da me ni bilo nije, iz utrobe u grob bi me stavili.
20
Mog su života dani tako kratki! Pusti me da se još malo veselim
21
prije nego ću na put bez povratka, u zemlju tame, zemlju sjene smrtne,
22
u zemlju tmine guste i meteža, gdje je svjetlost slična noći najcrnjoj.”
Jób
Chapitre 10
1
Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
2
Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
3
Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
4
Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
5
Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
6
Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
7
Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
8
Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
9
Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
10
Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
11
Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
12
Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
13
Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
14
Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
15
Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
16
Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
17
Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
18
Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
19
A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
20
Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
21
Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
22
Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.