Comparer
Jobu 11
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jobu
Chapitre 11
1
Sofar iz Naama progovori tad i reče:
2
“Zar na riječi mnoge da se ne odvrati? Zar će se brbljavac još i opravdati?
3
Zar će tvoje trice ušutkati ljude, zar će ruganje ostat' neizrugano?
4
Rekao si: 'Nauk moj je neporočan, u očima tvojim čist sam i bez ljage.'
5
Ali kada bi Bog htio progovorit' i otvorit usta da ti odgovori
6
kada bi ti tajne mudrosti otkrio koje um nijedan ne može doumit', znao bi da ti za grijehe račun ište.
7
Možeš li dubine Božje proniknuti, dokučiti savršenstvo Svesilnoga?
8
Od neba je više: što još da učiniš? Od Šeola dublje: što još da mudruješ?
9
Duže je od zemlje - šire je od mora!
10
Ako se povuče, ako te pograbi, ako na sud preda, tko će mu braniti?
11
Jer on u čovjeku prozire prijevaru, vidi opačinu ako i ne gleda.
12
Čovjek se bezuman obraća k pameti i divlji magarac uzdi se pokori.
13
Ako li srce svoje ti uspraviš i ruke svoje pružiš prema njemu,
14
ako li zloću iz ruku odbaciš i u šatoru svom ne daš zlu stana,
15
čisto ćeš čelo moći tad podići, čvrst ćeš biti i bojati se nećeš.
16
Svojih se kušnja nećeš sjećat' više kao ni vode koja je protekla.
17
Jasnije će tvoj život sjat' no podne, tmina će se obratit' u svanuće.
18
U uzdanju svom živjet ćeš sigurno i zaštićen počivat ćeš u miru.
19
Kad legneš, nitko te buniti neće; mnogi će tvoju tražiti naklonost.
20
A zlikovcima ugasnut će oči, neće im više biti utočišta: izdahnut', bit će jedina im nada.”
Jób
Chapitre 11
1
A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2
Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3
Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4
Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5
Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6
Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7
Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
8
Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?
9
Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10
Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11
Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12
Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13
Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14
Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15
Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16
Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17
K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18
Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19
A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20
Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.